Metamfetamin jako lék

Možná vás překvapí, že v nízkých dávkách dokáže metamfetamin, známý pod lidovým názvem pervitin, chránit a regenerovat mozek. Stigma, které tuto látku obklopuje, ve skutečnosti škodí pacientům a brzdí pokrok ve vědeckém výzkumu.

Stigmatizovaná léčba

„Zeptejte se svého doktora na metamfetamin.“ Takovou radu asi v televizi či rádiu běžně neuslyšíte. Skrývá se v ní však jedna překvapivá pravda – metamfetamin skutečně je účinný lék. Jeho příznivé účinky nepopírá ani i americký Úřad pro kontrolu drog (DEA), ostatně v minulosti byl předepisován při léčbě narkolepsie, obezity či ADHD.

Metamfetamin se dříve využíval jako záchranná brzda při předávkování barbituráty i jako akutní řešení nízkého tlaku při operacích. Předběžné výzkumy naznačují, že by mohl mít neuroprotektivní účinky a napomáhat tak při léčbě mrtvice či zranění mozku – některé prameny uvádějí, že by dokonce mohl podporovat růst mozkových buněk.

Přesto nás nejrůznější autority stále dokola varují, ať se tuto drogu neopovážíme byť jednou jedinkrát vyzkoušet, protože bychom si na ní mohli okamžitě vybudovat doživotní závislost. Metamfetamin po dlouhou dobu s přehledem kraloval seznamu nejnebezpečnějších pouličních drog. V poslední době ho však vystřídal nový démon jménem fentanyl. I dnes stačí zběžně prolistovat některé z předních medií a hned se dozvíte, že metamfetamin je „zákeřný vrah“, který se však pomalu vrací na scénu s ještě větší „touhou po pomstě“ než kdy dříve. Některé zpravodajské kanály zase upozorňují na nebezpečnou roli metamfetaminu v kontextu probíhající opioidní krize.

Potenciální neuroprotektivní účinky metamfetaminu nelze ignorovat.

V Severní Americe vskutku počet smrtelných předávkování stimulanty neustále vzrůstá – v některých regionech dokonce metamfetamin zabíjí ještě častěji než notoricky známý heroin. V odborném časopise Science se v září roku 2018 objevila studie, ve které vědci zkoumali data týkající se případů předávkování v Americe v období mezi roky 1979 a 2016. Výzkumníci došli k závěru, že „počet případů smrtelných předávkování metamfetaminem nejvíce vzrostl v západních a jihozápadních státech USA.“

Dle statistik Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) bylo kvůli předávkování metamfetaminem v roce 2015 v USA hospitalizováno 14 845 pacientů a dalších 15 808 jich kvůli němu skončilo na pohotovosti. V roce 2016 zemřelo v důsledku předávkování stimulanty, mezi něž metamfetamin patří, 7 500 lidí. Téměř každý odborník, kterého se zeptáte, vám o metamfetaminu řekne, že je to zhouba lidstva, která nemá žádný přínos.

Levá pravá, lék či droga

V některých zemích, například ve Spojených státech, jsou určité formy metamfetaminu běžně dostupné v lékárnách. Mezi léčebné prostředky s obsahem této drogy patří spreje na uvolnění ucpaného nosu jako například Vicks VapoInhaler. Tento lék si přitom v lékárně koupíte i bez předpisu. Obsahuje totiž levotočivou formu metamfetaminu, která je v podstatě „zrcadlovým odrazem“ svého známějšího zlého bratra, kolem něhož se točí mimo jiné i děj populárního seriálu Breaking Bad (Perníkový táta). Farmaceutická společnost Procter & Gamble se tuto skutečnost snaží zastřít tím, že účinnou látku nazývají „levmetamfetamin“. A třeba Selegilin, což je lék, který se běžně využívá při léčbě Parkinsonovy choroby, se pro změnu na levometamfetamin metabolizuje až v lidském těle.

