Aktuální článek
Psychedelický rébus: Mikrodávkování versus makrodávkování

Psychedelický rébus: Mikrodávkování versus makrodávkování

Redakce
  • Mikrodávkování neboli užívání nepatrných dávek tak, aby došlo ke změnám ve vzorcích chování, učinilo z psychedelik nový trend. Jak to ale funguje s opačným přístupem?

Což takhle si ráno do čaje přidat špetku LSD? Nebo byste si raději spolu s každodenní porcí vitamínu rovnou dali prášek s niterným obsahem psilocybinových hub? Takto probíhá běžný den příznivců mikrodávkování, kteří mohou z vlastních zkušeností dosvědčit, jak jim nový trend užívání psychedelik změnil život.

Hodně v pohodě den

Za posledních deset let se vyrojilo bezpočet studií zaměřených na účinky malých dávek psychedelických látek proti depresi, traumatu, poruchám pozornosti nebo dokonce i fyzické bolesti. Tématika inspirovala kupříkladu americkou spisovatelku Ayelet Waldmanovou k napsaní autobiografického bestselleru A Really Good Day. Vědci jako James Fadiman zase patří k nejvyhledávanějším odborníkům, kteří vzdělávají novou generaci „psychonautů“ o zázracích, byť třeba jen nepatrné dávky, psychedelik.

Lidé se po desetiletí do světa psychedelik vrhali spíše střemhlav a o mikrodávkování se nikde příliš nemluvilo.

Jak se ale chcete vydávat za „psychonauta“ (všemi mastmi mazaného průzkumníka psychedelických končin), když jste ani nikdy nezažili opravdový trip? To je, jako byste o sobě tvrdili, že se vyznáte v konopí, ačkoliv jste měli jen CBD. I přes nedostatek informací se zatím zdá, že mikrodávkování zabírá, pokud se psychedelika užívají pravidelně. Menší množství může ovlivnit jak náladu, tak zdraví, což ve výsledku může mít vliv na to, jak se chováte k sobě a ostatním. Podobné účinky jsou ovšem nezaměnitelné se skutečným psychedelickým prožitkem, který dokáže zásadně a dlouhodobě ovlivnit osobnost i její systém hodnot.

A tím vstupujeme do debaty mezi fanoušky mikrodávkování a makrodávkování, čili zkrátka užívání „běžného“ množství. Má některý z obou přístupů jednoznačně navrch? Jaké mají výhody a nevýhody? A je lepší raději začínat zlehka, když jste nováček?

Bezhlavé výlety versus klidná síla

Lidé se po desetiletí do světa psychedelik vrhali spíše střemhlav a o mikrodávkování se nikde příliš nemluvilo. Od té doby, co jeho obliba ale začala stoupat, se touto cestou vydává čím dál tím více uživatelů s tím, že si nejsou jistí, jestli někdy vůbec chtějí znovu prožít klasický trip. My jsme si pro náš úvod do psychedelik vybrali jednu osminu dávky psilocybinu, tedy něco málo přes tři gramy sušených hub, které páchly jako dlouho nemytá chodidla.

Ne každý začínající psychonaut je svobodomyslný vysokoškolák, který má načteného Aldouse Huxleyho i Rama Dasse.

Zapili jsme pomerančovým džusem, který prý stav umocňuje (podle odborné literatury to citrusy opravdu umí). Na počátku by nás ani nenapadlo, že nám houby nenavodí klasický šestihodinový stav, při kterém budeme mít pocit, že se všechno vlní a mění na kaleidoskopické obrazce. A přesto mezi námi existují tací, kdo užívají ještě méně než tři a půl gramu. Proč ale?

Záleží čistě jen na úmyslu. Čím větší dávka, tím spíše se vám během tripu rozloží ego nebo dokonce zakusíte mimotělní zážitek. Pro někoho to může být vrcholně transcendentní, duchovní a hojivá zkušenost. Ty, kteří ovšem trip podstoupí bez průvodce a znalosti souvislostí, čekají zase spíše děsivé chvíle. Psychedelika otupují tzv. klidovou síť mozku (DMN), což vede ke zboření hranic mezi vlastním já a zbytkem světa. Teprve tehdy může člověk opravdu pocítit mystický pocit jednoty a nabourat vzorce chování či návyku. To je jeden z důvodů, proč výzkum psychedelik na amerických institucích jako Newyorská univerzita či Univerzita Johnse Hopkinse ukázal, že užívání větších dávek může potenciálně napomoci s léčbou úzkostí, závislosti a jiných potíží.

Příliš velké břímě

Bez potřebného kontextu, předchozích znalostí a správného „setu“ a „settingu“ (duševního rozpoložení a okolního prostředí) může nicméně pořádná dávka být pro některé až příliš. Ne každý začínající psychonaut je svobodomyslný vysokoškolák, který má načteného Aldouse Huxleyho i Rama Dasse a chce se doslova a do písmene odpálit na druhou stranu galaxie. Pokud chce nováček zažít bezpečný a příjemný trip, je na místě, aby u toho byla buď blízká osoba, nebo rovnou školený průvodce. Kvalita psychedelického zážitku na setu a settingu vyloženě závisí. Nemluvě o potenciálním riziku psychózy nebo spuštění schizofrenie u osob s předpokladem k duševním onemocněním.

