Aktuální článek
Proč by všechny drogy měly být legální

Proč by všechny drogy měly být legální

Redakce
  • Rozhovor s psychologem a neurovědcem Carlem Hartem.

Doktor Carl Hart proslul jako radikální obhájce legalizace konopí i dalších omamných látek. Tento charismatický dredatý psycholog a neurovědec již řadu let v různých médiích s oblibou boří ty nejurputnější mýty a stereotypy o uživatelích drog. Ve své nové knize překvapivě přiznává, že s oblibou užívá heroin, MDMA, metamfetamin i další látky. A nemá s tím problém.

Válku proti drogám lze považovat za tragické selhání. Jak píše profesor psychologie na Kolumbijské univerzitě dr. Carl Hart v publikaci Drug Use for Grown-Ups: Chasing Liberty in the Land of Fear (Užívání drog pro dospělé: Hledání svobody v zemi strachu – česky zatím nevyšlo): „Každý rok utrácíme za vedení této války v průměru 35 miliard dolarů z peněz daňových poplatníků, přesto jsou drogy stále stejně rozšířené a dostupné, ne-li více, než tomu bylo třeba v roce 1981. Tehdy byl celkový roční rozpočet amerických protidrogových operací pouhých 1,5 miliardy dolarů.“

Hlavní rozdíl mezi začátkem osmdesátých let a dneškem je přitom podle Harta v tom, že na předávkování drogami nyní umírají každý rok desetitisíce Američanů – a nejčastějším viníkem jsou opioidy. Nicméně ani s nimi to není tak jednoduché, jelikož „opioidní krize“ je podle Harta ve skutečnosti především „krizí sběru dat a jejich analýzy“.

Ve své dlouho očekávané knize poodkrývá dr. Hart skutečnou podstatu vztahu Američanů k drogám a na celou problematiku nabízí jiný úhel pohledu. Zároveň velmi otevřeně hovoří o tom, jakou roli hrají drogy v jeho vlastním životě. Uvádí třeba, že mírné abstinenční příznaky trvající 12 až 16 hodin cítí až poté, když si heroin šňupne opakovaně deset večerů za sebou. A že mu ten diskomfort za to stojí.

Co by si čtenáři z vaší knihy měli odnést jako hlavní poznatek nebo poslání?

Hlavní myšlenka je velmi jednoduchá: Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Rád bych, aby si lidé uvědomili, že právo na svobodu a na štěstí jsou zakotveny již v naší Ústavě.

„Heroin si dávám před spaním proto, abych se uklidnil – aspoň na chvíli mě zbaví napětí a pocitu, že musím být neustále ostražitý a připravený k boji.“

Velmi otevřeně tam hovoříte o tom, jak sám užíváte drogy. Nebylo pro vás jako rodiče těžké jít takto s kůží na trh?

Nebylo to nic lehkého. Vycházím ale z toho, že žiju podle zásad, které hlásám, a samozřejmě přemýšlím o tom, jak mě vidí moje děti. Vědí, že jako rodič jsem tu vždy pro ně, a stejně tak vědí, že se snažím zlepšovat život lidem v naší komunitě. Vidí kolem sebe spoustu lidí, kteří jsou perzekvovaní a vytlačovaní na okraj společnosti jen kvůli tomu, že dostali nálepku uživatele drog. Moje děti vědí, že jejich otec bojuje za práva těchto lidí odsouvaných na periferii společenského zájmu, a jsou na to pyšné. Dokud s tím nemají problém, nemám ho ani já. Rodina a děti obzvlášť jsou pro mě na prvním místě.

Jako malá jsem něco podobného řešila s rodiči, kteří užívali konopí. Vzpomínám si, jak si táta přede mnou občas zapálil „bylinku“. Nejspíš byl přesvědčený, že jsem ještě moc malá a nebudu si to pamatovat. Jak to děláte u vás doma?

Já drogy konzumuji výhradně v soukromí. Přijde mi to jako ptát se: „Viděly vás vaše děti při sexu?“ Je mi 54 a jsem dospělý, takže provozuji i aktivity, které jsou určené pouze pro dospělé. A během nich mě naše děti nepozorují. Taky je neustále nesleduji a nekoukám, co zrovna dělají. Zajímá mě jenom to, jestli jsou v bezpečí a v pořádku.

Čtenáře asi zarazí vaše rekreační konzumace heroinu. Zároveň jim ukazujete, že k drogám lze mít zodpovědný a zdravý vztah – ať už se bavíme o heroinu, konopí nebo třeba alkoholu. Jak reagujete na tvrzení, že pouhé vyzkoušení drogy jako heroin vede automaticky ke vzniku závislosti?