Mezi zrcadlovými molekulami této sloučeniny je jeden zásadní rozdíl. Dextrometamfetamin (d-metamfetamin) najdete především na černém trhu, kde ho dealeři často pančují dalšími chemikáliemi. Druhou tvář této látky nastavuje jeho levotočivý izomer levometamfetamin (l-metamfetamin), který nemá tendenci vyvolávat tak silnou závislost a uživatelé ho kvůli slabším účinkům nevyhledávají tak často.

I tato forma metamfetaminu si ale našla své rekreační uživatele. Zneužívání ve větších dávkách je však velmi vzácné, neboť stavy vyvolané l-metamfetaminem zdaleka nejsou tak příjemné a jeho silnější protějšek je navíc snadno k dostání na každém rohu. Pro uživatele je mnohem jednodušší zajít si pro drogu k dealerovi, než se ji snažit složitě extrahovat z legálně dostupných léků.

Rozdíl mezi jedem a lékem je pouze ve velikosti dávky.

V Americe lékaři svým pacientům v některých případech předepisují i čistý metamfetamin. Děje se tak poměrně zřídka, ale při těžko léčitelné obezitě, ADHD či narkolepsii někdy pomůže lék známý pod obchodním názvem Desoxyn (metamfetamin hydrochlorid). Lékaři ho dokonce předepisují i dětem starším sedmi let.

Především bychom si měli uvědomit, že metamfetamin není jen jeden. Navíc se rozhodně „nevrací na scénu“ – moderní společnost provází již dlouho. Naprosto scestné jsou pak tvrzení, že je „pomstychtivý“ či „zlý“ – je to přece jen chemická sloučenina… nemá žádnou osobnost, pocity ani záměry.

Stejně jako mnohé další sloučeniny je i metamfetamin ve své podstatě dvousečnou zbraní – označovat ho za čistý jed škodí vědě samotné i lidem, kterým může jako lék pomoci. Aktuální výzkumy navíc naznačují, že nás ještě čeká spousta objevů týkajících se jeho léčivých účinků. V zájmu tvorby lepších protidrogových zákonů i podpory programů pro léčbu závislosti je nutno stigma obklopující metamfetamin veřejně konfrontovat a zaměřit se i na jeho léčebný potenciál.

Legální léčba stimulanty

Jordan užívá metamfetamin na předpis při léčbě ADHD – pomáhá mu více než konvenční lék Adderall, který bere již dvacet let. Adderall je směsí čtyř amfetaminových a dextroamfetaminových solí, nicméně čistý metamfetamin je pro Jordana efektivnější a navíc vyvolává méně vedlejších účinků. Před pěti lety se tedy zeptal lékaře, jestli by léčbu metamfetaminem mohl vyzkoušet. Doktor mu bez problému vyhověl.

„Když jsem s novým receptem poprvé přišel do lékárny, lékárník jen překvapeně zdvihl obočí a prohlásil: ,Váš lékař se určitě spletl – takové drogy najdete spíš někde mezi feťáky na ulici než v lékárně,‘“ sdělil mi Jordan při rozhovoru přes telefon. „Tak jsem mu odpověděl, ať si v databázi vyhledá lék zvaný Desoxyn. Trochu ho přešel humor – hned mi bylo jasné, že o takovém léku nikdy neslyšel.“

Jordan je ve středním věku, žije v Severní Karolíně a pracuje v klinickém výzkumu. V poslední době přešel na střídavou léčbu Adderallem a Desoxynem – stimulanty střídá každé tři měsíce, aby si na ně nevybudoval toleranci.

Metamfetamin a amfetamin (což je jedna z účinných látek v Adderallu) jsou téměř totožné látky. Hlavní rozdíl mezi nimi je, že metamfetamin má o jednu metylovou skupinu navíc. Díky tomu je snáze rozpustitelný v tucích a lépe se tak dostává přes hematoencefalickou bariéru v mozku. Metamfetamin je proto nejen silnější, ale navíc i účinkuje déle.

