Vše je na svém místě | Sacks, O.

293 

Světově uznávaný neurolog na sklonku života provádí jakousi bilanci ve věci své lékařsé praxe a z ní odvozené závěry. Připomíná některé zajímavé klinické případy ze své praxe, jako byla návštěva odlehlé osady mennonitů, kde se vyskytuje neobvyklý počet tourettiků s různými tiky, nebo epidemii spavého onemocnění se „zastavenými“ pacienty. Popisuje, jak tyto poruchy povětšinou odrážejí pomalu nastávající změny v mozku, kdy dochází k rozrušení samotných základů vědomí a jáství a ke krátkodobému či trvalému pocítění nicoty. Zmiňuje stigma a nepochopení, které takovéto a podobné choroby stále obklopuje, a dotýká se samotného pojetí medicíny, kdy se lékařské techniky a postupy sice změnily, lidský prožitek však nikoli.

Není skladem

Katalogové číslo: BOOK60

Popis

Sbírka různorodých esejů, která je oslavou lidské zvědavosti. Přední světový neurolog Oliver Sacks v ní nahlíží z různých úhlů na svůj život a vzpomíná zejména na to, co jej nejvíc ovlivnilo. Přibližuje své dětství, kdy se poprvé zamiloval do sodíku, draslíku a chlóru a začal provádět první pokusy (někdy ne zcela povedené, jak dokazovala exploze sklenic se špatně zakonzervovanými kvasícími sépiemi), získává první zkušenosti se čtením a knihovnami (knihovna v rodném domě byla jeho nejoblíbenější místností, soupeřila pouze s chemickou laboratoří) a muzei (jednou strávil celou noc v síni fosilních bezobratlých), z nichž se stala celoživotní láska. Autor připomíná některé zajímavé klinické případy ze své praxe, jako byla návštěva odlehlé osady mennonitů, kde se vyskytuje neobvyklý počet tourettiků s různými tiky, nebo epidemii spavého onemocnění se „zastavenými“ pacienty. Popisuje, jak tyto poruchy povětšinou odrážejí pomalu nastávající změny v mozku, kdy dochází k rozrušení samotných základů vědomí a jáství a ke krátkodobému či trvalému pocítění nicoty. Zmiňuje stigma a nepochopení, které takovéto a podobné choroby stále obklopuje, a dotýká se samotného pojetí medicíny, kdy se lékařské techniky a postupy sice změnily, lidský prožitek však nikoli.

Chovám sice v úctě kvalitní literaturu a umění a hudbu, ale zdá se mi, že jedině věda, s přispěním lidské slušnosti, zdravého rozumu, prozíravosti a starostí o nebohé a chudé, nabízí světu ve stávajícím marastu nějakou naději.
Zatímco někteří chápou umění jako obrannou zeď naší kultury, naší kolektivní paměti, já považuji za stejně důlěžitou vědu s její myšlenkovou hloubkou, hmatatelnými výsledky a potenciálními možnostmi.
Věda je lidský počin skrz naskrz, je to organický, vyvíjející se lidský růst s náhlými vzedmutími a zastaveními i podivnými odchylkami. Vyrůstá ze své minulosti, nikdy z ní však nevyroste, asi jako my nikdy nevyrosteme ze svého dětství.

(…)

Tato scéna by se mohla odehrát, a také se odehrává, v nemocnicích na celém světě – lékař se rázem zaměří na zvláštní, zajímavou patologickou změnu a dočista zapomene na (možná vyděšeného) člověka, u něhož se objevila. Všichni lékaři se tím proviňují, a proto budeme stále potřebovat knihy psané z pohledu pacientů.

(…)

Nedovedu přesně vysvětlit, jak nám příroda dokáže zklidnit a urovnat mysl, ale na svých pacientech vidím její regenerační a léčivé schopnosti, a to dokonce i u těch, kteří mají závažné neurologické postižení. V mnoha případech jsou zahrady a příroda mocnější než jakékoli léky.

Oliver Sacks
Vše je na svém místě
První lásky a poslední příběhy
Dybbuk, Praha 2019.
1. vydání.

Pevná papírová vazba s obálkou, vázaná, s textilní záložkou, 221 str., 21×15 cm.

 

Další informace

Hmotnost0,4 kg