V jednom ze zimních čísel Legalizace jsem si všiml i článku o amazonské žábě kambo a tom, jak si její tradiční využití tamními domorodými kulturami přivlastnila západní společnost skrze své ezoterické neošamany. Rád bych zde rozvedl etické aspekty dané problematiky, aby náš pohled nebyl jen antropocentricky orientovaný.
Obdobně jako jsou vegetariánům vyčítána avokáda či jiné exotické plodiny, jejichž uhlíková stopa není zanedbatelná, a placením ceny v supermarketu bohužel neodměňujeme ani zdaleka otrockou práci farmářů, kteří se lopotili při jejich pěstování, lze i u velké části užívaných substancí objevit etickou rovinu, o které jejich uživatelé často ani nemají potuchy. Ať už jde o zneužívání lokálních zemědělců s políčky koky v Bolívii či Kolumbii či jejich kolegů starajících se o konopí v Maroku ze strany mafií, nebo nepřímé financování Tálibánu podporou jejich byznysu s heroinem, který jim dle odhadů přináší ročně stovky milionů dolarů. V neposlední řadě jde i o kulturní apropriaci domorodých tradic a jejich vykořisťování v neokoloniálním duchu.
Krutá těžba
Je zde však i environmentální rozměr, velmi často přehlížený a o to akutnější. Zvýšená spotřeba exotických psychedelik mezi euroamerickými konzumenty má přímý negativní vliv na lokální faunu a flóru. Zvláště znatelné je to například u ayahuasky, její přirozená populace nemůže uspokojit raketově rostoucí poptávku, a tudíž „liány duše“ v pralese ubývá.
Téma jsem otevřel při hovoru s kamarádkou Gabrielou Agostini, jež vyučuje na univerzitě v Buenos Aires, věnuje se výzkumu žab a ropuch a mimo jiné mluví jejich řečí – dovede identifikovat podle zvuku a napodobit asi stovku různých druhů. Ta mi popsala, jak se vlastně kambo sbírá. V kontextu akutního ohrožení životního prostředí, jež na mnoha frontách kolabuje právě z důvodu lidské činnosti, mě upozornila na praktiku, kdy je amazonská žabka svázána, zavěšena za končetiny a je u ní záměrně vyvolán stres, který vede k produkci sekretu. „Tím ji ti moderní hipíci a samozvaní léčitelé zbaví asi jediného obranného prostředku, který má. Ale víš co, nedávno jsem psala článek na podobné téma o ropuše z pouště, klidně to tam u vás přelož.“
A tak jsme se dohodli, že její článek z konce loňského roku dostupný v originále na webu www.coana.com.ar pod názvem „Psicodelia Anfibia“ přeložím – a předložím čtenářům Legalizace na následujících řádcích.
Pouštní ropucha
Ke zviditelnění halucinogenních účinků ropuch a žab u široké veřejnosti přispělo odvysílání epizody seriálu Simpsonovi s názvem „Nemožný misionář“ (sezóna 11). Homer olizující žáby zůstal pro budoucí generace povinnou součástí každé debaty o užívání psychoaktivních látek pocházejících z obojživelníků. Některé druhy skutečně produkují psychoaktivní látky v kůži, přesněji řečeno z tamních žláz. Ano, Simpsonovi vzdělali celé generace psychonautů.
V Sonorské poušti (na pomezí Spojených států a Mexika) žije ropucha coloradská, proslulá svými silnými psychedelickými účinky. Vědecké jméno tohoto nádherného tvora je Incilius alvarius (dříve Bufo alvarius). Tato ropucha produkuje látku známou jako 5-MeO-DMT (5-methoxy-N,N-dimethyltryptamin nebo též bufoteninmethylether), která je pětkrát silnější než její bratranec DMT (molekula přítomná v některých rostlinách a také přirozeně produkovaná našim mozkem, známá především jako báze pro ayahuasku). Jde o to, že konzumací sekretu produkovaného ropuchou lze prožít hlubokou mystickou či spirituální zkušenost. V příbězích těch, kteří absolvovali „ropuší trip“, silně převládá prožitek „znovuzrození“, jakéhosi duševního přerodu…
Trocha historie, šamanů a chemie
Šamani Střední Ameriky, stejně jako v případě mnoha dalších halucinogenních látek majících původ v rostlinách, hleděli na různé druhy obojživelníků optikou svého chápání světa a dlouho před zrozením farmakologie či chemie využívali dary ropuchy k vizionářským účelům.
