Dnešní vydání této rubriky bude poněkud odlišné. Poprvé v historii našeho magazínu je osobností legalizace člověk, který nedávno tragicky zahynul. Jméno Juliana Stobbse není české konopné komunitě moc známé, což bych rád napravil, protože Jules byl až do své nečekané smrti jedním z hnacích motorů boje za ukončení nesmyslné prohibice konopí na celosvětové úrovni.
Věk: zemřel 3. června 2020 ve věku 59 let
Povolání: konopný aktivista na plný úvazek
Rozhovor, jehož část si můžete přečíst níže, vznikl v červnu roku 2018 na pražské konferenci Beyond Psychedelics. Jak je zřejmé z názvu, nejednalo se o konopnou akci, přesto se tam na jedno odpoledne zastavilo i duo konopných aktivistů z Jihoafrické republiky známé pod přezdívkou Dagga Couple (dagga je v jižní Africe slangové označení pro konopí, takže v překladu „Trávová dvojka“). Bylo pro mě obrovskou ctí osobně se setkat s Myrtle Clarkovou a Julesem Stobbsem a pobavit se s nimi o jejich vztahu ke konopí, boji za legalizaci a zelenější budoucnosti, která nás snad jednou čeká.
Vize a poselství
Ještě než se dostaneme k samotnému rozhovoru, rád bych vám přetlumočil slova Julesova velmi blízkého přítele a respektovaného právníka Paula-Michael Keichela, který Dagga Couple zastupoval mnoho let u soudu. Před pár dny natočil video, v němž se vyjádřil k okolnostem Julesovy smrti a zavádějícím informacím, jež se začaly objevovat na sociálních sítích a v jihoafrických a britských médiích.
Nikdy jsme se za nic neschovávali, protože na to být zkouření máme jako svobodné bytosti nezpochybnitelné právo.
Jules byl totiž Angličan a veterán z války o Falklandy, takže si jeho brutální vraždy všimla i celá řada velkých ostrovních deníků. Většina z nich zmiňovala dokonce i konopné aktivity Dagga Couple – paradoxně se tak otázce legalizace konopí dostalo v britském tisku největší pozornosti za dlouhé roky.
Avšak hlavním důvodem pro takovou mediální pozornost nebyl Julesův boj za konopí, ale rasismus. Jelikož byl Jules bílé pleti (stejně jako Myrtle), vyvolala jeho vražda celou řadu dohadů o rasově motivovaném činu a samozřejmě se začaly šířit i konspirační teorie ze strany zastánců prohibice konopí, kteří v Dagga Couple údajně spatřovali tak velkou hrozbu, že Julese raději nechali zlikvidovat. Teorii o vraždě na objednávku by se Jules asi jen pousmál, nicméně dotváření rasového podtextu je dle slov jeho právníka Keichela hodně hloupý nesmysl.
Ve videu, které je zároveň otevřeným „dopisem“ ministru spravedlnosti Jihoafrické republiky Ronaldu Lamolovi, advokát Keichel upozorňuje, že v celé zemi bohužel znepokojivým tempem přibývá počet přepadených a zavražděných farmářů. Je přitom zcela jasné, jaký to má v naprosté většině případů důvod – chudoba, strádání a hlad milionů obyvatel převážně černé pleti ve slumech. Na druhé straně stojí bohatší a většinou bílí obyvatelé s vlastními domy, farmami a pozemky, kteří nemusí řešit, zda budou mít co do úst. Jules a Myrtle nebyli rozhodně nějací boháči, ale ve srovnání s bídou, která panuje všude kolem, samozřejmě patřili do druhé skupiny.
Pravda bolí
Julesův dlouholetý právník dále upozorňuje, že zaručené informace o tom, jak se útočníci vrátili po loupeži do domu, aby Julese popravili (což by podporovalo teorii o rasovém motivu), nejsou podle přímé výpovědi Myrtle vůbec pravdivé.
„Pane ministře, Jules nebyl zavražděn proto, že byl bílý. Zemřel proto, že v této zemi panuje neuvěřitelná beznaděj a zoufalost, kdy je pro mnoho lidí schůdnějším řešením vzít do ruky zbraň než donekonečna shánět práci. Šance najít legitimní uplatnění a obživu pro mnoho lidí jednoduše neexistuje. Tito lidé jsou zoufalí a naštvaní, protože se tady za 26 let demokracie nic nezměnilo a stále se nad námi vznáší přízrak apartheidu. Existuje jen hrstka zemí na světě, kde jsou nůžky sociální nerovnosti otevřené více než u nás,“ vysvětluje Paul-Michael Keichel.
Moje zkouřenost je jiná než tvá nebo její zkouřenost a já mám prostě rád ten povznášející stav.
