Aktuální článek
Manky: Nuselský barber shop

Manky: Nuselský barber shop

Profilový obrázek
  • Dvacátý sedmý díl seriálu Zeleného Škraloupa o případech z Nuslí.

Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál.

Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to.


NUSELSKÝ BARBER SHOP

27

Šel jsem z ulice Žateckých okolo Paloučku přes Petra Rezka na Táborskou. Po ní jsem pak zamířil dolů k Bansethům. Bylo příjemné podzimní teplo.

V ulici Žateckých je Knihařství Čáp. Chodím tam léta.

Pan Čáp pracuje postaru. Fortelně. S citem pro knihu. Ovládá řemeslo, kterému se dneska skoro nikdo nevěnuje. Jsem rád, že mám pana Čápa po ruce. Knihy miluju, a když někdy v antikvariátu seženu nějaký obzvlášť rozložený salát, pan Čáp mi ho zkompletuje.

Teď jsem mu v knihařství nechal Jana Cimburu od Baara. Kompletní kniha, za desetikorunu, ale nedržela pohromadě. Pan Čáp mi slíbil, že ji dá do latě, ale až si ji přečte. Cimburu že neměl v ruce léta.

Šel jsem k Bansethům a těšil se, že si dám venku jedno. Nebo dvě. Podle toho. Zatáčel jsem kolem Jiráskových sadů, když jsem za sebou uslyšel dupání. Dřív než jsem se stihl otočit, udeřil mě někdo do zad.

„Ty vole Manky, zrovna jsem tě regulérně hledal.“

Už jsem se otáčet nemusel. Gaston. Ráčkující Gaston. Jeho „regulérně“ jsem měl naposlouchaný odmala.

Byl asi o deset let starší než já. Už mu táhlo na čtyřicet. Jak sám říkal, dostával se do věku, kdy je potřeba se rozhodnout, čím v životě bude. Jestli kosmonaut, nebo popelář.

Od někoho jiného by to znělo jako vtip, ale od Gastona jste to museli brát vážně. Ne že by byl opožděnej. Byl prostě svůj. Zvídavej a přemýšlivej a rozvážnej.

„Víš, Manky, není těžký něco posrat. To mi věř. To zvládne každej zbrklej debil. Ale neuspěchat věci, promyslet je ze všech stran, aby klaplo všechno, co klapnout má, na to musíš bejt formát. Musíš se ovládat, potlačit emoce a všechno chladně zkalkulovat. Pak se regulérně nemůžeš seknout.“

Tímhle se Gaston řídil celej život. Neustále všechno promýšlel, kalkuloval a hodnotil. Proto se zatím do ničeho nepustil.

„Až se do něčeho pustím, Manky, tak to bude tutovka. Regulérní tutovka. Žádná pochybnost. Narýsuju přímku a neuhnu z ní ani o milimetr.“

Takhle Gaston mluvil, co jsem ho znal. Dosud ale ještě nepřišel na nic, co by splňovalo jeho podmínku stoprocentního úspěchu. Až doteď.

„Ty vole Manky, mám to. Už jsem na to kápnul. Vím, do čeho se pustím.“

Zastavil jsem se a podíval se na něj. Oči mu zářily jako dvě světlušky. Baloňák kolem něho povlával. Manšestráky, co končily těsně nad kotníkama, se radostně vlnily. Sálalo z něj nadšení a elán.

„Otevřu si Barber shop.“

Vykročil jsem. Gaston se mě držel. Pokračoval jsem k Bansethům a v duchu si říkal, že těch piv dám asi víc.

„Ty si otevřeš Barber shop?“

„Přesně, Manky. První nuselskej Barber shop. Místo, kde si chlapi vydechnou, Kde se daj do pucu, aby se mohli radostně porvat se životem.“

„Ty myslíš, že tohle v Nuslích chybí?“

„Jasně že chybí, Manky. Tohle je skulina na trhu, po který jsem léta pátral.“

Chvíli jsme šli mlčky. Gaston čekal obdivnou reakci. Nějak jsem se k ní nemohl přinutit.

„Ty umíš stříhat vlasy? A vousy?“

„Ty vole Manky, na tom nic není. Potřebuješ jen nůžky a nesměj ti šilhat oči. To je všechno. Budu stříhat a holit. Včera jsem si koupil břitvu.“

„Ty budeš holit břitvou? Už jsi to někdy dělal?“

„Ty vole Manky, mi přijdeš jak malověrnej. Co je doprdele na tom někoho oholit břitvou? Strejda, co loni umřel, dělal celej život na jatkách. Vykostil krávu se zavřenejma očima. Mám cit v ruce po něm. To jsou geny. Ty se neptaj. Oholím každýho, kdo si řekne.“

„Takže Barber shop.“

„Přesně, Manky. Trochu jsi mě zklamal. Čekal bych víc nadšení. Navíc hele, nebudu na to sám.“

Došli jsem k Bansethům. Dali jsme si pivo. Stáli jsme venku na chodníku. Zapálil jsem si cigaretu. Napil se a potáhl.