„Na lécích závisí kvalita mého každodenního života – umožňují mi efektivně pracovat, dosahovat úspěchů, ale především žít plnohodnotný osobní život,“ tvrdí Jordan. „Farmaka na ADHD užívám již řadu let, ale dosud mě žádnými vedlejšími účinky neobtěžují. Adderall či metamfetamin si mohu dát klidně i před spaním.“

Jordan také uvedl, že při užívání běžných denních dávek metamfetaminu o množství přibližně 10–15 miligramů žádné opojné účinky nepociťuje. Takové dávky přitom dobře snáší většina pacientů. Průměrnou velikost dávky u uživatelů nelegálního amfetaminu zakoupeného na černém trhu přesně určit nelze – obecně jsou ale mnohonásobně vyšší a závislí je navíc berou mnohem častěji.

Dalším zásadním faktorem je i způsob podání – nelegální metamfetamin se povětšinou kouří, šňupe či užívá nitrožilně. Do krevního oběhu uživatele se v takových případech dostane mnohem více účinné látky než při perorálním podání ve formě pilulky.

___________________________________________

Falešné stereotypy

Většinu uživatelů závislých na metamfetaminu dle dr. Willenbringa, adiktologa z Minnesoty s více než třicetiletou praxí, na první pohled nepoznáte, neboť fyziologické dopady užívání na nich nejsou nijak zjevné. „Je to stimulant jako každý jiný,“ argumentuje Willenbring. „Tady jde v podstatě jen o politický marketing.“

Pacient Jordan se nechal slyšet, že jeden z důvodů, proč se do své rozhodl léčby zahrnout i metamfetamin, byl, že chtěl zjistit, zda pocítí některé „stereotypní dopady metamfetaminu na závislé uživatele“. Ničeho takového si však nevšiml. „Když víte, jak je to s metamfetaminem doopravdy, musíte se o své zkušenosti podělit – nejde mi snad o to, že bych chtěl někoho navádět, ať si ho píchá do žil… Chci jen veřejnost informovat, že ta látka sama o sobě není zlá,“ prohlašuje Jordan. „Doopravdové zlo přináší až její zneužívání.“

Joan, 66letá důchodkyně ze státu Georgia, vděčí za kvalitní život Desoxynu. „Nejsem nikterak sjetá… prostě jen mohu normálně fungovat.“ Joan na léčbu metamfetaminem na předpis přešla v roce 2006 poté, co vyzkoušela řadu dalších léků, které jí příliš nepomáhaly, mezi nimi i Ritalin či Concertu. Díky Desoxynu se konečně mohla naplno začlenit do společnosti, začala samostatně hospodařit a dokonce se jí podařilo dokončit magisterské studium v oboru sociálních prací. Navíc ji opustily deprese a zvedlo se jí sebevědomí. „Škoda jen, že je tak drahý,“ posteskla si Joan. „Sice se jedná o jeden z nejstarších léků svého typu na trhu a má jednoduché složení, ale stojí nekřesťanské peníze.“

Riziko chybné diagnózy

Metamfetamin samozřejmě nelze považovat za lék pro každého. Kevinovi, 31letému umělci z amerického středozápadu, poprvé lékař předepsal Desoxyn, když mu bylo patnáct. Lék mu měl pomoci v léčbě chronické únavy a problémů se soustředěním. Lékaři však tehdy udělali zásadní chybu v diagnóze – mysleli si, že Kevin trpěl bipolární poruchou, ale za jeho problémy ve skutečnosti stála posttraumatická stresová porucha způsobená zneužíváním v raném dětském věku. Vinou nesprávné léčby se jeho příznaky začaly zhoršovat.

„Tehdy jsem si myslel, že mi ty léky doopravdy pomáhají – stačilo si vzít pár pilulek, a hned mi bylo lépe. Teď mi ale dochází, že to bylo jen krátkodobé řešení,“ vzpomíná Kevin. „Na Desoxynu jsem si vybudoval tak silnou závislost, že jsem bez něj nedokázal žít. Jakmile jsem ho byť jen jednou vynechal, ihned na mě padla nevyslovitelná únava. Když se na to podívám zpětně, říkám si, že si můj neurolog měl uvědomit, že předepisuje silné stimulanty pacientovi, který už tak má sklony k mánii, nespavosti a halucinacím,“ upozorňuje. „Myslím si, že Desoxyn může být prospěšný jako součást léčby poruch soustředění, ale vždy jen za podmínky, že lékař doopravdy zdravotnímu stavu svého pacienta rozumí, neustále ho sleduje a je si vědom toho, jak konkrétně by mu lék mohl ublížit.“