Již více než sto let se v antropologických a jiných akademických zápisech z výprav za domorodými komunitami ve Střední Americe objevují zmínky o využití ropuch při náboženských obřadech. Dlouho byly tyto rituály spojovány s druhem Rhinella marina (dříve známým jako Bufo marinus), ale v roce 1992 vědci Wade Davis a Andrew Weil jako původce tohoto halucinogenního účinku zažívaného během šamanských rituálů poprvé identifikovali druh Incilius alvarius (kdy šlo o objev v obdobném slova smyslu jako u Kolumbova „objevení“ Ameriky, neboť tato žába i její účinky byly domorodým obyvatelům dlouhodobě známy).
Pouštní ropucha je výjimečná tím, že sekrety jejích žláz obsahují velmi vysokou koncentraci 5-MeO-DMT a téměř žádné toxiny.
Pro zajímavost, molekula 5-MeO-DMT byla izolována již v roce 1968, což byly časy izolace mnoha velmi pozoruhodných molekul. V roce 1983 také jistý Albert Most zveřejnil esej nazvanou „Bufo alvarius: psychedelická ropucha Sonorské pouště“ přinášející podrobnosti o získávání, použití a účinku ropuší medicíny. Nutno podotknout, že v té době neexistoval internet ani Sci-Hub a dané informace byly obtížně dostupné – vyžadovaly průzkum v terénu a obeznámenost se značně privátní praxí nemnoha zasvěcených.
Zkrátka, ještě před několika lety byly znalosti této ropuchy a jejích vlastností omezeny na úzkou sortu zběhlých psychonautů a až během devadesátých let došlo k popularizaci rekreačního použití této nejmocnější enteogenní látky, jakou lidstvo poznalo. Popularita rostla do takové míry, že byla dokonce založena „Církev ropuchy světla“, jejíž vyznavači užívali ropuší sekret v rámci své náboženské praxe (obdobně jako se přijímá hostie při nedělní mši).
Aktuální data naznačují, že za posledních deset let došlo v Evropě a ve Spojených státech k výraznému nárůstu poptávky a rekreačního i terapeutického využití 5-MeO-DMT. Pro příklad nemusíme chodit daleko: Mike Tyson oznámil svůj návrat do ringu po čtrnácti letech s tím, že si zakouřil ropuší substanci ve formě krystalů a od ní se dozvěděl, že se má znovu vrhnout do boje! Inu, dějí se opravdu „úžasné“ věci.
Kromě rekreačního užití existují důkazy o tom, že lze 5-MeO-DMT efektivně využít i při léčbě některých psychiatrických stavů jako třeba deprese, úzkosti, posttraumatické stresové poruchy a problematického užívání návykových látek. O tom se však málo ví, a jak tomu bývá i u mnoha dalších látek s potenciálním léčivým využitím, státní orgány je často označují za nelegální, čímž je omezen i jejich zevrubnější výzkum.
Tati, olizuješ ropuchy?
Jiné druhy ropuch (nebo i některé byliny) se také honosí produkcí alkaloidů ve žlázách na povrchu kůže, Mezi nimi najdeme bufotoxiny, bufadienolidy, adrenalin, bufotenin (a jemu příbuzné 5-MeO-DMT, lišící se jednou methylovou skupinou) a kupy jiných molekul s poměrně extravagantními názvy. S výjimkou 5-MeO-DMT mohou být všechny tyto látky nebezpečné a vysoce toxické a kromě toho nenabízejí žádný příjemný, galaktický nebo magický výlet.
Pouštní ropucha je výjimečná tím, že sekrety jejích žláz obsahují velmi vysokou koncentraci 5-MeO-DMT a téměř žádné toxiny. V tomto bodě je třeba poznamenat, že žlázová sekrece má obrannou funkci – slouží jako jakýsi chemický pancíř proti predátorům. Přísně biologickým „účelem“ produkce těchto látek je tedy odradit nebo přímo otrávit predátora přes jeho sliznice. Je jasné, že chodit a olizovat náhodné žáby a ropuchy se silně nedoporučuje.
Co a jak se konzumuje?
Otázek je hodně. Co je nám vlastně známo o extrakci 5-MeO-DMT? A jak se tato látka dostane ze žláz ropuchy ukryté někde v jeskyni v Sonorské poušti až do Amsterdamu nebo New Yorku?
