Aktuální článek
Manky: Nuselský steampunk

Manky: Nuselský steampunk

  • Dvacátý pátý díl seriálu Zeleného Škraloupa o případech z Nuslí.

Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál.

Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to.


„Manky, rád tě vidím.“

Steam se rozvaloval na lavičce v parku Na Jezerce. Vedle sebe plechovku s pivem.

Došel jsem k němu a posadil se. Vytáhl jsem cigaretu a zapálil si. Pak jsem potáhl, vyfoukl kouř a otočil se k němu.

„Je dost těžký tě sehnat. Máš nedostupnej mobil.“

„Je v Botiči, Manky. Úplně nedostupnej není, ale asi by se blbě hledal.“

„Stalo se něco?“

„Furt se něco děje.“

To byla pravda. Okolo Steama se vždycky něco dělo. Ne že by byl vznětlivej nebo tak. Že by vyvolával konflikty. To ne. Ale ono už jen stačí, že na sobě nosíte mantl jak z viktoriánské Anglie, a lidé si vás všímají víc, než byste chtěli.

Nusle jsou tolerantní čtvrť a lidem, co v nich žijou, je celkem jedno, jak je kdo postrojenej, ale tohle přeci jen vyčnívá.

Steam byl pankáč, ale po svým. Vyznával steampunk.

„Ty vole Manky, Tajemnej hrad v Karpatech bych moh vidět ve smyčce. Tímhle jsme světu natrhli prdel. Ty steampunkový udělátka, co do filmu vymyslel Švankmajer, to je fakt pohádka.“

Steam se civilním jménem jmenoval Hromádka. Se světem páry se tohle jméno moc nekamarádilo.

„Ty vole Manky, s takovým jménem si tak akorát můžu obout balerínky. Musím se přejmenovat. Makám na tom.“

Steam neustále na něčem makal. Nepamatoval jsem ale, že by něco dotáhl do konce.

„Mám plánů plnou truhlici, Manky.“

„Truhlici?“

„Jasně že truhlici. Přece svý nápady nesvěřím nějakýmu přiblblýmu kompu.“

Chápal jsem ho. Kdo se zasek ve století páry, těžko moh brát vážně svět jedniček a nul.

Znovu jsem potáhl, vyfoukl kouř a řekl: „Proč je ten mobil v Botiči?“

Steam se lenivě protáhl. Pak vzal plechovku a napil se.

„To máš tak, Manky. Moje máma je děsně hodná ženská. O tom žádná. Hodnější bys nenašel. Fakt. Ale někdy to přehání.“

„Co jako?“

„Péči. Ty vole Manky, je mi třicet. Mám občanku. Tak bych snad měl zvládnout otevřít deštník, ne?“

Moc jsem to nepobíral.

„Je to asi tejden. Otevřela okno a koukla nahoru. Pak ho zavřela a nastartovala mobil. Potřebovala mi strašně nutně zavolat, že se nad Nuslema zatahujou mraky. Abych si dal bacha.“

„Ona dohlídne do Nuslí?“

„Vole Manky, nedělej si prdel. Bydlí ve Vršovicích. Do Nuslí dohlídne i potmě. Volala a já to nezvedal. Jsem byl venku a mobil jsem nechal doma.“

Čekal jsem, co bude dál.

„Co by bylo. Obvolala, koho znala. Aby mi dali vědět, že je nad Nuslema zataženo. Chápeš to?“

Chápal jsem to, i když ne úplně.

„To je jedno, Manky. Prostě telefonovala každýmu. Operátoři to můžou pro letošek zabalit. Maj vyděláno.“

„Jak to skončilo?“

„Jak asi. Přišel jsem domů, kouk na mobil a šly na mě mrákoty. Dvě stě nepřijatejch hovorů. Poslední byl od mýho bráchy. Co bydlí na Černým mostě.“

„Co chtěl?“

„Dohromady nic, Manky. Akorát mi řek, že u nich je obloha vymetená a jestli nebudu příště naší matce brát telefon, tak že přijede a nakope mi prdel.“

Tomu jsem docela rozuměl.

„Takže proto máš mobil v Botiči.“

„Přesně, Manky. A už tam zůstane.“

Nic jsem na to neřek. Ono se na to ani nic říct nedalo.

