Aktuální článek
Manky: Praotec v Nuslích

Manky: Praotec v Nuslích

  • Díl dvacet šest - povídka ze života v Nuslích.

Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál.

Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to.


PRAOTEC V NUSLÍCH

26

 

„Ty vole Manky, tohle léto je fakt nešťastný.“

Kajetán se zamračil a smetl si neviditelné smítko z rukávu neviditelného saka.

Přitakal jsem. Bylo to lepší než se s ním přít.

Kajetán byl duší i tělem divadelník. Ochotník. Dramatik. Nápověda. Kulisák a šatnářka a prodavačka chlebíčků v divadelním bifé. Tohle všechno byl, protože divadlo miloval.

Bohužel, dosud u žádného souboru nezakotvil. Dokonce se o žádný soubor ani neotřel.

„Ty vole Manky, pro divadlo bych dejchal. To mi věř. Ale nemůžu se zahodit s nějakou šmírou. To by mě pohřbilo. Rozumíš?“

Rozuměl jsem. Sice jen trochu, ale rozuměl.

V Nuslích jedno divadlo je. Fidlovačka. Tou ale Kajetán pohrdal.

„Ty vole Manky, to je divadlo tak akorát ke zbourání. Byls tam někdy?“

Zavrtěl jsem hlavou.

„To buď rád. Tam maj tak úzký uličky mezi sedadlama, že když se chceš posadit, tak musíš mít kolena na jednu stranu. Jak uhranutá panna. Anebo je musíš dát od sebe. Pokud zvládneš rozštěp.“

Chápavě jsem přikývl.

„Ty vole Manky, řekni mi, který divadlo by chtělo diváka nasrat ještě dřív, než se zvedne opona. No řekni. Který?“

Pokrčil jsem rameny.

„Žádný, Manky. Žádný. Jen ta debilní Fidlovačka.“

Napil jsem se piva. Stáli jsme s Kajetánem na chodníku před hospodou U Bansethů. Stáli jsme tam proto, že bylo hezky. A že se venku mohlo kouřit. Zatím.

Doba je zlá a slyšel jsem, že bude ještě hůř. Ne že by mi to vadilo. Strašilo se vždycky. Ale je pravda, že ani bolševik vás s cigárem z knajpy nevyhnal.

„Ty vole Manky, ser na cigáro. De vo jiný věci.“

Kajetán přešlapoval z nohy na nohu. Z plného půllitru mu občas pivo vycáklo na zem.

„Vole Manky. Jsem pojal rozhodnutí.“

Tohle mne trochu vyděsilo. Típl jsem cigaretu do popelníku, co byl na parapetu okna, a zapálil si další.

„Ty vole Manky, založím soubor.“

„Soubor?“

„Jasně že soubor. Divadelní. Nacvičím s ním hru.“

„Kde vezmeš herce?“

„Nechci herce. Maj moc keců. Vezmu naturščiky.“

„Koho?“

„Neherce, Manky. Ty držej hubu a vážej si toho, kdo jim dá šanci.“

„Aha.“

„Mám takovou představu. Že bysme sehráli historickou hru. Jsem ji v kostce sepsal. Jednoduchej příběh.“

„Jak se to jmenuje?“

„Praotec v Nuslích. Dobrej název, co Manky?“

Dopil jsem půllitr. Výčepák zrovna vykoukl. Podal jsem mu ho a objednal si další. Tohle mne začalo zajímat.

„Co to je za praotce?“

Kajetán zase přešlápl. Piva měl už jen půlku.

„Přece praotec Čech. Co byl na Řípu.“

„On pak došel do Nuslí?“

„Samo že došel. Kam chceš taky jinam dojít? Pokud má mít tvoje cesta nějakej smysl a nechceš chodit sem a tam jak idiot, musíš skončit v Nuslích. Jiná šance není.“

Dostal jsem nový půllitr. Poděkoval a napil se.

„Je v tom děsná symbolika, Manky. Praotec Čech stojí na Synkáči, rozhlíží se a v duchu vidí, jak tu za pár let bude jezdit tramvaj.“

„Myslíš?“

„Určitě, Manky. Akorát si musím dát bacha, abych nebyl popotahovanej.“

Trochu jsem se v tom ztrácel.

„Popotahovanej?“

„Přesně, Manky. Politická korektnost a tyhlety věci. Třeba v Albionu momentálně padaj sochy k zemi takovým fofrem, že nestačíš uskakovat.“

„Padaj?“

„Přijdeš mi nějakej udivenej, Manky. Copak nesleduješ zprávy? Každej bejvalej otrokář to má spočítaný. Hlavně ten vytesanej. Tohle není žádná sranda. Chápeš?“

Kajetán se konečně napil zbytku piva.

„Pusťte bratry domů, nebo vám rozsekáme prdel na hadry. Takhle to dnes je, Manky. Akorát mi trochu vrtá hlavou, že se zapomnělo na sestry. Taky by je někdo měl pustit. Takhle budou bratři lítat sami jak utržený ze řetězu a budou z toho akorát nepříjemnosti.“

Zapálil jsem si další cigaretu.

„A co s tím má co dělat praotec Čech?“

„Ty vole Manky, jak víš, že něco neměl s otrokama?“

„Praotec Čech?“

„Ty vole, dyť je zrovna von nemusel honit někde v Africe. Stačilo by, kdyby někoho znal, kdo si tam pro ně jezdí.“

„Kdo si jezdí do Afriky pro otroky? Jako třeba pro pomelo?“

„Nebuď malej, Manky. Dřív se do Afriky jezdilo pro otroky úplně normálně. Byli krotký a intelektuálně vlažný. Nic na tom nebylo. Až pozdějc se zjistilo, že jim to pálí. Teď je Afrika plná sebevědomejch atomovejch vědců a nikdo neví, co s nima. Tenkrát to ale bylo jiný.“

Přišlo mi, že se v tom Kajetán trochu ztrácí.

„Hovno se v tom ztrácím, Manky. Jen se nechci dostat do maléru. Takže praotec Čech v Nuslích ano, ale přísně korektně.“

„A jak to chceš udělat?“

„První co, že nikdo z herců nesmí bejt bílej.“

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 61, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!