Aniž bychom chtěli na užívání psychoaktivních látek nahlížet prohibiční a moralistickou optikou, máme důvod se obávat, že zvýšení poptávky po dotyčném halucinogenu bude mít ve finále negativní dopad na populace Incilius alvarius. Reálně jsme dnes obeznámeni pouze s metodou extrakce a způsobem užití, a vůbec netušíme, v jakých podmínkách se odehrává prodej ropuch anebo jaké množství aktuálně slouží k uspokojení rostoucí poptávky.
Látka se získává mačkáním žláz, které má ropucha v kůži na hlavě a nohou. Nejprve je získána bílá viskózní kapalina, která se poté nechá přirozeně odpařit, až zkoncentruje do podoby krystalů. Tyto krystaly s velmi vysokou koncentrací 5-MeO-DMT se inhalují – například se kouří v dýmce. Existuje několik zpráv o orálním požití sekretu, které skončilo akutní otravou, což může dokonce způsobit i smrt uživatele. Takže znova: lízat ropuchy není dobrý nápad.
Je opravdu nutné uchylovat se k substanci získávané za pochybných okolností a vedoucí k vyhynutí celého živočišného druhu?
Zdá se, že z jedné extrakce lze získat několik dávek a že ropuchu lze „vymačkat“ každé dva měsíce, což je doba, která je zapotřebí k opětovné produkci jedu. Věrohodná data o odhadovaném množství využívaných ropuch nejsou k dispozici, ale některé odkazy na internetu naznačují, že sekrety získávají přímo na místě facilitátoři obřadů a že zvíře je následně vypuštěno. Ví se však o případech, kdy se na ropuchy specializovali pytláci, kteří je v rámci černého trhu prodávají do Spojených států a Evropy. A tam se, jak si jistě dokážeme představit, psychoaktivní látka extrahuje tolikrát, kolikrát ji daný jedinec dokáže vyprodukovat. Ovšem ani v případě opětovného vypuštění do volné přírody se nelze chlácholit tím, že ropucha extrakci přežila, neboť byla zbavena svého jediného obranného mechanismu, což může nepřímo ohrozit její šance na přežití.
Pro Mezinárodní svaz ochrany přírody (v angličtině IUCN) je sonorská pouštní ropucha živočišným druhem, u něhož „není důvod k znepokojení“. Jinými slovy, neměla by mít problém s životaschopností svých populací. Poslední hodnocení ale proběhlo v roce 2004 a je zjevně zastaralé. Některé novější výzkumy varují a doporučují přijmout opatření, která by regulovala využívání tohoto druhu a extrakci vzorků z volně žijících populací. Jejich stavy se totiž snižují a v některých místech jsou dokonce na nule.
Syntetická alternativa
Závěrem je třeba zvážit i některé etické aspekty užívání 5-MeO-DMT, s nimiž se musí vypořádat každý sám za sebe. Otázka zní, je-li opravdu nutné uchylovat se k substanci, která je sice přírodního původu, ale je získávána za pochybných okolností a vede k vyhynutí celého živočišného druhu? Existuje přece alternativa, syntetická verze 5-MeO-DMT, kterou umíme již dávno vyrobit. Samozřejmě bude taková zkušenost postrádat mystické pozlátko v podobě kosmicky extatického napojení na poušť. Z pohledu ropuchy, která je již s pouští propojena dostatečně, jsou však naše lidské potřeby naprosto irelevantní.
Aldous Huxley napsal v Branách vnímání (1954): „Jedinou rozumnou akcí je otevření lepších bran v naději, že muži a ženy vymění své staré zlozvyky za zvyky nové a méně škodlivé.“ Nevím, jestli Aldous věděl něco o ropuchách, nicméně touto větou dokonale shrnuje celý tento článek týkající se nejen drog, ale i ochrany přírody.
Zdroj: Agostini, G. „Psicodelia Anfibia“, coana.com.ar, 2020.
Upozornění
Inhalace sekretu z ropuchy coloradské způsobuje extrémně náročné stavy, které se bez odborné pomoci špatně zpracovávají a integrují. Přestože u nás 5-MeO-DMT není uvedeno na seznamu návykových látek, jeho rekreační užívání v podobě žabího jedu opravdu nelze doporučit, a to nejen z environmentálních důvodů uvedených v článku.
