Během prvního setkání s Andym mi připadalo, že nepřišel na svět jako každý normální člověk, ale že jej spíše vytěžili někde v horách. Obr s hřejivým úsměvem si během rozhovoru aplikoval léčebný heroin do žíly na lýtku. I jako dlouholetý policejní velitel musím říct, že šlo o jedno z nejzvláštnějších setkání, co jsem zažil.
Andy si nejspíš všiml, jak ho v duchu hodnotím – na to, že byl součástí unikátního heroinového léčebného programu, se mi jevil naprosto zdravě, navíc klamal obrovitou postavou. „Po heroinu se nehubne. To jen jeho uživatelům většinou nezbývají peníze na jídlo. Proto bývají feťáci vychrtlí,“ vysvětlil mi.
Když připustíme, že návyk je chronické onemocnění, můžeme tento problém vnímat z jiného úhlu pohledu.
„Válka proti drogám“ byla vyhlášena před padesáti lety a Andyho rodné město Middlesbrough v ní vždy platilo za jednu z předních bitevních front. Loňská data ukazují, že za rok 2020 zde kvůli drogám zemřelo 123 lidí, což je místní rekord i jedno z největších čísel v zemi. V rámci Anglie a Walesu za stejnou dobu v souvislosti s drogami zahynulo více než 4 500 osob.
Většině z těchto úmrtí by se přitom dalo předejít. Za 21 let strávených u policie jsem pomalu (možná až příliš pomalu) dospěl k tomu, že považovat drogovou krizi za kriminální problém ničemu nepomáhá, spíše škodí. Celonárodní drogová epidemie je totiž krizí veřejného zdraví.
Represe nestačí
Podle mého soudu se jedná především o politickou záležitost. Těžko můžeme od hlavních politických stran očekávat, že začnou projednávat drogovou reformu, když jim nejvíce hlasů vynáší „boj proti zločinu“. Se zločinem se samozřejmě bojovat musí, nicméně jsem přesvědčený, že změny lze dosáhnout i jinak. V Dolní sněmovně dnes na obou stranách spektra sedí reformační průkopníci jako poslanci Crispin Blunt z Konzervativní strany a Jeff Smith z Labouristické strany. Také mimo parlament se ovšem usiluje o změny a my bychom na to měli správně reagovat.
Jako velitel clevelandské policie jsem prosadil, abychom častěji zastavovali a prohledávali náhodné podezřelé. Díky tomu jsme zabavili velké množství drog, na což jsem pyšný. Podobné policejní taktiky mohou mít pozitivní dopad a ochránit zranitelné osoby. Stejně tak mají smysl i razie ve velkých konopných pěstírnách, kdy zabavíme veškeré zboží, členy gangu pošleme do vězení a mnohdy i zachráníme ilegální přistěhovalce, které byli do Velké Británie zavlečeni právě za tím účelem, aby pěstovali konopí.
V konečném důsledku jsme ale na všechno sami a obchod s drogami vesele pokračuje dál. Výroba heroinu v Afghánistánu a kokainu v Jižní Americe stoupá. Organizovaný zločin a související násilí jsou na rekordním vzestupu a umírá čím dál tím více lidí.
Změna přístupu
Jestli se chceme s celou krizí vypořádat, musíme k ní začít přistupovat jinak. Vládní odpověď na nezávislou zprávu o drogách od Carol Blackové navrhuje vytvořit specializovaný mezirezortní útvar a investovat do léčebných služeb, které se kvůli úsporným opatřením přestaly financovat. Obnovení jejich finanční podpory znamená vítané doporučení, které může vést ke snížení počtu úmrtí.
Těžko můžeme od hlavních politických stran očekávat, že začnou projednávat drogovou reformu, když jim nejvíce hlasů vynáší „boj proti zločinu“.
Nikdo nerozporuje fakt, že tvrdé drogy jsou špatné – bohužel ale veřejnost soudí, že i sami závislí jsou špatní, protože je užívají. Abych řekl pravdu, za některými z nejodpornějších a nejhrozivějších zločinů, které jsem během služby zažil, stáli právě lidé s návykem. Ale rozhodně se to netýká všech. Někteří z nich – podobně jako právě Andy z Middlesbrough – jen v životě učinili pár špatných rozhodnutí. Tím, že jim pomůžeme, pomůžeme i sami sobě.
Diamorfin místo heroinu
Andy je na cestě ke zlepšení, a to vše díky vizionáři Dannymu Ahmedovi, který stojí v čele tamějšího léčebného programu. Danny uvádí, že před dvěma lety dal dohromady skupinku odvážných lidí, kteří byli ochotni podpořit jeho nápad dávat „heroin“ závislým. Když připustíme, že návyk je vlastně chronické onemocnění, můžeme tento problém vnímat z jiného úhlu pohledu. Kdo by přeci odpíral pacientům jejich léčbu?
Dannyho pacienti berou diamorfin, který kvůli porodním bolestem užívají i těhotné ženy. A to docela mění perspektivu. Když jsem pozoroval, jak Andymu připravují injekci (během toho nesmí být pacient přítomen), zeptal jsem se zdravotní sestry, co by se mi stalo, kdybych si ji píchnul já. Opáčila, že se jedná o tak silnou dávku, že by mě na místě zabila.
Andy je v dobrém rozpoložení a pečlivě se připravuje na nitrožilní aplikaci. Poté se nesvalí v bezvědomí na špinavou matraci, jak tomu bývá v hollywoodských filmech. Naopak si celou dobu se všemi povídá a je zcela při smyslech. Stejně jako jeho kolegové v programu celou proceduru podstupuje dvakrát denně po celý rok. Vezmeme-li v úvahu, jak chaotické životy závislí vedou, jedná se o projev nevídaného odhodlání.
Pokud by se léčebný program rozšířil do celé země, mohl by vést k menší poptávce po heroinu.
Andy mě zve na šálek čaje. Vzpomíná na těžké dětství strávené v jednom z nejchudších anglických měst, ale uznává, že ne všichni, kteří si na začátku prošli peklem, skončili na heroinu. Sám si ničivý návyk vypěstoval prý proto, že chtěl zapadnout mezi ostatní a vyplnit prázdnotu ve svém životě.
Díky léčebnému programu se ovšem dal do pořádku. Mohl tak obnovit vztahy s rodinou a začít hledět do budoucnosti s pocitem jistoty. „Vím, že toho máte hodně na práci,“ poznamenává téměř s lítostí a pohrouží se do ticha. Oba víme, že snaha policie skoncovat s drogami je marná.
Vzít zločincům trh
Heroinový program nabízí naději. Pokud by se rozšířil do celé země, mohl by vést k menší poptávce po této návykové látce. Za pouličními drogami stojí organizovaný zločin, ale když stát nabídne jejich smysluplnou alternativu, bude je užívat méně lidí. Těžko ale říct, jak černý trh na propad zisků zareaguje.
Middlesbrough mnozí považují na „problematickou“ oblast plnou „problematických“ lidí. Nyní ale představuje možný začátek konce „války proti drogám“, jež nás připravila až o příliš mnoho životů.
Zdroj: www.theguardian.com
