Sotva hudebnímu pozlátku a komerčnímu pozérství osmdesátých let došel dech, slova se na Západě opět chopila alternativní kultura. V jejím centru ovšem nestanulo žádné tradiční kulturní centrum jako Londýn, New York nebo Los Angeles, nýbrž chladné progresivní město Seattle na severovýchodě Spojených států, které bylo do té doby ve světě známé pouze výrobou letadel Boeing. Jako každá revoluce i tato měla vůdce. Stal se jím člověk, který se sice tvářil, že o tuto pozici zhola nestál, přesto o ní po většinu života snil. Jakmile se ale dostal na vrchol, uvědomil si, že není všechno zlato, co se třpytí. Jmenoval se Kurt Cobain.
Ačkoli to byl právě Seattle, který Kurt umístil na kulturní mapu světa, legendárního průkopníka hudebního žánru grunge zformovalo především nedaleké město Aberdeen, v němž se na konci šedesátých let narodil servírce Wendy a automechaniku Donaldu Cobainovým. Mezi Kurtovými předky a příbuznými se nacházelo několik umělců, kteří si u něj již v raném věku všímali hudebního a kreslířského talentu. Rodiče ale jejich nadšení nesdíleli a spíše si dělali starost o synovu nezkrotnou hyperaktivitu. Kvůli tomu už jako dítě poznal omamnou sílu návykových látek. Poté co ani Ritalin, stimulant užívaný při léčbě ADHD, ani sedativa nezabraly, lékař mu zakázal cukr, což podle všeho pomohlo.
Když bylo Kurtovi devět, Wendy a Donald se rozvedli a on tak s mladší sestrou Kimberly skončil v péči matky. Následovala léta, která ovlivnila nejen Cobaina jako hudebníka, ale i jako ztýraného člověka, který se měl časem svými agonickými skřeky a temnými texty zapsat do srdcí bezpočtu podobně smýšlejících potomků generace X.
Zrození hvězdy
Kurt během života nikdy nezůstal dlouho na jednom místě. Z matčiny domácnosti uprchl před nevlastním otcem, který si liboval v násilí. Donald zase nikdy úplně neschvaloval synovy umělecké sklony, a ten zase těžce nesl, že si táta založil novou rodinu. Svou frustraci a vztek si mladý Cobain vybíjel na nevlastních sourozencích, Donaldově manželce i na lidech ve škole. Tou dobou také poprvé zkoušel nejrůznější prášky a sirupy, které jeho vrstevníci kradli z lékáren. Postupně střídal zájmy, kroužky a bydliště. Jednu dobu dokonce žil u silně věřícího kamaráda, jehož rodiče Kurta zasvětili do tajů křesťanství. Víru ale záhy zase vyměnil za vír noci, kdy během večerních eskapád v ulicích Aberdeenu stříkal po zdech nápisy jako: „Bůh je gay.“ Ve stejné době se také spřátelil s homosexuálním spolužákem, jen aby si o něm ostatní mysleli, že jej také přitahují muži, a nechali ho na pokoji. Jakmile se něco nacházelo na okraji společnosti, cítil se s tím spřízněn.
Spolu s mladistvou rebelií přišla i rocková hudba, která Cobaina přitahovala už od dětství. Zatímco zpočátku se zajímal především o klasiky jako Black Sabbath, Led Zeppelin, Ramones a Beatles, v pubertě jej mnohem více lákala americká punková a alternativní scéna osmdesátých let, kterou proslavily kapely jako Black Flag, Bad Brains, Sonic Youth nebo R.E.M. Osud mu sice předurčil se všem svým vzorům vyrovnat, ne-li je překonat, nicméně tou dobou byla jeho sláva stále ještě ve hvězdách. Náctiletý Kurt se teprve začínal na elektrickou kytaru učit power akordy a sepisovat texty plné duševní, ale i tělesné bolesti. Od narození trpěl nejrůznějšími neduhy od skoliózy a chronických zánětů průdušek po nevysvětlitelné bolesti břicha, od kterých mu ulevovaly pouze ty nejsilnější dostupné drogy. Hořkou ironií zůstává, že kdyby na tom byl zdravotně lépe, dost možná by se tím ochudil zvuk i slova písní kapely Nirvana.
