Podle zprávy Světové asociace novin čte více než polovina světové dospělé populace noviny, takže počet čtenářů stále přesahuje počet uživatelů internetu. Více než 2,5 miliardy lidí čte tištěné verze novin, zatímco asi 600 milionů dává přednost jejich digitální podobě.
Takový dosah je ohromující a podporuje tezi symbolizovanou citátem Ronalda Reagana z jeho agresivní kampaně na podporu války proti drogám: „Zpravodajství našich médií může něco neobyčejného: vysílat znepokojivé signály celému národu.“ Reagan měl pravdu.
Prezentace faktů
V ideálním případě by naše noviny měly dělat to, co většina lidí stále považuje za jejich primární úkol – prezentovat fakta a objektivní zprávy, nabízet skutečnou, nezaujatou investigativní žurnalistiku a poskytovat pravdivé informace obyvatelům celého světa. Právě noviny jsou koneckonců médiem, v němž mnozí vidí spolehlivý zdroj informací o politice, zdraví a našem světě jako takovém.
To, co nám masmédia ve skutečnosti přinášejí, je dnes z větší části propaganda, honba za sledovaností a zkreslené zprávy. Jediným cílem je zisk – ale nezaujatá, informativní žurnalistika mezitím hyne na úbytě.
Stigmatizace konopí v médiích je jednou z mnoha příčin toho, proč se veřejnost staví tak vlažně k otázkám reformy drogové legislativy.
Role tisku v téměř sto let trvající válce proti drogám je zářným příkladem toho, jak silně mohou mediální narativy ovlivnit veřejné mínění. Ve světle měnícího se postoje společnosti ke konopí se naše média stále uchylují ke stigmatizaci, diskriminaci, vytváření morální paniky a vršení lží, kterými podporují propagandu proti konopí. Je jistě skvělé, že nadpoloviční většina dospělé populace podporuje legalizaci konopí, ale co ti ostatní? Dostali špatné informace.
Negativní zprávy táhnou
Naše zpravodajství bohužel už dávno neslouží ke sdílení informací. Jeho cílem je maximalizace zisků a prosazování názorů a postojů těch, kdo tyto zisky přinášejí. Na titulní stránce máloco zaujme čtenáře tolik, jako zprávy o válce proti drogám. Mediální výzkum ukázal, že masmédia podporují negativní zprávy o drogách, zdůrazňují rizika a nebezpečí a vychylují tak veřejné mínění v jejich neprospěch.Chovala se média někdy jinak?
V sedmdesátých letech 19. století využila média rasistické morální paniky a štvala Američany proti čínským přistěhovalcům prostřednictvím nepravdivých informací o opiových doupatech. Důkazem budiž například titulek LA Herald z roku 1875 „Mongolská pera smrti jsou nepochybně skvělým způsobem šíření nemocí a neřestí“.
Typickým příkladem jsou i zpravodajství z válečných konfliktů, kdy obě strany využívají dezinformace a manipulují s údaji. Je obecně známo, že mediální propaganda patřila od nepaměti mezi základní nástroje politické i vojenské strategie, které mohou ovlivňovat názory a získávat spojence.
Je tisk svobodný?
Je svobodný tisk mrtvý? Existoval vůbec někdy? Mediální prostor ovládá propaganda a podle mnoha sociologických výzkumů tomu nikdy nebylo jinak.
Na titulní stránce máloco zaujme čtenáře tolik, jako zprávy o válce proti drogám.
Jako novinář zaměstnaný v mainstreamových médiích jsem se vždy soustředil na publikování pozitivních zpráv o konopí, a mohu z vlastní zkušenosti říci, že řada mých článků o převratných objevech na poli využití konopí v medicíně, o příbězích zdrcených pacientů nebo o změně drogové politiky narazila ještě před publikací na jednu z následujících námitek:
- Neexistuje dostatek vědeckých důkazů pro podporu užívání konopí/CBD v medicíně.
- Příběhy o konopí si nové čtenáře nezískáme.
- Naše čtenáře konopí nezajímá.
Po článku o zabavení velkého množství konopí nebo po stálici novinářského nebe v podobě konopím vyvolané schizofrenie oproti tomu sáhne prakticky kterékoli médium. Nevěříte? Stačí se podívat na zprávy na Google.
Strach prodává. Prohibice prodává. A podle všeho se to opravdu vyplatí.
Vliv na veřejnost
Soustředěním se na možná rizika a ignorováním dlouhého seznamu přínosů konopí přispívají média k negativnímu obrazu této léčivé byliny. Způsobené škody, včetně ztrát na životech, by měly být neomluvitelné.