„Plánuješ teď něco?“

Steam se spokojeně zašklebil.

„Samo že plánuju. Vždycky mám rozdělanej nějakej projekt.“

„A?“

„Hele, víš, jak je u Bartoškový benzinka? Těsně před viaduktem?“

Věděl jsem. Jezdil jsem tam tankovat. Jedna z nejlevnějších benzinek v Praze. Zajíždělo se k ní skrz vrata, který, co pamatuju, nikdy nebyly zavřený.

Stála v areálu, kde byly plechový boudy a železniční vlečka. Kdysi se tam vykládaly vagóny. To bylo ještě v době, kdy se zboží vozilo po železnici.

„Jo, Manky. To bylo v době, kdy se jezdilo na páru a svět byl v pořádku. Ta vlečka ti mě přitahuje jak magnet. Už delší dobu.“

„Vlečka?“

„Jo, Manky. Vlečka. Opakuješ po mně jak papoušek. Na konci tý vlečky je dřevěná bouda. Všim sis jí?“

Úplně jsem si to nevybavil, ale přikývl jsem.

„No a ta bouda mě inspirovala. Hele Manky, hodlám otevřít uhelnej sklad.“

Odkašlal jsem si, vytáhl další cigaretu a zapálil si.

„Cože hodláš?“

„Otevřít uhelnej sklad. Uhelnej sklad je podnik, o kterej v dnešní době prakticky nezavadíš.“

„A ty myslíš, že se s tím chytneš? Že ještě někdo doma topí uhlím?“

„Nevim, Manky. A je mi to dost jedno. Protože o to tu nejde.“

Lehce jsem se v tom ztratil.

„O co teda jde?“

„Chci udělat takový retro.“

„Cože?“

„Asi jsem se blbě vyjádřil. Prostě chci ukázat lidem, že dřív to nebylo nějak strašný. Naopak. Že dřív to bylo docela prima.“

„Jako že jim ukážeš hromadu uhlí a oni budou dojatý?“

„Možná. Ale hlavně nebudu ukazovat jen uhlí.“

„Ne?“

„Víš, že miluju steampunk.“

Přikývl jsem.

„Mám doma spoustu steampunkovejch udělátek. Fajnový věcičky. Dokonalá řemeslná práce. V té dřevěné boudě je vystavím. Bude to takový steampunkový nuselský svět. Osvěta a tyhlety věci. Školní výpravy budou stát frontu.“

„A budeš tomu říkat uhelnej sklad.“

„Jo. Protože pára a uhlí k sobě patří. Navíc jsem zjistil, že založit uhelnej sklad je jednodušší než dát dohromady muzeum.“

Polkl jsem. Slyšel jsem už pár ulítlejch nápadů, ale tohle bylo v úplně jiným levelu.

„Zelený tě sežerou.“

Steam přikývl.

„S tím počítám. Pro ně je uhlí něco jak cyankáli. Mám pro ně krycí historku. Řeknu jim, že lidem ukazuju, jak už nikdy ne.“

„Myslíš, že ti na to skočej?“

Steam pokrčil rameny.

„Snad. Ale jestli ne, tak se z toho neposeru.“

„A tu boudu, tu ti někdo pronajme?“

„Jo. To už mám ošetřený. Nájem je slušnej. Bouda ještě chvíli vydrží. Je tam elektrika. V zimě to asi nevytopím, ale teď je léto. Zimu budu řešit, až přijde.“

Chvíli jsem mlčel.

„A to chceš všechno zvládnout sám?“

„Samo. Nic na tom není. Pár regálů, nějaký světla, do rohu navezu pár koleček koksu. Stará Zlámalová ho má v Kloboučnické půl sklepa. Ještě mi zaplatí, že se ho zbaví.“

Viděl jsem, že Steam je rozhodnutý. Oči mu zářily, popíjel pivo a usmíval se na všechno kolem.

„Kdy to chceš otevřít?“

„Nejlíp zejtra, Manky. Ale tak rychle to bohužel nepude. Počítám, že tak do měsíce.“

Už jsem neříkal nic. Seděli jsme na lavičce a mlčeli. Steam spokojeně, já s pochybnostma.

Ale co. Nějak to dopadne.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 61, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!