Přestože se Kurt odjakživa chtěl stát proslulým hudebníkem, brzy poznal, že i splněný sen se může snadno změnit v noční můru.
I proto s baskytaristou Kristem Novoselicem pojmenovali svou skupinu v odkazu na tento buddhistický koncept „osvobození od bolestí, utrpení a světa,“ jak uváděl Kurt. Oba hudebníci se potkali díky kapele Melvins, která svou směsí punku, alternativního rocku a heavy metalu spolu s kapelami jako Green River nebo TAD položila základy rodícímu se žánru grunge. První nahrávky grungových skupin Soundgarden, Mudhoney nebo právě Nirvany vypustilo do světa nezávislé seattleské vydavatelství Sub Pop. Debutové album Bleach (1989) zpočátku nezaznamenalo žádný průlom, ale umožnilo Cobainovi, Novoselicovi a původnímu bubeníku Chadu Channingovi uspořádat dlouhé turné. Na koncertech na sebe Kurt strhával pozornost extaticky divokým hraním a melodickým řevem. Zvuk kapely vynikal frustrovanou tvrdostí, ale i přes veškeré grungové aranžmá si zachovával popovou chytlavost.
Druhá deska na sebe nebe nenechala dlouho čekat, ale napřed muselo proběhnout několik změn. Channing Nirvanu opustil kvůli tvůrčím neshodám, ovšem netrvalo dlouho a kapela narazila na bubeníka svých snů. Byl jím legendární Dave Grohl, který jako jeden z mála dokázal nekompromisními a snadno rozpoznatelnými rockovými rytmy držet nezkrotnou nihilistickou rozjívenost Cobaina a Novoselica pohromadě. Nirvana si na přelomu osmdesátých a devadesátých let stihla udělat mnoho vlivných přátel a Kurt tak obdržel několik nabídek od předních hudebních nakladatelství. Všechny milionové dohody ale zamítl a raději se upsal DGC Records, kteří skupině nabízeli absolutní tvůrčí svobodu. Cobain to okomentoval slovy: „I kdybychom nahráli jen hodinový záznam našeho prdění, museli by to vydat a promovat.“ Namísto toho ale Nirvana stvořila jednu z nejzásadnějších desek devadesátých let.
Kulturní kormidelník
Americké rockové hudbě konce osmdesátých let kralovaly kapely jako Mötley Crüe, Van Halen nebo Bon Jovi. Žánru, který hrály, se mnohdy říkalo glam nebo hair metal, protože jejich členové působili, jako by jim více záleželo na extravagantním vzhledu a vyfoukaných vlasech než na muzice. Vedle toho do skladeb také mnohdy zakomponovali syntetické prvky typické pro tehdejší pop. Po rychlém vzestupu a pádu punku na konci sedmdesátých let se zdálo, že underground už populární proud nikdy nemůže ovlivnit. Alternativa nicméně celou dekádou probublávala a dá se říct, že vše kulminovalo právě na podzim 1991, když Nirvana vydala album Nevermind s hlavním singlem „Smells Like Teen Spirit“.
Jen co se skladba dostala do povědomí posluchačů rádií a diváků MTV, nic nebylo jako dřív. Hutný riff, který lehce připomínal ten ze skladby „More Than a Feeling“ od Boston, dohromady se spíše nesrozumitelnými slokami a refrénem, za něž si každý mohl dosadit, co chtěl, jako by perfektně vystihovaly cynismus, frustraci a pasivní agresi celé generace. Cobain se téměř přes noc stal globální rockovou ikonou a s každým dalším singlem jeho hvězda stoupala. „Come As You Are“, „Lithium“ a „In Bloom“ pouze upevnily Kurtův status vedoucího kulturní revoluce, obroditele rocku a hlasu mládeže.