„Takže na to budete dva.“

„Jo. Jsem si sehnal poradce.“

„Poradce?“

„Jo. Objevil jsem ho v Krymský. Ale nikomu to neříkej. By byly řeči, že sem tahám někoho z Vršovic.“

Dopil jsem pivo a dal si ještě jedno.

„A on ti jako bude radit, jak máš holit?“

„Ale kulový, Manky. On bude sledovat trendy. Je hipster. Má to v krvi. Jsem sám netušil, jak se v tomhle móda mění. Jeden den se češeš na pěšinku, druhej den seš za Boženu.“

„Boženu?“

„Jo. Němcovou. S vousama je to to samý. Chlapi chtěj vypadat k světu. Vousy a vyfoukaný vlasy a flanelový košile a balerínky. Byls někdy v poslední době v Krymský?“

Zavrtěl jsem hlavou.

„Tak to bys viděl. Těchhle modelů je tam jak berušek. Jeden drvoštěp vedle druhýho. Jasně, já vím, že to je jen jako. Že by si každej z nich vyrazil sekyrkou oko. Ale je to trend, kterej vládne světu.“

„Opravdu?“

„Jo. Věř mi. Bude to trhák. Se těším jak malej kluk.“

Napil jsem se piva a zapálil si další cigaretu.

„A kdy budeš otvírat?“

„Za dva týdny. Doufám, že se přijdeš podívat, Manky. Sehnal jsem prima prostor v Kloboučnický. Vedle je Půjčovna pramic.“

Přikývl jsem. Věděl jsem, kde to je. Gastonův Barber shop bude mít dobrou společnost. Přišlo mi, že z Kloboučnické se stává dobrý bizár.

Gastona jsem pár dní neviděl. Kloboučnické jsem se podvědomě vyhýbal. Nemusím být u všeho.

Knihař Čáp se s Janem Cimburou vytáhl. Spokojeně jsem si knihu prohlížel. V duchu jsem se viděl, jak sedím na zahrádce Na Květnici, popíjím pivo a čtu si.

Zaplatil jsem, poděkoval a šel.

Květnice je od knihařství kousek. Všechno podstatné je v Nuslích kousek. Jeden z důvodů, proč je tu tak fajn.

Došel jsem ke Květnici. Chystal se vyjít po schodech na zahrádku.

„Manky, počkej moment.“

Ohlédl jsem se. Za mnou stál malej Strašilka. Malej podnikavej kluk, co si vydělával pochůzkama na cigára.

„Copak?“

„Mám pro tebe vzkaz od Gastona.“

Strašilka natáhl ruku.

„Hele, nezlob. Dostals kačky od Gastona.“

Strašilka se zazubil a stáhl ruku zpátky.

„By sis myslel, že jsem omarodil, kdybych tě nezkusil opentlit, Manky. Hele, Gaston ti vzkazuje, že zítra v pět odpoledne slavnostně otvírá tu svoji oficínu. Že se máš přivalit.“

Přikývl jsem.

„Fajn. Díky.“

Strašilka na nic nečekal. Otočil se a zmizel.

Vyšel jsem nahoru na zahrádku. Objednal si pivo. Zapálil cigaretu. Otevřel Jana Cimburu.

Udělalo se hezké odpoledne. Zítra to u Gastona nějak přežiju.

Začetl jsem se a pustil všechno ostatní z hlavy.

Zahnul jsem do Kloboučnické. Bylo chvíli po páté. Nechtěl jsem přijít moc pozdě, ale ne zase úplně na čas.

Chtěl jsem se ztratit mezi hosty. Rozhlédnout se a vypadnout. Plánované sešlosti jsem nemusel. Jak říká můj kamarád Panki, dobrého pomálu.

Minul jsem Půjčovnu pramic. Došel k Barber shopu.

Vzal jsem za kliku. Otevřel dveře. Vstoupil na minipodestu. Zavřel. Sešel šest schůdků. Byl jsem uvnitř.

Gastonův Barber shop byl ve sníženém přízemí. Křesla s koženým čalouněním a s masivnímu opěradly zakončenými složitou řezbou. Zrcadla v dřevěných rámech. Na stěnách tmavé obložení. Stolky s flakóny a hřebeny a sponkami a dalšími píčovinkami, jejichž účel jsem neznal. Na podlaze parkety, které při každém kroku důstojně vrzaly. Uprostřed hlouček podivínů ve flanelových košilích.

„Ty vole Manky, jsi mi fakt udělal radost.“

Ukázal jsem kolem sebe.

„Máš to tady hezký.“

Gaston zářil.

„Díky, Manky. Chtěl jsem, aby to tady bylo jak v anglickým klubu. Klid a pohoda a distingovanost. Znáš to.“

Přikývl jsem.

