Aktuální článek
Pouze legalizace konopí dokáže reformovat systém trestního práva

Pouze legalizace konopí dokáže reformovat systém trestního práva

  • Ve službách policejního sboru města Baltimore v Marylandu jsem strávil celkem 34 let. Zabýval jsem se především drogovou kriminalitou, takže mohu potvrdit, že jsem svého času stál na stejné straně barikády jako Kevin Sabet, přední americký odpůrce legalizace konopí.

V roce 2000 mi zabili kolegu, když v přestrojení nakupoval drogy. Záhy nato jsem odešel do penze. Po více než třiceti letech u policie jsem si uvědomil, že válka proti konopí je nejen předem prohraná, ale ke všemu ani nikterak neprospívá veřejné bezpečnosti. Abychom dosáhnuli smysluplných změn, tak nám nestačí tuto rostlinu pouze dekriminalizovat. Musíme ji zcela legalizovat.

Nezměrné škody

Dnes již většina odborníků včetně Sabeta ví, jaké škody zákaz konopí napáchal. Namísto toho, aby se policisté zabývali opravdu závažnými zločiny, zatýkají ročně kvůli konopí stovky tisíc lidí (jen v roce 2018 jich bylo 663 tisíc). Přestože se konopí těší více méně stejné oblibě jak mezi černochy, tak mezi bělochy, nejčastějším terčem bývají právě Afroameričané.

Nejsnazší způsob, jak může policista ospravedlnit prohlídku auta nebo domu bez povolení, je říct, že uvnitř ucítil konopí.

Záznam v trestním rejstříku se pak s každým z nich táhne po zbytek života. Nejsou schopni si kvůli němu najít ani práci, ani bydlení a na vysokoškolská stipendia či bankovní úvěry mohou také rovnou zapomenout. Prakticky tak nemají žádnou šanci na úspěch, což mnohdy vede k tomu, že se dostanou na šikmou plochu. Je to zkrátka neštěstí.

Odpůrce legalizace Kevin Sabet prosazuje, že by se konopí mělo dekriminalizovat, tedy že by se mělo povolit jeho užívání, nikoliv však prodej. S tím nesouhlasím. Na první pohled se sice může zdát, že takové řešení dává smysl, ve skutečnosti to ale poukazuje na to, že Sabet a jemu podobní pořádně nechápou, jak systém trestního práva vlastně funguje. Podobný pokus o dekriminalizaci přeci jen selhal již během americké alkoholové prohibice.

Špína nejen Baltimoru

Policejní oddělení získávají finanční prostředky na základě toho, kolik provedou zatčení. Aby se policisté dočkali povýšení a zvýšil se jim plat, musí zadržet tolik a tolik osob. Jestli jste ovšem někdy sledovali americký seriál The Wire – Špína Baltimoru, tak víte, že není zatčení jako zatčení.

Teď si nicméně představte, že pracujete na protidrogovém oddělení a vaše činnost se posuzuje právě tímto způsobem. Co pro vás bude výhodnější? Strávit nespočet hodin, měsíců a let sledováním a vyšetřováním drogových bossů, kteří se neustále obklopují armádou právníků a nájemných zabijáků? Nebo si svou práci usnadníte tím, že půjdete po malých rybách?

Většina se samozřejmě rozhodne pro druhou možnost, a tak se do spárů systému trestního práva dostává čím dál tím více „bezvýznamných“ dealerů a uživatelů. Mnozí z nich z něj už ani nikdy neuniknou. V konečném důsledku navíc podobné policejní zásahy nemají na černý trh s drogami vůbec žádný vliv.

Pravidla, o kterých se nemluví

Policisté na protidrogovém nemají nutně nečestné úmysly. Jen se musí řídit pravidly.

I těmi, o kterých se raději nemluví.