Proč nyní zmiňuji ekonomickou a společenskou situací v Jihoafrické republice? Protože pro správné pochopení Julesových aktivit a naplnění jeho cílů je naprosto zásadní, aby se údajnými rasistickými motivy neodváděla pozornost od toho, o co šlo oběma členům Dagga Couple a co bytostně souvisí s bídou a zoufalstvím milionů obyvatel nejen Jihoafrické republiky, ale celého kontinentu a celého světa. Tím je samozřejmě legalizace konopí pro všechny lidi – bílé, černé, žluté i zelené. Ovšem nikoli pouze jako oblíbeného intoxikantu, ale i jako zemědělské plodiny a průmyslově všestranně využitelné komodity, která má potenciál transformovat celé hospodářství a dát práci i jídlo desítkám milionů lidí strádajících po celé planetě.
Svůj otevřený dopis uzavírá advokát Dagga Couple následovně: „Pane ministře, Jules věděl, že legalizace nakládání s konopím představuje jiskřičku naděje pro spousty lidí v jinak bezvýchodné situaci. Věřím, že člověk ve vašem postavení dokáže odstranit nesmyslnou spletenici byrokratických překážek a pomůže nastartovat konopné odvětví v Jihoafrické republice – a tím i splnit Julesův velký sen. Miliony obyvatel by tím dostaly šanci vymanit se z okovů strádání a doslova vyrůst z bídy. Nikdy nebyl příhodnější čas než teď, zejména v souvislosti s pandemií koronaviru. Je na čase pověřit pracovníky vašeho ministerstva, aby nachystali změnu zákonů, která nám dovolí pracovat s konopím v celé nezměrné šíři jeho možného využití. Ukončete konopnou prohibici ve jménu Julese.“
Nyní následuje výběr nejzajímavějších střípků z hodinového rozhovoru.
Jak dlouho už je konopí součástí vašeho života?
Spočítali jsme, že dohromady ho s Myrtle užíváme už 76 let. Jelikož jsem z Anglie, začínal jsem v sedmdesátých letech samozřejmě s hašišem, který se k nám vozil převážně z Maroka. Dnes je to tam samá indoorová pěstírna, každý má kvalitní feminizovaná nebo samonakvétací semena, ale tehdy – než jsem se před více než 25 lety odstěhoval – nešlo normální konopí v Anglii v podstatě sehnat, alespoň mně se to nikdy nepodařilo. Přesto rád vzpomínám na ty staré dobré časy, kdy jsme pokuřovali krásně černé lepivé koule neuvěřitelně voňavého a silného hašiše. Mňam!
Kde a kdy jste se s Myrtle potkali?
V roce 1992 jsem se po letech strávených cestováním po světě natrvalo usadil v Johannesburgu. Myrtle jsem poznal před třinácti lety v jednom zapadlém údolí – žila tam v takové hipísácké komunitě, kde se hodně experimentovalo v různých směrech (smích). Provozovala malou restauraci, já tam jezdíval na víkendy. Netrvalo dlouho a přestěhovala se ke mně na farmu.
Považujete se za rekreační uživatele, nebo si i něco léčíte?
Nenazýval bych nás rekreační uživatelé, považujeme se za zodpovědné dospělé uživatele. Netajíme se tím, že konopí užíváme proto, že nám dělá dobře. Ano, dělá nám dobře být zkouření, být pod vlivem. O tom to je, příteli. Nikdy jsme se za nic neschovávali, protože jako svobodné bytosti máme nezpochybnitelné právo na to být zkouření. A nijak s tím nesouvisí, že tomu někdo nerozumí nebo to někomu jinému třeba dobře nedělá. Moje zkouřenost je jiná než tvá nebo její zkouřenost a já mám prostě rád ten povznášející stav.
V roce 2013 jste založili neziskovou organizaci Fields of Green for All (Zelená pole pro všechny), která sdružuje další oběti prohibice i jejich podporovatele a lobbuje za změnu zákonů v Jihoafrické republice. Jaké jsou v současnosti hlavní aktivity?
Naše aktivity jsme rozdělili do čtyř základních platforem: legalizace zodpovědného užívání dospělými, vytvoření funkčního průmyslového odvětví, plnohodnotné využití konopí při péči o zdraví a v neposlední řadě uzákonění tradičního náboženského a rituálního užívání konopí – ať už se jedná o rastafariány, šamanské léčitelé nebo jiné. V každé této oblasti sbíráme důkazy a podklady, abychom je mohli v komplexní podobě předkládat soudcům a zákonodárcům.
Přestali jste pěstovat poté, co k vám vtrhla v roce 2010 policie a od té doby se vlastně stále soudíte?
Nikdy jsme pěstovat nepřestali, sázíme každé jaro a budeme v tom pokračovat. S konopím máme speciální vztah a nikdo nám do něj nebude zasahovat.
Co se stane, až ukončíme prohibici? Zmizí černý trh a ten legální ovládne hrstka obrovských společností jako třeba trh s tabákem nebo alkoholem?
My nehovoříme o černém trhu a jeho zničení, říkáme mu noční trh a chceme ho dostat na denní světlo. Co je pro tebe dnes černý trh? Jsou to naši přátelé, jsme to my, jste to vy. Naším cílem je pozvednout současnou ilegální konopnou ekonomiku do legální sféry a nabídnout těmto lidem, aby se konopím mohli živit v souladu se zákony. Konopí má dávat práci především jednotlivcům a malým společnostem.