„Opravdu se ti to povedlo. Kde máš společníka?“

Gaston se zasmušil.

„Rozešli jsme se. Pořád měl pitomý kydy. Hlavně kdy dostane nějaký prachy. To ho zajímalo nejvíc. Na trendy se zvysoka víš co.“

„To mě mrzí.“

„Nemusí, Manky. Jsem mu chtěl vyjít vstříc. Jsem mu řek, že než se kšefty hnou, tak aby nepřišel zkrátka, že ho ostříhám a oholím se slevou. Aby nebyl úplně švorc. Místo aby byl uznalej, tak vzal čáru. Vůbec mi toho zmetka nepřipomínej.“

Udělal jsem chápavej obličej.

„Držím ti palec. Nemůžu se zdržet. Věnuj se hostům. Ještě se tu rozhlídnu a mizím. Ale fakt ti přeju, ať ti to vyjde.“

„Díky moc, Manky. Musí to vyjít. Jsem to promejšlel do detailu. Tohle je tutovka. Stav se za pár dní. Až se usadí provoz. Ti udělám sestřih grátis. Ničeho se neboj.“

Poděkoval jsem. I když nechat se zušlechtit od Gastona bylo to poslední, co by mě napadlo.

Uběhl týden. Na Gastona jsem téměř zapomněl. Podzim se vybarvil do růžova. Užíval jsem si to. Knížky a pivo a zahrádka. Dokonalá kombinace.

Seděl jsem na Květnici. Zrovna mi obsluha přinesla druhé pivo. Spolu s ním mi u stolu přistál Gaston.

Svezl se na lavici, položil ruce na stůl, opřel se o lokty a civěl před sebe. Vypadalo to, že mě nevnímá.

„Tě vnímám, Manky. Akorát že jsem na dně. Totálka. Jeden se tak snaží a stejně je to všechno k hovnu.“

„Barber shop?“

Gaston přikývl. Mávl na pingla, že chce taky pivo. Vzal si ode mě cigaretu. Připálil jsem mu. Potáhl a vyfoukl kouř. Dostal pivo. Napil se a utřel si rty hřbetem ruky.

„Ty vole Manky, já bych se nejradši neviděl.“

Mlčel jsem a čekal, co z něj dalšího vypadne.

„Tohle by člověk regulérně ořval. První zákazník. Víš, kdo to byl?“

Zavrtěl jsem hlavou.

„Mladej Čížek, co bydlí nahoře v Jaurisově. Mi volal na mobil, že by chtěl přijít. Že když mu udělám cenu, tak že mě bude všude doporučovat. Ústní reklama je nejlepší. Tak jsem na to kejv.

Dorazil, sed si do křesla a že by chtěl malinko sestřihnout. Jestli bych prej zvládl čerokího.“

Gaston se napil.

„Nejdřív jsem si myslel, že si dělá prdel. Ale myslel to vážně. Nalil jsem mu panáka, pustil z cédéčka Tublatanku a šel vygůglit, co to ten magor vlastně chce.

Velkej bratr nezklamal. Našel jsem fotku nasranýho indiána s vyholenou hlavou. Jen nahoře měl takovej záhonek. Nic složitýho.“

Mlčel jsem. Zatím to znělo normálně.

„Pro jistotu jsem se ujistil, že chce opravdu tohle. Prej že jo. Tak jsem se do toho pustil. Dohromady o nic nešlo. Objet šišku travní sekačkou, uprostřed nechat záhonek, ten lehce natužit a zbytek natřít něčím mastným. Sranda.“

Čekal jsem, kdy se to zesere.

„Musel se mi hnout, Manky. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Nebo mě rozhodila Tublatanka. No, v každým případě jsem to zvrzal.“

Gaston si vzal další cigaretu.

„Čížka jsem odrouškoval, on se postavil, kouk do zrcadla a málem to s ním fláklo. Záhonek tam byl, ale u levýho ucha. Vypadal, jak kdyby dostal pohlavek a už se mu hlava nesrovnala.

Otočil se ke mně, narovnal se a já myslel, že po mně skočí. Bylo to ale horší. Najednou svěsil ramena, oči mu začly plavat, obrátil se a odešel. Mně ti bylo, jak kdyby mě někdo flák přes tlamu opratí.“

Gaston dopil a objednal si další pivo.

„Ty vole Manky, mi v tu chvíli došlo, že je to celý špatně. Že i když jsem to promejšlel ze všech stran, je to v hajzlu. Zavřel jsem krám. Sice jsem na tom vykrvácel, ale končím. Dalšího uslzenýho Čížka bych nedal.“

Nic jsem neříkal. Na to se nedalo nic říct.

Seděli jsme s Gastonem u stolu.

Pili pivo.

Mlčky a v klidu.

Dělal se hezký večer.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!