Dějiny populární hudby stály tváří v tvář historickému milníku, kdy se vše začalo dělit na před a po Nevermind. Jakmile deska sesadila z prvního místa hitparád nové album Michaela Jacksona, svět se otřásl v základech. Sotva si hudební vydavatelství uvědomila, že hair metalu zvoní hrana, vrhla se ve velkém podepisovat smlouvy s alternativními kapelami. Zatímco v šedesátých letech všichni pátrali po druhých Beatles, nyní všichni hledali další Nirvanu. Grunge skupiny jako Pearl Jam nebo Alice in Chains se těšily nebývalé oblibě. Zatímco předtím Sonic Youth a Melvins vytáhli Kurta nahoru, nyní to byl on, komu vděčili za příliv nových fanoušků. Cobainovo dobré slovo znamenalo tolik, že díky němu oslavila první komerční úspěch i texaská experimentální kapela Butthole Surfers (v překladu „řitní surfaři“).
Nejmocnější a zároveň nejzrádnější drogou, kterou Kurt zakusil, ale nebyl heroin, kokain, ani extáze, nýbrž láska.
Dopad úspěchu Nirvany byl cítit napříč dekádou až do nultých let 21. století. Bez Kurta by si široká veřejnost dost možná nikdy nedoslechla o Beckovi, Nine Inch Nails, Red Hot Chilli Peppers nebo Alanis Morissette. Alternativní převrat umožnil rozkvět podžánrů jako pop punk, emo a nu metal stejně jako i třetí vlnu ska. Dozvuky Cobainova vlivu lze naneštěstí rozpoznat i v ne zrovna zdařilé tvorbě pozdějších post-grungových skupin jako Creed, Nickelback nebo Staind. Na počátku devadesátých let ale Nirvana teprve pomalu zakoušela slasti i strasti všudypřítomné popularity. A přestože se Kurt podle všeho odjakživa chtěl stát proslulým hudebníkem, brzy na vlastní kůži pocítil, že i splněný sen se může snadno změnit v noční můru.
Revolta na prodej
Cobain vždy odmítal úlohu hlasu generace. Dotazy k textům písní buď ignoroval, nebo tvrdil, že žádný hlubší význam nemají, čímž dost připomínal Boba Dylana. Názorem na palčivá společenská témata se ale s ostatními členy kapely nikdy netajil, pouze se k nim nutně nevyjadřoval hudbou. Svou platformu tak využíval k získávání prostředků pro nejrůznější benefiční akce. I za relativně krátkou existenci stihla Nirvana hrát na koncertech na podporu práv gayů a umělých interrupcí. Po vraždě Mii Zapata, zpěvačky seattleské punkové kapely The Gits, se spolu s dalšími grungovými kapelami zúčastnila hudebního projektu, který měl zvýšit povědomí o násilí na ženách.
Vedle aktivismu se ovšem Kurt snažil tvářit jako klasický rockový rebel bez příčiny. Při boji proti systému nicméně neustále narážel – nikoli ale na zábrany, spíše na jejich absenci. Britský hudební kritik a filozof Mark Fisher o tomto paradoxu psal v knize Kapitalistický realismus (Rybka Publishers 2010), když poznamenal, že není tak úplně možné soupeřit s něčím, co předjímá, monitoruje, kupuje a prodává každý váš krok ještě dřív, než jej vůbec uděláte. Proč se bouřit, když to je přesně to, co se od vás očekává? Vědomí tohoto ideologického patu mělo možná dost zásadní vliv na Cobainovo chatrné duševní zdraví. Co když objevíte smysl svého života v hudbě, ale o radost z ní vás začne připravovat hluboká deprese? A jak si má člověk vůbec udržet undergroundovou jinakost, když ji pokaždé přežvýká a vyplivne hlavní proud?
Bolesti břicha si prý zavinil sám, když během pubertálních let pravidelně zapíjel kradené léky tím nejlacinějším kloktadlem, co bylo k mání.
Grunge v zásadě nepředstavoval nic nového. Podobně jako punk předtím na protest proti překombinovanosti a falešnému pozlátku pouze oholil původní rock’n’rollovou formuli na kost a hrál ji co nejsurověji bez přehnaných kudrlinek. Kurt díky ní ale navzdory svým očekáváním nedosáhl nirvány a pouze se uvěznil do reinkarnačního koloběhu hudebního pastiše, komodifikované revolty a návykových látek. Nejmocnější a zároveň nejzrádnější drogou, kterou ikonický zpěvák v tomto období zakusil, ale nebyl heroin, kokain, ani extáze, nýbrž láska.
