Na cestě za lepším: bující konopný průmysl v Americe nabírá tisíce zaměstnanců

Profilový obrázek
  • V konopném sektoru napříč Spojenými státy pracuje legálně přes 321 000 lidí, což je více, než kolik je v zemi zubařů, zachránářů či elektrikářů.

Po patnácti letech práce pro řetězec lékáren Walgreens a kovidovém roce v první linii vyměnil Jason Zvokel konvenční medicínu za tak trochu jiný obor a nastoupil na plný úvazek do výdejny konopí. Namísto očkování a vyplňování receptů dnes pomáhá zákazníkům s výběrem koncentrátů, potravinových doplňků a dalších konopných výrobků. Vydělá si o něco méně, ale za svým rozhodnutím si pevně stojí.

„Jsem nesrovnatelně spokojenější,“ vysvětluje 46letý muž, který se jako prodavač živí už od maturity. „Poprvé za dlouhé roky nechodím domů úplně vyřízený.“

Růst i během pandemie

Konopnému průmyslu se během pandemie dařilo. Řada amerických států označila pěstírny i prodejny za takzvanou kritickou infrastrukturu a jejich provoz tedy nebyl koronavirovou krizí nijak omezen. Není proto překvapivé, že se staly útočištěm pro zaměstnance obchodů a restaurací, které byly nařízením vlády na dlouhé měsíce uzavřeny.

Lidé chtějí pracovat v konopném sektoru, protože toto odvětví je nové, zábavné a nabízí více možností pro osobní i kariérní růst.

V roce 2020 vzniklo v konopném sektoru na 80 000 nových pracovních míst, což je oproti roku 2019 více než dvojnásobek. Celkově dnes toto odvětví zaměstnává přes 320 000 lidí, o 32 procent více než v loňském roce, a jedná se o jeden z nejrychleji se rozvíjejících průmyslových oborů v celé Americe.

Mnoho Američanů přehodnotilo v důsledku protiepidemických opatření svůj postoj k práci a kariéře. Především maloobchod se potýká s bezprecedentním odlivem personálu, který odchází za lepšími podmínkami, stabilnější pracovní dobou a lepší perspektivou do budoucna. Všechny tyto věci jim nabízí i práce s konopím.

„Prodavači, kuchaři, číšníci a servírky se ve velkém přesunují do pěstíren a výdejen,“ tvrdí Kara Bradfordová, ředitelka náborové agentury Viridian Staffing, která se specializuje na hledání pracovníků pro konopný průmysl. Na jedno pracovní místo dnes připadá až 500 uchazečů. „Lidé chtějí pracovat v konopném sektoru, protože toto odvětví je nové, zábavné a nabízí více možností pro osobní i kariérní růst.“

Hodinová mzda se ve výdejnách pohybuje mezi 12 a 15 dolary, což je přibližně stejně jako u v běžném obchodě nebo skladu. Vzhledem k tomu, že se jedná o nový, dynamicky se rozvíjející obor, mají ale zaměstnanci lepší příležitost šplhat po pomyslném žebříčku ze základních pozic k lepší, kvalifikovanější a lépe placené práci. 

Konopí v práci nevadí

Tradiční zaměstnavatelé se navíc dostávají pod tlak. Především ve státech, kde je užívání konopí legální, jsou například nuceni upouštět od testování zaměstnanců na přítomnost THC. Amazon, druhý největší soukromý zaměstnavatel ve Spojených státech, v červnu uvedl, že s testováním nadobro končí a bude podporovat legalizaci konopí na federální úrovni.

I další zaměstnavatelé, mezi jinými restaurace, maloobchod nebo úřady, od testování zaměstnanců na konopí také postupně upouštějí a snaží se doplnit stavy personálu. To ale nebude vůbec jednoduché, protože doslova „nejsou lidi“ – na pracovním trhu je v USA 10,9 milionu volných míst, ale jen 8,4 milionu nezaměstnaných.

V roce 2020 vzniklo v konopném sektoru na 80 000 nových pracovních míst, což je oproti roku 2019 více než dvojnásobek.

Organizace hájící práva zaměstnanců prosazují založení konopných odborů, které by jim do budoucna zajistily lepší vyjednávací pozici. Pokud se celou věc podaří správně uchopit, mohl by konopný průmysl nabídnout dobře placenou, stálou práci a nahradit na trhu továrny, které stále častěji přesouvají výrobu za hranice.

„Nestává se úplně často, abychom byli přímo u zrodu nového odvětví,“ řekl David Cooper z levicového think-tanku Institut pro hospodářskou politiku. „Je třeba hned od začátku, ještě před federální legalizací v celých Spojených státech, nastavit mantinely a podpořit vznik dobře placených pracovních míst pro příslušníky střední třídy.“

Legalizační vlna se mění v tsunami

Legalizace a regulace konopí postupuje Spojenými státy plynule už 25 let. Průkopníkem byla v tomto ohledu Kalifornie, která jako první povolila užívání konopí na předpis. Většina států, konkrétně 38 včetně metropolitní oblasti Washington, D.C., má dnes legální léčebné konopí a stále více jich legalizuje také rekreační užívání a regulaci – nejnověji Nové Mexiko, Connecticut a Virginie. Zelenému byznysu se tedy daří. Objem legálního prodeje vzrostl v loňském roce o 60 procent na 19 miliard dolarů a očekává se, že v roce 2025 dosáhne závratných 41 miliard dolarů.