Není se čemu divit, že noví psychonauti mnohdy raději začínají zlehka a pomalu. Vždycky si totiž můžete dát víc, ale co v sobě jednou máte, už zpátky nevezmete. Pro léčebné účely se mikrodávkování využívá, protože může podobně jako větší množství psychedelik pozměnit celkové vnímání světa, aniž byste museli ve stavu strávit celý den. Někteří lidé na celodenní trip nemají čas nebo se zkrátka bojí. Podle psychonautů je to také dobrý způsob, jak se připravit na první pořádný psychedelický prožitek.

Momentálně nemáme k dispozici dostatek informací o tom, jak mikrodávkování funguje na neurologické úrovni. Podle databáze s více než 1 500 záznamy na Fadimanově webové stránce má mikrodávkování sice nepatrný, ale přesto zásadní vliv na to, jak uživatelé prožívají den.

Výzkum psychedelik na institucích jako Newyorská univerzita či Univerzita Johnse Hopkinse ukázal, že užívání větších dávek může potenciálně napomoci s léčbou úzkostí či závislostmi.

Díky psychedelikům si připadají mimo jiné klidnější, vděčnější, všímavější a kreativnější. Fadiman na základě shromážděných dat uvádí příklad: „Když si dáte menší množství psychedelik a po chvíli ze zvyku sáhnete po brambůrcích nebo sklenici vína, záhy vám dojde, že byste si místo toho mnohem raději dali salát nebo šálek čaje. Díky mikrodávkování si tak uvědomíte spoustu věcí a snáze se zbavíte škodlivých vzorců chování.“

Jít do toho naplno?

„Psychedelická zkušenost se různí. Rozhodně stojí za to do toho jít naplno, ale záleží na tom, co hledáte,“ poznamenává Mike Margolies, aktivista a zakladatel amerického diskuzního pořadu Psychedelic Seminars. „Pokud chci, aby na mě houby měly hojivý účinek a já tak dospěl do vyššího stavu vědomí, nejspíše bych svolil k větší dávce. Když jsem ale ve společnosti a chci se bavit s ostatními, bylo by na místě si dát ‚hraniční‘ množství (mezi čtvrt až jedním gramem, tedy o trochu více, než je standardní mikrodávka),“ dodal. Podle Margoliese nicméně můžete do jiného stavu nahlédnout i s menší dávkou. „Je to, jako byste jen nahlíželi dovnitř pootevřeným oknem, aby vás mystická či psychedelická zkušenost zcela nepohltila,“ popsal.

Psychedelika ale rozhodně nejsou nějakým všechno-řešícím prostředkem. Ani velká, ani malá dávka vás sama o sobě nespasí. Základem je nabyté uvědomění uplatnit i v každodenním životě. Můžete například začít meditovat, abyste prohloubili vlastní soustředění, nebo provést zásadní životní změnu a ukončit nefunkční vztah či změnit povolání.

Ačkoli se mnozí zkušení psychonauti shodují, že sama cesta je lék, jenž nabízí jinak nedosažitelný stav vědomí, tak ve své podstatě v rámci debaty na téma makro versus mikrodávkování žádné jednoznačně správné odpovědi nejsou.

Je ovšem potřeba poukázat také na to, že prosazování mikrodávkování vede ke gentrifikaci psychedelik. Když užívání CBD ve Spojených státech stoupnulo v oblibě, mnozí z nás, kteří konopí hájili již před legalizací (neboli před tím, že se stalo součástí hlavního proudu), jsme se zasazovali za to, aby si proslulá rostlina zachovala svou komplexnost. Jistě, psychoaktivní působení není pro všechny, ale to neznamená, že bychom měli stigmatizovat ty, komu prospívají – to vše jen abychom konopnou kulturu vykastrovali, aby byla více poplatná většinové společnosti.

Když si dáte menší množství psychedelik a po chvíli ze zvyku sáhnete po brambůrcích nebo sklenici vína, záhy vám dojde, že byste si místo toho mnohem raději dali salát nebo šálek čaje.

Dostupné informace ukazují, že u psychedelik i makrodávkování může pomáhat (přeci jen vyvolává klasickou hlubokou psychedelickou zkušenost), a bezpočet dlouholetých obhájců psychedelik by si určitě nepřálo, aby se na to zapomnělo.

Psychedelika ve farmacii

Dnes můžeme sledovat různé farmaceutické společnosti, které se snaží psychedelickou zkušenost od základu změnit tak, aby byla pro zájemce přístupnější. Dokonce i americká armáda financuje výzkum zaměřený na psychedelika, která nenavozují „vyšší stav vědomí“. Kanadská farmaceutická firma MindMed zase pracuje na látce, jež by dokázala účinky psychedelických látek tlumit. „Jelikož se psychedelika dostávají do mainstreamu, zvedá se nám tady vlna odporu proti klasické psychedelické zkušenosti,“ uvádí Margolies. „Ovšem osobně bych řekl, že společnost si pravou hodnotu psychedelik tak úplně neuvědomuje. Psychedelická zkušenost by vám svým způsobem měla nahánět strach – o to přece jde! To ale neznamená, že bychom se jí měli obloukem vyhýbat. Pouze byste vůči ní měli kvůli její síle přistupovat s úctou.“

Zdroj: The Case for Macrodosing

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!