Nekonečná bolest
Cobain poznal zpěvačku a kytaristku grungové kapely Hole Courtney Love chvíli před vydáním Nevermind, když ještě chodila s Billym Corganem, frontmanem Smashing Pumpkins. Navzdory tomu na sebe velká láska nenechala čekat a Kurt s Courtney se vzápětí stali jedním z nejvíc nechvalně proslulých milostných párů všech dob. Jestliže pro mnohé Nirvana znamenala druhý příchod Beatles, pak Courtney v očích veřejnosti bezpochyby představovala Yoko Ono. Obě slavné ženy jsou ale lidmi odsuzovány spíše neprávem a ve skutečnosti v pádech obou kapel sehrály spíše nepatrnou úlohu. Kupříkladu se traduje, že právě Courtney přiměla Cobaina, aby poprvé vyzkoušel heroin. Bezpočet jeho přátel ale za léta dosvědčilo, že v něm Kurt nalezl zálibu už léta předtím, než se seznámil se známou zpěvačkou.
Mnohem výstižněji byli oba milenci přirovnáváni k Sidu Viciousovi a Nancy Spungen, toxickému páru punkových hvězdiček z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Britský hudební žurnalista Nick Kent ve své autobiografii Apatie k ďáblu (Maťa 2013) jízlivě poznamenal, že jakmile se z rozhovoru dozvěděl, že si Kurt a Courtney při sexu ze všeho nejraději pouští bizarní kakofonické album od Captain Beefheart and His Magic Band Trout Mask Replica (1969), tak mu bylo jasné, že takový vztah nemůže dopadnout dobře. Brzy nato, co Cobain představil své nastávající manželce heroin, mu oznámila, že je těhotná. Dcera Frances se narodila v létě 1992 a prakticky okamžitě byla svěřena do péče příbuzných. Teprve po dlouhých právních tahanicích se vrátila k rodičům. Ani přítomnost Frances ale nezabránila tomu, aby se nedávno uzavřené manželství nezačalo pomalu bortit. Kurt stále více a více upadal do depresivních stavů, za kterými stálo všechno od nekonečných bolestí v břiše po nenaplňující život rockové hvězdy.
Courtney v nedávném interview (viz web Legalizace) přiznala, že se domnívá, že její manžel trpěl Crohnovou chorobou, chronickým zánětlivým onemocněním střev. Vedle toho poznamenala, že stejně jako jí pomohlo CBD se vymanit z dlouholetých závislostí, dost možná by ulevilo i jeho trápení. Zmiňovaný Nick Kent je ale jiného názoru. Podle něj si bolení břicha zavinil sám, když během pubertálních let pravidelně zapíjel kradené léky tím nejlacinějším kloktadlem, co bylo k mání. Ať už Cobainovu agónii ale zapříčinilo cokoli, s léty se zhoršovala a čím dál tím častěji jej nutila přemýšlet nad sebevraždou. Nesčetněkrát se předávkoval, ale pokaždé se jej jako zázrakem podařilo k jeho prohlubujícímu se zármutku vzkřísit. Při jedné podobné příležitosti naškrábal ihned po probuzení z kómatu na papírek pro své zachránce nesmlouvavý vzkaz: „Kašlu na vás.“ Netrvalo dlouho a Kurt se opravdu na všechny a na všechno vykašlal definitivně.
Vyhoření a vyhasnutí
Poslední měsíce Cobainova života působily i na poměry hudební ikony velmi turbulentně. Nové album In Utero (1993) se dočkalo uznání ze strany kritiky i fanoušků a získalo Nirvaně ještě větší množství pozornosti, které už ovšem měl frontman kapely čím dál více plné zuby. Uprostřed evropského turné musela grungová skupina šňůru koncertů přerušit, protože Kurt byl absolutně fyzicky i duševně vyčerpaný. Doma se jej následně všichni snažili přesvědčit, aby nastoupil na odvykací léčbu. I když zpočátku svolil, nakonec z ní utekl a ukryl se před zraky veřejnosti ve svém domově v Seattlu. Co přesně se poté událo, zůstává dodnes záhadou.
Cobain podle všeho trpěl i bipolární poruchou, která mohla zavinit jak nepříjemné psychické stavy, tak předčasný skon.