Pro Jasona Zvokela je konopný průmysl oázou klidu po letech práce pro maloobchodní řetězec, kde desetihodinová směna často trvala dvanáct i třináct hodin. Když v dubnu odcházel, podával denně 30 až 40 dávek vakcíny proti covidu a k tomu musel plnit běžné pracovní úkoly. Byl pod permanentním tlakem na zvyšování tržeb a zrychlování služeb. Přidáno dostal naposledy před čtyřmi lety a jako manažer navíc neměl nárok na příplatky za práci přes čas.

„Moje pozice se nijak nelepšila, takže jsem měl pocit, že je to horší a horší,“ vysvětlil. „Lidé kolem mě hromadně odcházeli, ale práce neubývalo, a nakonec po mně firma chtěla, abych dělal víc, než bylo vůbec fyzicky možné.“

Amazon, druhý největší soukromý zaměstnavatel ve Spojených státech, v červnu uvedl, že s testováním nadobro končí a bude podporovat legalizaci konopí na federální úrovni.

Fraser Engerman, mluvčí řetězce lékáren Walgreens, uvedl, že se firma během pandemie snažila zefektivnit nábor nových zaměstnanců a zvýšila také rozpočet na školení a rozvoj těch stávajících: „Podporujeme naše zaměstnance, abychom mohli pacientům nabízet tu nejlepší možnou péči.“

Stále nabíráme!

Výdejna, kde Jason už pět měsíce pracuje, stále přibírá nové zaměstnance a v kolektivu panuje přátelská nálada. Konopný průmysl se snaží vytvářet příznivé pracovní podmínky, aby přilákal více zájemců a ukázal se široké veřejnosti v dobrém světle. Zaměstnavatelé navíc pociťují nutnost chovat se ke svým zaměstnancům slušně.

„Práce s konopím má řadu specifik,“ prohlásil Raymond Hogler, profesor Coloradské státní univerzity, který studuje pracovní vztahy v konopném průmyslu. „Je to prašné prostředí a samotná sklizeň s sebou nese určitá rizika. Existuje tedy značný tlak na zajištění dobrých a zdravých pracovních podmínek a poskytování stále, dobře placené práce.“

Někteří zaměstnanci přesto tvrdí, že práce s konopím může být fyzicky náročná a není vždy adekvátně ohodnocena. Patří mezi ně i Devon Doram, který hned na začátku pandemie nastoupil jako prodavač do jedné z výdejen. Těšil se na přímý kontakt se zákazníky, který mu jeho předcházející práce ve skladu krmiv pro domácí mazlíčky neumožňovala. V novém zaměstnání se ale cítil odstrkovaný, protože byl jediným Afroameričanem v jinak bílém kolektivu. Po několika měsících navíc výdejnu koupila velká společnost a došlo k odcizení mezi vedením a zaměstnanci. Po osmi měsících dal výpověď a dnes se živí jako deratizátor.

„Do práce jsem chodil rád a měl jsem pocit, že lidem opravdu pomáhám. Doufal jsem, že bych si konečně mohl začít budovat kariéru,“ uvedl Doram. „V týmu nebyla dostatečná diverzita. Byli tam i manažeři ochotní mi pomoci se rozvíjet, nakonec to ale nedopadlo.“

Rychlý karierní postup

Mezi spokojené zaměstnance naopak patří Brianna Priceová. Opustila práci doplňovačky zboží v supermarketu a našla si místo prodavačky ve výdejně.  Za pouhý rok už byla třikrát povýšena a dnes se stará o veškeré nákupy a vede tým devíti lidí: „Opravdu jsem chtěla využít covidové období, přehodnotit svůj život a změnit směr, kterým se má kariéra ubírá.“

Jejímu novému zaměstnavateli, michiganské firmě Hempire Collective, se daří a objem obchodu se ve srovnání s loňským rokem více než zdvojnásobil. Podle spolumajitele Mario Portera činí jejich obrat 500 000 dolarů měsíčně. Počet zaměstnanců se proto zvýšil z původních sedmi na dvanáct, přičemž většina z nich přišla z jiných odvětví maloobchodu, která byla postižena protiepidemickými opatřeními. Na stole má desítky životopisů a další stovky chodí emailem.

Objem legálního prodeje vzrostl v loňském roce o 60 procent na 19 miliard dolarů a očekává se, že v roce 2025 dosáhne závratných 41 miliard dolarů.

„Tohle léto bylo opravdu výjimečné,“ prohlásil. „Většina mých zaměstnanců má předchozí zkušenosti s maloobchodním prodejem a chápou, co je v téhle práci nejdůležitější – naslouchat zákazníkům a plnit jejich přání a potřeby.“

Ani Ashlyn Marshalová si na nové pracoviště nemůže stěžovat. Odešla z práce na plný úvazek pro výrobce obytných automobilů a stala se prodavačkou konopí na částečný úvazek. Během pandemie trpěla záchvaty úzkosti a uvědomila se, že potřebuje lépe vyvážit práci a soukromý život. Platově si trochu pohoršila, místo 16 dolarů za hodinu dnes dostává 14,50, i tak to ale podle ní stálo za to. „Každý den si na mě zákazníci vylévali zlost a dělala jsem práci za tři lidi. Úplně jsem vyhořela,“ vzpomíná. Vztahy mezi vedením a zaměstnanci jsou ve výdejně o poznání klidnější a přátelštější: „Přístup managementu je mnohem lidštější. Když udělám nějakou chybu, uvědomím si to a omluvím se, není to tragédie. Obecná nálada se nese v duchu ‚to je v pořádku, všichni děláme chyby. Pojďme to spolu napravit.‘ Nic takového jsem nikde jinde nezažila.“

Zdroj: www.washingtonpost.com

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!