Konopný aktivista, pacient a filmař z Texasu, který opustil pohodlí legálního konopí v Coloradu, aby mohl poznávat konopnou kulturu v Evropě, a při té příležitosti natočil dokument o slavném propagátorovi léčby konopnými extrakty.
Věk: 33 let
Povolání: filmař a aktivista
Aktivity a koníčky: skateboarding a wakeskating
Pamatuješ si, kdys poprvé vyzkoušel konopí?
Poprvé jsem konopí ochutnal v prváku na střední. Hned se mi to zalíbilo, ale zároveň jsem potom zažíval krátkodobé výpadky paměti. Proto jsem se rozhodl, že dokud neodmaturuju a nedostanu se na vysokou, tak s tím raději prozatím přestanu. Když jsem se ke konopí později vrátil, žádné neblahé účinky jsem na sobě nepozoroval, právě naopak.
Jak tě tyto první zkušenosti ovlivnily?
Vyrůstal jsem v Texasu, kde je konopí absolutní tabu a samozřejmě ilegální. Moje rodina je velmi politicky aktivní a já sám jsem se vždycky snažil bojovat za lidská práva, mezi něž podle mě patří i právo užívat konopí. Jednoho dne jsem se proto rozhodl přestěhovat do Colorada, kde mě nesmírně nadchlo, že jsem najednou mohl o konopí veřejně mluvit na radnicích a úřadech. Kdybych něco podobného zkusil v Texasu, na místě by mě zatkli. Tehdy se ze mě definitivně stal konopný aktivista.
Co jsi dělal předtím, než ses profesně i osobně zapojil do konopného sektoru?
Na Texaské univerzitě jsem dokončil bakalářský obor se zaměřením na rádio, televizi a film. Než jsem se začal plně zabývat konopným aktivismem, pracoval jsem jako kameraman pro známé televizní stanice jako ESPN, ABC, CBS, Fox News a další, kde jsem natáčel především sportovní pořady.
Čím se živíš dnes?
Teď cestuju po celém světě a přednáším na různých konferencích a veletrzích o léčebném využití konopí. Mám také vlastní firmu OG Labs, se kterou se zaměřujeme na prodej konopných semen a výtažků s obsahem THC a CBD. Postupně do našeho sortimentu přibývají i produkty pro kuřáky, například vaporizační pera, marocký hašiš či rosin. Společnost vychází z mého aktivistického přesvědčení, takže produkty diskrétně zasíláme do všech zemí světa bez ohledu na tamější zákony. Řídíme se slovy třetího amerického prezidenta Thomase Jeffersona: „Je-li zákon nespravedlivý, je naší povinností jej nedodržovat.“
Kouření konopí by mělo být povolené všude tam, kde se smí kouřit i tabák.
Nedávno jsem viděl tvůj nový film Rick and Me (Rick a já) o Ricku Simpsonovi, slavném propagátorovi konopí coby léku na rakovinu a další nevyléčitelné choroby. Jak dlouho jsi na dokumentu pracoval a co s ním teď zamýšlíš?
Natáčení Rick and Me mě ze všech mých dosavadních filmů bavilo nejvíc. Zároveň jde o nejdelší projekt, protože celé natáčení a zpracovávání zabralo celkem tři roky. S Rickem Simpsonem jsme kvůli němu procestovali celý svět, což bylo nejen velmi poučné, ale také to prohloubilo mé zapálení pro konopný aktivismus.
Mohl bys ve zkratce popsat, proč ses rozhodl přestěhovat z Colorada do Evropy a k tomu celé tři roky cestovat s Rickem?
Odjakživa jsem se vymezoval proti americkému imperialismu a útlaku. Když jsem na vlastní oči viděl, s jakým nadšením jsme podporovali třeba válku v Iráku, dost mi to změnilo pohled na svět. Nikdy jsem nepochopil, proč mí spoluobčané najednou začali tak strašně nenávidět muslimy jen kvůli tomu, že je k tomu navedla média. Jelikož se pohybuju v konopném průmyslu, chápu, že Evropanovi musí připadat šílené, že bych dobrovolně opustil Colorado, kde si můžu bez problémů pořídit legální konopí, a namísto toho se vydal do Evropy, kde to na většině míst zdaleka není tak jednoduché. To podle mě však vůbec nehraje roli. Legendární americký konopný aktivista Jack Herer vždycky říkal: „Ode mě neuvidí ani dolar!“ Odmítám vládě při každém nákupu konopí zaplatit byť jen jediný dolar na daních. Kvůli držení a prodeji zanedbatelných množství konopí jsme uvěznili miliony lidí, kterým tak vláda zničila život. Všichni, kdo jsou za to zodpovědní, by měli do jednoho sedět, a ne od nás dostávat peníze z daní za prodej dnes legálního konopí.
Co si myslíš o pacientech s rakovinou, jejichž stav výrazně zlepšují konopné výtažky? A proč nám stále chybí data z vědeckého výzkumu?