Lék na poranění mozku

Metamfetamin pocházející z černého trhu může být velice nebezpečný. Droga zakoupená na ulici je často pančovaná neznámými přísadami a vysoké dávky metamfetaminu jsou navíc neurotoxické. V nízkých farmaceutických dávkách však metamfetamin dokáže chránit a regenerovat mozek.

V roce 2008 tyto účinky metamfetaminu popsal tým vědců z Institutu neurovědy při zdravotnickém centru Queen’s Medical Center v Honolulu na Havaji, jenž zkoumal data ohledně léčby pacientů s poraněním hlavy. Vědce překvapilo, že pacienti, u kterých při laboratorních testech objevili přítomnost metamfetaminu, na důsledky zranění umírali mnohem méně častěji než ostatní. Autoři výzkumu došli k závěru, že metamfetamin by mohl mít neuroprotektivní účinky.

Dr. Carl Hart tvrdí, že patologické fyziologické změny nezpůsobuje metamfetamin samotný, ale špatná strava, nedostatek spánku a toxické příměsi v pouliční droze.

V té souvislosti byl zajímavý i výzkum z roku 2011, v němž vědecký tým z Montanské univerzity nejprve aplikoval metamfetamin do mozků krys, které byly záměrně poškozeny tak, aby odpovídaly poškození mozku při mrtvici. Vědci poté u živých krys vyvolali mrtvici za pomoci metody zvané okluze střední mozkové tepny (MCAO), načež jim podali injekčně metamfetamin. Nízké dávky dokázaly zlepšit behaviorální problémy a dokonce zmírnit riziko smrti mozkových buněk. Vysoké dávky naopak výsledky zhoršovaly.

Výzkumníci z Montany následně přišli s teorií, že metamfetamin by mohl mít neuroprotektivní účinky díky tomu, že různými způsoby stimuluje přísun důležitých neurotransmiterů, mezi něž patří dopamin, serotonin či noradrenalin. Na výzkumu se podílel i neurochirurg dr. David Poulsen, který prohlásil, že výsledky považuje za „zásadní objev“. „Řekli jsme si, že když metamfetamin zabírá na mrtvici, mohl by pomoci i při poraněních mozku,“ uvádí dr. Poulsen.

Traumatické poranění mozku neboli TBI vzniká v důsledku silné rány do hlavy. Následkem tohoto poranění může být v lepším případě otřes mozku a v horším kóma či smrt. Podle českých statistik je poranění hlavy a mozku třetí nejčastější příčinou úmrtí u osob mladších 45 let (přičemž v půlce případů jde o dopravní nehody) a zároveň nejčastější příčinou úmrtí u dětí. Každoročně se jedná o třicet tisíc hospitalizací a více než tisícovku úmrtí. Lék v podstatě neexistuje (v této souvislosti však dodejme, že při poraněních mozku byly prokázány neuroprotektivní účinky konopí – pozn. red.).

Potkani na peří

Metamfetamin lékaři běžně předepisují dětem – proto Poulsenův tým došel k závěru, že by ho bylo přijatelné využívat i při léčbě TBI u dospělých. Vědci se tento předpoklad rozhodli ověřit pokusem, ve kterém metamfetaminem zkusili léčit TBI u laboratorních potkanů. Nejprve u nich však museli takové poranění vyvolat, což není vůbec jednoduché. Již více než dvě desetiletí se za tímto účelem většinou využívá metoda zvanámodel zranění mozku vyvolaný laterální perkusí za pomoci tekutiny. Při ní vědci vyříznou do lebky potkana otvor, na který pak za pomoci vody vyvíjejí tlak.