Nejsnazší způsob, jak může policista ospravedlnit prohlídku auta nebo domu bez povolení, je říct, že uvnitř ucítil konopí. Pokud policisté chtějí někomu upřít jeho práva, tak mnohdy svolí právě k této metodě. Absence zápachu se totiž zpětně dokazuje jedině stěží.

Ve většině amerických států, kde proběhla nějaká forma dekriminalizace, představuje i nadále závan konopného aroma důvodné podezření, na jehož základě vás mohou prohledat.

Značná část peněz zabavených při drogových raziích nakonec běžně končí v kapsách samotných policejních oddělení.

Kromě toho zneužívá policie tuto díru v zákoně k zabavování peněz a majetku americkým občanům. Tato zničující stránka trestního práva bohužel není až tak všeobecně známá. Propadnutí věci odsouzených osob samo o sobě ještě dává smysl. Když někoho soud usvědčí z krádeže milionu dolarů, za které si koupil nemovitost a vůz, tak by mu logicky měly být odebrány. Zabavení majetku podezřelým osobám je však o něčem úplně jiném.

Krádeže za bílého dne

V takovém případě se policisté případnou vinou nebo nevinou vůbec nezabývají. Stačí jim jen usoudit, že zadržený obnos nějak souvisí s nezákonnou činností, a zkrátka si jej vzít. Na majetek se nevztahují stejná práva jako na člověka, nemá tudíž nárok na řádný soudní proces a muži zákona jej tak mohou bez skrupulí označit za výsledek trestné činnosti a zabavit. Američané se sice mohou pokusit své peníze vysoudit zpátky, ale celý proces je značně komplikovaný a nákladný. Původní vlastník kupříkladu musí jednoznačně prokázat, že odebrané finance nebyly nelegálního původu – presumpce neviny jako by ani neexistovala. Pro většinu postižených je proto mnohdy výhodnější celou záležitost nechat být.

Připadá vám to šílené? To není zdaleka vše. Značná část zabavených peněz nakonec běžně končí v kapsách samotných policejních oddělení. Nikdo ani příliš nehlídá, jak se s těmito financemi nakládá. Někde se navýší platy, někde se nakoupí nové uniformy. V Texasu si za ně v roce 2005 například pořídili automat na margaritu.

50 let šílenství

Od začátku takzvané války proti drogám uplynulo již téměř padesát let. Za tu dobu se ukázalo, že bez ohledu na to, kolik miliard utratíme a kolik milionů lidí zatkneme, poptávku po konopí se nám nikdy snížit nepodaří. Uživatelé si k němu vždy najdou cestu. Tak to prostě je. Otázkou ale zůstává, kde si jej budou opatřovat.

Zpráva Kongresu na začátku srpna potvrdila, že mexické drogové kartely kvůli legalizaci konopí ve Spojených státech utrpěly velké finanční ztráty.

Přistoupíme-li k modelu legalizace, tak je odpověď vcelku jednoduchá. V něm se spotřebitelé mohou spolehnout na legální dodavatele a prodejce, kteří rostlinu získávají z regulovaných pěstíren, které dodržují zákony o ochraně životního prostředí a jejichž produkt je zcela legální. Konopné výdejny mají státem uznané licence, platí daně, vytvářejí pracovní místa a jsou pod kontrolou jak zdravotní, tak i bezpečnostní inspekce. Každá prodejna je pod ostrahou, jež dovnitř vpouští pouze zletilé zájemce.

Pokud by ovšem došlo jen k pouhé dekriminalizaci, uživatelé by si konopí i nadále obstarávali na černém trhu. Dealeři se přitom nezdráhají rostlinu míchat se škodlivými chemikáliemi, nabízet tvrdé drogy nebo zaměstnávat děti.

doporučujeme

Drogy jako zdroj moci a bohatství

Z peněz vydělaných pašováním a prodejem drog se financuje veškerá zločinecká činnost, a to všechno od obchodu s bílým masem po pašování zbraní. Návykové látky vždycky vynáší nejvíc. Kdybychom ale začali konopí prodávat jako obyčejnou zemědělskou plodinu (byť samozřejmě s vyšší mírou regulace), organizovaný zločin by brzy přišel o své astronomické příjmy. Není náhodou, že na začátku srpna americký Kongres potvrdil, že mexické drogové kartely kvůli legalizaci konopí ve Spojených státech utrpěly velké finanční ztráty.

