9/ Teď už víš,
jak se to dělá,
teď už to víš:
svlečeš se do naha,
ale nemusíš,
stejně nás všechny vysvlečou,
lehneš si jako ke spánku,
ale nemusíš,
stejně nás všechny položí,
můžeš vzít do ruky telefon,
ale nemusíš,
stejně to všichni uslyší.
Teď už víš, jak
se to dělá,
teď už víš, cos
to dělala,
rok co rok, den co den:
„Myslel jsem, že se učím žít,
a přitom
se učím umírat.“
Svlečeš se do naha,
lehneš si jako ke spánku,
odleješ svoji masku,
která se do tří dnů zkazí.
Báseň je ze sbírky Věty, kterou vydal Kruh přátel české poezie v zahraničí, PmD – Poezie mimo domov, roku 1981 v Mnichově.