Tímto způsobem vědci modelovali poranění u devatenácti potkanů, z nichž osm následně dostalo metamfetamin. Potkani, kteří podstoupili léčbu metamfetaminem, se dokázali lépe vypořádat řešením Morrisova vodního bludiště, což je standardizovaný experiment, při němž potkani v bazénku hledají skrytý ostrůvek umístěný těsně pod hladinou vody. V tomto testu vědci měří čas, jaký potkanovi zabere hledání ostrůvku, a z něj pak odvozují různé kognitivní schopnosti.

„Již po třech dnech od nasazení léčby se ranění potkani v testu zvládli vyrovnat naprosto zdravým jedincům,“ uvedl ve studii Poulsenův vědecký tým. Výzkumníci dále zjistili, že nízké dávky metamfetaminu dokázaly před dopady zranění chránit mladé buňky a zároveň podporovat tvorbu nových neuronů důležitých pro učení a paměť. Zároveň se ukázalo, že metamfetamin stejným způsobem fungoval i u zdravých potkanů. „U zaléčených potkanů jsme pozorovali opravdu výrazné zlepšení v poznávacích schopnostech i chování,“ tvrdí dr. Poulsen. „Zlepšila se jim paměť i schopnost funkčního chování… což rozhodně není triviální závěr.“

Poulsenův tým ve svém výzkumu z roku 2016 uvádí: „Vzhledem k tomu, že se nízké dávky metamfetaminu dle směrnic FDA smí používat při léčbě mladistvých i dospělých, nevidíme důvod, proč bychom tento lék nemohli zkoumat v rámci klinických studií s lidskými pacienty trpícími následky mrtvice či traumatického poranění mozku.“

Levotočivý izomer levometamfetamin nemá tak silné účinky.

Standardizované klinické studie jsou ve vědeckém světě jediným přijatelným důkazem účinnosti léků – konkrétní regule pro výzkum metamfetaminu však dosud nikdo nevypracoval. Potenciál výzkumu této látky potvrzuje i další retrospektivní studie z roku 2018: „Z 304 sledovaných pacientů s TBI měla léčba lepší výsledky u osob, u kterých byla v krevním rozboru prokázána přítomnost metamfetaminu.“ Autoři studie z roku 2018 publikované v odborném časopise Clinical Neurology and Neurosurgery pak upozornili, že „potenciální neuroprotektivní účinky metamfetaminu nelze ignorovat.“

I jiné stimulanty

Z dosavadních zvířecích výzkumů a retrospektivních studií bohužel příliš konkrétních závěrů vyvodit nemůžeme – zdravotní sestry tedy metamfetamin pacientům se zraněním hlavy prozatím podávat nebudou. Brzy se však mnohé může změnit. Výzkumu využití nejrůznějších stimulantů při léčbě TBI se nyní úspěšně věnuje spousta vědců.

Výzkumníci zaznamenali mimo jiné úspěchy s lékem Modanfil při léčbě narkolepsie, Amantadinem na Parkinsonovu chorobu a dextroamfetaminem, což je jedna ze složek Adderallu. Specializovaná klinická studie, jež by se věnovala výlučně léčbě TBI pomocí metamfetaminu, zatím u Národního institutu zdraví Spojených států registrována nebyla.

Klinické studie se v této oblasti nejčastěji věnují metylfenidátu, který je známý pod obchodním název Ritalin. Například v roce 2004 vědci z Druckerova centra pro poranění mozku při nemocnici MossRehab v Pensylvánii sledovali účinky metylfenidátu, běžně známého jako Ritalin, na 34 pacientů se středně až velmi závažným TBI. V této studii došli k závěru, že pacientům se při léčbě metylfenidátem výrazně zlepšila pozornost i schopnost zpracovávat informace.

O dvanáct let později proběhla obdobná studie ve švédském Göteborgu. Vědci v ní po dobu šesti měsíců sledovali skupinu 30 pacientů, kterým byl podán metylfenidát v rámci léčby chronické únavy provázející TBI. Léčba u nich mimo jiné zlepšila kognitivní funkce a zmírnila únavu.