To je hodně komplexní otázka, tak ji rozeberme postupně a začněme tím nejdůležitějším: Jak by mělo vypadat zodpovědné chování uživatele drog? Za prvé – samotné užívání drog nepovažuji za něco odpudivého nebo ojedinělého. Je to prostě jen určitý způsob chování. A jak bylo mělo takové chování vypadat? Nuže, jak se chovají zodpovědní lidé? Drží slovo a plní své povinnosti. Co se týče drog, mají na ně vyhrazený speciální čas, jelikož vědí, jak dlouho jim tato aktivita zhruba zabere. Následně se vrací zpět ke svým povinnostem. Jedná se zkrátka o chování jako každé jiné – a kdo to popírá, lže si do kapsy.

Představa, že si jednou dáte a hned budete závislí, nemá s realitou nic společného: onen bod zlomu se vždy hrozně přeceňoval. Pokud daný člověk nemá vyvinutý smysl pro zodpovědnost, nebude se pravděpodobně chovat zodpovědně ani ve vztahu k heroinu. Jak moc zodpovědný je, se pozná podle vzorců chování v jiných situacích. Lze tak předpovědět, zda bude mít problémy s heroinem stejně jako třeba s placením účtů. Chování uživatelů drog – ať už konopí, nebo třeba heroinu – se nijak neliší od jiných druhů chování.

Typická námitka zní, že legalizace drog povede k nárůstu závislosti. Co vy na to?

Když se bavíme o závislostech, a to platí kdekoli na světě, lidé mají tendenci svalovat vinu na drogy samotné. Tvrdí, že tyto látky způsobují závislosti, nicméně to je omezený a nepřesný pohled na věc. Většina lidí užívajících jakoukoli drogu není závislá. Z toho plyne, že u těch, kteří kritéria závislosti splňují, je nutno hledat skutečné příčiny mimo danou substanci. A tehdy zjistíte, že například lidé sociálně vyloučení nebo lidé trpící nějakou duševní poruchou jsou vystaveni většímu riziku drogové závislosti. Pak ale není potřeba se zabývat nějakou „návykovou“ látkou, nýbrž právě těmito dalšími faktory, které jsou mnohem důležitější než to, jestli onen člověk drogy užívá, nebo nikoli.

„Narkotika užívám stejně racionálně jako alkohol. Heroin je pro mne vedle dovolené, sexu a umění jedním z nástrojů, jak udržet rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.“

Jedním z problémů v debatě o drogách je skutečnost, že závislost zcela zastínila všechny ostatní aspekty, tedy že v souvislosti s užíváním drog se nehovoří o ničem jiném než o závislosti. Přijde mi to podobné, jako kdybychom v souvislosti s auty řešili pouze dopravní nehody. Zkrátka to nedává smysl a musí se to změnit, o což se právě snažím. Kdybychom v diskuzi o drogách věnovali tématu závislostí tolik času, kolik by z vědeckého hlediska bylo opravdu záhodno, nehovořili bychom o nich zdaleka tolik. Závislost je samozřejmě problém, ale důvodem, proč se lidé stávají závislými, nejsou nějaké látky.

Pokud většina uživatelů drog nepatří mezi problematické „zneužívače“, jak je možné, že většina společnosti pojmy užívání a zneužívání zaměňuje?

Když se zamyslíme nad tím, jak je problematika závislosti podávaná veřejnosti, zjistíme, že prohibice řady substancí vychází z obyčejného rasismu. Jedním z hlavních důvodu prohibice alkoholu byl odpor k Němcům – pár let předtím skončila první světová válka. Když jsme chtěli udělat strašáka z kokainu, spojili jsme jeho negativní účinky s černochy. Když jsme chtěli očernit opiáty, zapletli jsme do toho Číňany. Veškerá ta hysterie v médiích nebyla založená na pravdě, šlo jen o lži a dezinformace. Tím, že média spojovala děsivé zločiny s určitými etniky a drogami, zvyšovala svou sledovanost. Zároveň často ukazovala bezbranné bílé ženy, které bylo – společně s dětmi – potřeba chránit před těmito nebezpečnými látkami. Strašení drogovou závislostí mělo ve veřejnosti vyvolat strach z potenciálního užívání drog a vzbudit dojem, že v důsledku budou ohroženy bílé ženy. Proto mají drogy stigma nebezpečných látek.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 65, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!