Dne 8. dubna 1994 nalezli Kurtovu tři dny starou mrtvolu s prostřelenou hlavou a takovým množstvím heroinu v krvi, že by to skolilo slona. Skonal v 27 letech, což jej řadí do tzv. Klubu 27, v kterém se nachází všechny celebrity, co zemřely jako sedmadvacetileté, jako Jimi Hendrix, Janis Joplin nebo Jim Morrison. Po Cobainově boku se nacházel dopis na rozloučenou obsahující slavný verš z písně „My My, Hey Hey (Out of the Blue)“ od Neila Younga: „Je lepší vyhořet než vyhasnout.“ Mnohé důkazy nasvědčovaly, že Kurta předávkoval někdo cizí a rána z brokovnice sloužila k zahlazení stop. Podezření padlo především na Courtney, které Cobain delší dobu hrozil rozvodem, což by znamenalo, že by měla nárok jen na polovinu majetku. Nedávno zveřejněné spisy FBI o Kurtově sebevraždě ovšem naznačují, že pokud jej někdo zavraždil, tak jeho choť to rozhodně nebyla. Cobainova sestřenice Beverly je autorka několika knih o duševním zdraví, v nichž uvedla, že její bratranec podle všeho trpěl bipolární poruchou, která mohla zavinit jak nepříjemné psychické stavy, tak předčasný skon. Také podotkla, že z jejich rodiny se o sebevraždu předtím pokusili celkem čtyři lidé, z toho tři úspěšně.
Kurt Cobain sice vyhořel, ale jeho odkaz rozhodně nevyhasl. Svědčí o tom i několikaleté právní pře mezi Courtney Love a ostatními členy Nirvany o tantiémy a vlastnictví písní. Zatímco Dave Grohl založil legendární rockovou skupinu Foo Fighters a Krist Novoselic se začal aktivně zabývat politikou, Courtney Love pokračovala s hudební a hereckou kariérou, kdy byla například nominována na Zlatý glóbus za hlavní roli ve filmu Miloše Formana Lid versus Larry Flint (1996). Tvrdé drogy ji nicméně pronásledovaly celý život a svým způsobem dodnes pronásledují. Dcera Frances se musela se závislostmi své matky potýkat během dětství a mnohdy se tak opět ocitala v péči příbuzných. Dnes se ovšem zabývá stejně jako její otec uměním a hudbou.
Cobainův duch dlí nad alternativními hudebními proudy do dnešních dnů. Ačkoli dnes rock už netáhne tolik jako hip hop, kterého byl i sám Kurt velkým fanouškem, sebedestruktivní manýry rockových hvězd jsou uplatnitelné napříč žánry. Ať už budeme na jeho příběh nahlížet jako na odstrašující nebo následováníhodný příklad, pravdou zůstává, že na světě zanechal nesmazatelnou stopu, kterou se od té doby na poli rockové hudby nepodařilo nikomu napodobit. I proto představuje jedinečnou a dost možná poslední ikonu vyhaslého žánru, jehož nejslavnější dny jsou podle všeho za námi.
Kurt Donald Cobain
* 20. února 1967
† 5. dubna 1994
Nejvýznamnější a nejvlivnější rockový hudebník devadesátých let minulého století. V roce 1987 založil spolu s Kristem Novoselicem grunge kapelu Nirvana. Po vydání a relativním úspěchu první desky Bleach (1989) si skupina vydobyla jméno v alternativních kruzích a brzy začala s novým bubeníkem Davem Grohlem nahrávat přelomové druhé album Nevermind (1991) se zásadním singlem „Smells Like Teen Spirit“. Díky tomuto počinu se z Nirvany stal globální fenomén, který představil světu žánr grunge a vdechl rockové hudbě nový život. V roce 1992 se seznámil s Courtney Love, oženil se s ní a zplodil dceru Frances. Během vydání posledního alba In Utero (1993) se jeho zdravotní i psychický stav začaly rapidně zhoršovat a několikrát se pokusil o sebevraždu. Vše vyvrcholilo 5. dubna 1994, když se podle oficiálních závěrů policejního vyšetřování předávkoval heroinem a zastřelil brokovnicí. Zanechal za sebou jedinečný odkaz, díky kterému se alternativní hudební styly vrátily do mainstreamu na dlouhá léta dopředu.