Úskalí výzkumu

Metamfetamin samozřejmě není všelék. V roce 2016 byla publikována metaanalýza deseti kontrolovaných studií, v níž se zjistilo, že sice dokáže pacientům TBI pomoci s pozorností, „ale co se týká podpory paměti a rychlosti zpracování informací žádné pozitivní účinky objeveny nebyly.“ Autoři studie upozornili na potřebu dalšího výzkumu léčby metamfetaminem a zdůraznili především potřebu určit vhodné dávkování a dobu léčby.

Birgitta Johanssonová, neurovědkyně z Göteborské univerzity a hlavní autorka švédské studie, upozornila, že při léčbě poranění mozku je vždy na místě maximální opatrnost. „U metylfenidátu si musíte být vždy vědomi jeho možných vedlejších účinků, mezi které patří zvýšení krevního tlaku a zrychlení tepu, ale i možný výskyt úzkostí,“ upozorňuje. „Tento lék je třeba předepisovat s maximální opatrností a pacienta vždy bedlivě sledovat.“

Jedním z důvodů, proč se studiu účinků metamfetaminu při léčbě TBI či Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby nevěnuje více vědců, mohou být i finance. Metamfetamin není patentovaný, a proto se o něj nezajímá tolik farmaceutických společnosti.

Například lék Vyvanse používaný při léčbě ADHD, jenž se na trhu poprvé objevil v roce 2007 a v roce 2017 byl představen s inovovaným složením, jen za rok 2017 vydělal v přepočtu 47 miliard korun. Jde totiž o inovativní sloučeninu l-lysinu a d-amfetaminu. Na druhou stranu Desoxyn (tj. nepatentovatelný metamfetamin), který prodávají tři různé společnosti, v roce 2009 vydělal „pouhých“ 211 milionů.

___________________________________________

Účinky a rizika metamfetaminu

Při vysokých dávkách metamfetamin vyvolává návaly euforie, výrazně podporuje soustředění, zdánlivě odstraňuje únavu a snižuje chuť k jídlu. U spousty uživatelů se také vyskytují intenzivní pocity sexuálního vzrušení, zvýšená povídavost a zrychlený tok myšlenek. Po fyziologické stránce zvyšuje tělesnou teplotu i tep a může vést k srdeční arytmii – dokonce může vyvolat i infarkt myokardu či epileptické záchvaty. Při dlouhodobém užívání bývá silně neurotoxický a způsobuje depresi, paranoiu či toxickou psychózu.

___________________________________________

Dvousečný lék

Metamfetamin dnešní medicína za lék nepovažuje – nové poznatky však poukazují na to, že člověku dokáže nejen ublížit, ale i pomoci. Obzvláště v kontextu vzrůstajícího počtu případů předávkování si musíme uvědomit, že metamfetamin je stejně jako jakýkoli jiný lék dvousečná zbraň.

„Stigma, které obklopuje užívání či poruchy užívání jakékoli látky, lidstvu vždy jen škodí,“ prohlašuje Dan Ciccarone, profesor rodinného lékařství na Kalifornské univerzitě v San Francisku. Ciccarone upozorňuje, že epidemie smrtelných předávkování se postupně přesouvá z oblasti opioidů ke stimulantům a že na další vlnu rozhodně nejsou připraveni. „Společnost má tendenci veškeré problémy spojené s drogami stigmatizovat. Předsudky však brání rozumným rozhodnutím. Naše úvahy o drogách neřídí rozum, ale strach – a právě v důsledku stigmatizace drog se nám dosud nepodařilo vyřešit opioidní krizi.“

Aby se z metamfetaminu a dalších látek doopravdy mohly stát léky, museli by se lékaři i zdravotnické autority nejprve těchto stigmat zbavit – žádná nadnárodní farmaceutická společnost si nedovolí riskovat vývoj a prodej látky, ve které všichni vidí smrtící drogu.

„Zabít vás může cokoli – vždy záleží na množství,“ podotýká dr. Poulsen. „U některých látek přitom stačí málo – a přesně mezi ně metamfetamin patří. Ale i u něj platí to, co u jakéhokoli jiného léku… rozdíl mezi jedem a lékem je pouze ve velikosti dávky.“

Zdroj: psmag.com