Policejní válka proti rostlině má kromě zisků pro kriminálníky a vyššího podílu uživatelů mezi mladistvými za následek také násilnou atmosféru na černém trhu, a to nejen na úkor chudých komunit, ale i samotných mužů zákona. Můj anglický kolega a bývalý detektiv Neil Woods z iniciativy za reformu policie Law Enforcement Action Partnership ve svém článku v magazínu Filter ostře kritizuje exhibicionistické protidrogové manýry, které podle něj shazují policejní práci jako takovou, slovy: „Tak už to chodí za každé prohibice. Likvidací jednoho bosse nakonec vlastně jen vyvoláte válku gangů mezi jeho nástupci a rivaly.“

Stejně jako tomu bylo za časů Al Capona, ani teď za násilí a zločin spojené s návykovými látkami nemohou drogy samotné, nýbrž jejich ilegalita.

Naděje na změnu

Naštěstí však existuje naděje na změnu. Přestože lidé jako Kevin Sabet již od roku 2012 stále veřejně prohlašují, že legalizace nakonec vyústí v naprostou pohromu, čas ukazuje, že opak je pravdou. Užívání konopí mezi nezletilými se ve státech, kde proběhla komplexní legalizace, vůbec nezvýšilo. Počet zatčení v souvislosti s konopím prudce klesl a peníze z nových daní se horlivě investují do zdravotnictví, školství, vzdělání a prevence.

Konopné výdejny mají státem uznané licence, platí daně, vytvářejí pracovní místa a jsou pod kontrolou jak zdravotní, tak i bezpečnostní inspekce.

Ačkoli je legální trh s konopím pro občany a policii mnohonásobně lepší, k dokonalosti má stále daleko. Komunitám, které válka proti konopí naprosto rozložila, nadále hrozí, že se jim z dávných křivd nepodaří nikdy vymanit. Ve většině států platí zákaz prodeje konopí pro ty, kteří byli dříve za jeho držení či užívání odsouzeni. Pozitivní test na přítomnost zbytkového množství THC v těle se považuje za porušení podmínky.

Dostalo se nám příležitosti do budoucna napravit naše minulé chyby, a proto bychom měli být zodpovědní a dosáhnout skutečných změn. Z toho důvodu osobně podporuji to, abychom v chudších čtvrtích vytvářeli pracovní příležitosti a aby se část výnosů z daní investovala do oblastí, které byly válkou proti drogám postiženy nejvíce. Samotná legalizace zkrátka nestačí. Musíme také dosáhnout společenské spravedlnosti.

Zbytečné oběti

Před dvaceti lety jsem si uvědomil, že oběť, kterou můj kolega v boji proti drogám položil, nepřinesla komunitě, pro kterou sloužil, vůbec žádný užitek. Tehdy mi došlo, že je mou povinností veřejnost informovat o tom, že legalizace konopí může všechno to násilí, zločin a konflikty mezi policí a občany značně redukovat, a to aniž by jakkoli ohrozila naši mládež. Za tu dobu se toho leccos změnilo a dnes již legalizaci podporuje většina obyvatel. Více než čtvrtina Američanů momentálně žije ve státech, kde mohou zletilé osoby rostlinu bez problémů užívat.

Katastrofické scénáře odpůrců legalizace se vůbec nenaplnily. Nastal čas, abychom se přestali ptát, zda bychom měli konopí povolit, ale naopak jakým způsobem by legalizace měla proběhnout tak, abychom mohli pro nás a naše děti společně vytvořit bezpečnou a zdravou společnost.

Zdroj: Legalization Is the Only Way to Improve the Criminal Justice System

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!