Výrazné zlepšení či vyléčení onkologických pacientů pozoruju pravidelně od chvíle, kdy jsem jim začal dodávat silné konopné extrakty. Napřed jsem si myslel, že to bude jen souhra náhod. Protože je konopí stále převážně ilegální, neměli jsme dostatek informací. Když jsem se však pustil do vlastního výzkumu, po šesti letech jsem dospěl k závěru, že to žádná náhoda být nemůže. Víte, že v sedmdesátých letech americká vláda financovala oficiální studii o konopí, v níž výzkumníci zjistili, že žádné negativní účinky nemá, ale zato řadu pozitivních? Tehdejšího prezidenta Nixona, který konopí a všechny jeho uživatele nenáviděl, výsledky studie velmi rozzuřily, takže ji okamžitě ukončil a postaral se o to, aby se její výsledky nedostaly na světlo světa. Potřeboval totiž zbraň proti Afroameričanům a protiválečným aktivistům, které nemohl zavřít jen kvůli barvě pleti a odporu proti válce ve Vietnamu. Naše vláda proto znovu očernila konopí a začala pronásledovat jeho uživatele, protože věděla, že obě zmíněné nežádoucí skupiny ho mají ve velké oblibě. Spojené státy následně všem vědcům vzkázaly, že pokud se výzkum nebude zabývat výhradně negativními dopady konopí, tak s ním ani nemá smysl začínat. Kdo se třeba jen pokusil zaměřit na pozitivní účinky rostliny, tomu hrozil konec kariéry a diskreditace dosavadní vědecké činnosti. Podle mého názoru jsou také na vině farmaceutické společnosti, které mnohdy zpomalují výzkum, umlčují opozici, ovládají média a finančně ovlivňují politické kampaně a zákony.
Tvrdíš, že jsi na svou nevyléčitelnou Crohnovu chorobu nalezl lék v podobě konopného výtažku. Osobně znám několik lidí, kteří díky konopí od projevů této nemoci nalezli úlevu. Nevím však o nikom, kdo by si ji dokázal úplně vyléčit. Jak jsi to dokázal?
Když se podíváme na definici ve slovníku, „vyléčit se“ znamená zbavit se všech příznaků onemocnění. Osobně už žádnými symptomy netrpím, tedy pokud nesním něco nezdravého, co by je vyvolalo. Když k tomu náhodou dojde, dám si zkrátka menší dávku extraktu a uleví se mi. Dostat se do tohoto bodu však nebylo jen tak. Během prvních 120 dnů léčby jsem spotřeboval 90 gramů vlastního extraktu. Přešel jsem na čistě alkalickou stravu a také jsem se snažil co nejvíc vyhýbat stresu. Dnes mi stačí užívat udržovací dávku, která je měsíčně asi jen dva gramy.
Snažím se bojovat za lidská práva, mezi něž patří i právo užívat konopí.
Jak by podle tebe vypadal ideální model legalizace?
Myslím si, že ideální model by v prvé řadě nezahrnoval žádné vládní zásahy ani omezení. Sním o tom, že jednoho dne bychom si mohli pořizovat konopná semena úplně stejným způsobem, jakým si dnes nakupujeme semínka pro sázení zeleniny, květin či ovoce. Stačilo by si zajít do zahrádkářství nebo květinářství a tam si jich koupit, kolik bychom jen chtěli. Potom bychom šli domů, všechna je klidně zasadili, aniž bychom to museli někde nahlašovat. A jakmile by rostliny vyrostly, tak by si s nimi pěstitelé legálně mohli dělat, cokoli by si zamanuli. Jsem taky toho názoru, že kouření konopí by mělo být povolené všude tam, kde se smí kouřit i tabák. Dokud se tak nestane, můj boj nebude u konce.
Domníváš se, že by mělo dojít k legalizaci všech drog, nebo pouze konopí?
Nemám dostatek vlastních zkušeností se všemi drogami, abych to mohl posoudit. Spoustu z nich jsem ani nikdy nezkusil. Přesto věřím, že svéprávní dospělí by měli mít právo si za zavřenými dveřmi dělat absolutně, co chtějí, pokud tím tedy nikomu neubližují. A to platí i o osobním užívání drog.
Několikrát jsi navštívil pražský Cannafest. Jaká je podle tebe konopná kultura v Česku ve srovnání s Texasem, Coloradem nebo třeba Chorvatskem, kde jsi pobýval s Rickem?
Konopná kultura v Čechách a na Cannafestu je skvělá a živá. Veletrhu se účastní tisíce lidí a nikdo z nich se za svůj zájem o konopí nestydí. Měl jsem možnost se tady seznámit s mnoha mladšími i staršími milovníky konopí. Všichni z nich vypadají, že je léčebné využití rostliny opravdu zajímá. V Coloradu se konopný průmysl soustřeďuje až příliš na obchodní stránku věci, což se mi nikdy moc nezamlouvalo. Konopné společnosti tam pořádají obrovské večírky pro tisíce hostů, kde je však zakázáno kouřit (ale alkohol se podává, jako by se nechumelilo). Proto jsem se vždy raději zúčastňoval akcí, kde užívání konopí nikomu potíže nedělalo. Nic z toho se ovšem nedá srovnávat třeba s Texasem, kde okolo konopí panuje absolutní prohibice a represe. Když jsem pracoval v tamějších televizích, musel jsem svůj vztah ke konopí držet úplně pod pokličkou, jinak by obratem a bez debaty přišel vyhazov.