Zkreslené zprávy o konopí a vytrvalé používání stigmatizujících pojmů v médiích jsou jednou z mnoha příčin toho, proč se veřejnost staví tak vlažně k otázkám reformy drogové legislativy, proč má pomýlené představy o rizicích a přínosech užívání konopí, a především proč je tak zoufale neinformovaná o nejnovějších vědeckých poznatcích.
Dneska už nám americké konopné šílenství z dvacátých let minulého století přijde naprosto k smíchu, přesto i dnes čelíme stejným předsudkům a stigmatům.
Mediální průmysl je obrovský a bylo by jistě zarážející, kdyby se jako celek přiklonil na stejnou stranu. Nebo ne? Některá periodika jsou jistě upřímnější, vyváženější a liberálnější než jiná.
Pravdivost informací a zpráv je ale nutné před vydáním ověřovat. To přece nejde, aby média jen tak šířily lži, viďte? Teoreticky ne. Neměly by. V praxi se to ale děje každý den.
Kelvin Mackenzie, bývalý editor deníku The Sun a známý přispěvatel pro Daily Mail, Sky, The Mirror Group a TalkSport, otevřeně připustil, že si příběhy o drogách vymýšlel a nebyl v tomto ohledu vydavateli nijak omezován. Nezávisle na tom, jak neuvěřitelné a směšné jeho příspěvky byly, dostaly se do tisku a čtenáři jim věřili.
Mackenzie připomněl článek o Eltonu Johnovi, po jehož zveřejnění byl deník The Sun nucen vyplatit zpěvákovi odškodné ve výši 1 milionu liber za pomluvu: „Takhle vypadá ověřování faktů. Nikdy jsem nic takového nedělal. Přistupoval jsem k tomu v podstatě tak, že když to znělo pravdivě, považoval jsem to za pravdu a dal jsem to do tisku.“
Bohužel rozhodně nebyl sám.
Vylhané příběhy
V rozhovoru pro magazín Vice prohlásil Graham Johnson, bývalý bulvární novinář: „V bulvárním tisku existuje kultura založená na vylhaných příbězích. Kdysi jsem přemýšlel, jak přijít s něčím chytlavým, a napadlo mě, že bych mohl hledat souvislost mezi prodejem extáze a fotbalovým Eurem 96. Sehnal jsem si pár tablet, kamarád na ně namaloval logo šampionátu a prezentovali jsme je jako novou drogu populární mezi fotbalovými hooligans.“
Proč to novináři dělají, můžete se ptát. Dobrou zprávou je, že to nedělají všichni. Existuje mnoho poctivých, odvážných reportérů, kteří se svému publiku snaží zprostředkovávat tvrdá, nezkreslená fakta. Když jsou dostatečně vytrvalí a hlasití, daří se jim upozorňovat na nebezpečné lži. Novináři a editoři pracující na volné noze jsou bohužel placeni tak špatně, že si často musejí vybírat mezi nepravdivým článkem a žebráckou holí. Průzkum mezi britskými žurnalisty odhalil, že až třetina novinářů na volné noze si musí přivydělávat v jiném oboru, aby přežili, a více než polovina se potýká s finančními problémy.
Většina sociálních sítí má velmi přísná protidrogová pravidla, která se však paradoxně nevztahují na léčiva.
Na scéně se navíc poměrně nedávno objevila také konkurence v podobě sociálních sítí. Dalo by se očekávat, že na veřejně dostupných platformách nebude tolik prostoru pro cenzuru nehodících se názorů. Každý, kdo se pohybuje v konopném průmyslu, bohužel potvrdí, že toto očekávání se nenaplnilo. Blokování účtů je na denním pořádku a navzdory změnám v legislativě a rostoucí popularitě CBD jsou zmínky o konopí stále sledovány a cenzurovány. Majitel Facebooku, dnes operujícího pod značkou Meta, Mark Zuckerberg, je na to dokonce hrdý. V roce 2019 představil systém skenování a vyhodnocování fotografií, který pomocí umělé inteligence rozpozná obrázky konopí, odstraní je a zablokuje účet autora. Většina sociálních sítí má velmi přísná protidrogová pravidla, která se však paradoxně nevztahují na léčiva.
Dneska už nám americké konopné šílenství z dvacátých let minulého století přijde naprosto k smíchu, přesto i dnes čelíme stejným předsudkům a stigmatům. Mediální svět se hned tak nezmění. Jeho cílem je plnit požadavky a kapsy majitelů a manipulovat společnost směrem, který je pro ně příznivý a žádoucí.
Zdroj: volteface.me
