Řádí tu přece gangy chuligánů, co každou noc někoho přepadnou a zmlátí. Nevim, myslim, že je to kravina, doba se změnila. Pár rvaček tu možná ještě proběhne, ale Jižák už není, co bejval. Nakonec ani já ne.
Kapitola 3.
Štefan vylovil z plastovýho kyblíku poslední dvě piva. Jedno si otevřel a druhý podal mně. Pak si sundal pantofle a místo piv strčil do vody svoje okopaný nohy.
„Prej Najrobi. Pche! Takhle já se tady mám. Bazén už to samozřejmě neni, ale tohle je můj svět.“ Zazubil se.
„Jsem na pláži, jako doma jsem na pláži. Mám svaly, mám tanga, slipový plavky extravaganza,“ zarepoval naši oblíbenou pecku, kterou jsme tady hráli pořád dokola. Ťukli jsme si plechovkama a dál pozorovali potemnělej sídlák.
S tim bazénem to všechno začalo u Štefana v obýváku. Babičku tenkrát vypravil na chatku do zahrádkářský kolonie. Chatka byla nečekaně v Karlíně u hotelu Olympic. Byli jsme tam párkrát na čarodějnicích. Z jedný strany projížděj po betonovym viaduktu noční tramvaje a z druhý vás očumujou hotelový hosti z balkónů. Dobrej bizár. Jižák je proti tomu opravdovej venkov.
U Štefana bylo narváno. Rulka den před tim sbalil nějakou Dášu v San Marcu a tak ji přitáh s sebou a ta si vzala ještě dvě blondýny, Annu a Adélu. Ale pořádně jsem nikdy nevěděl, která je která. Bavily se jenom mezi sebou, něco si pořád šeptaly a pak se smály, a jak seděly na gauči, ohýbaly se hlavama dolů tak, že těma svejma dlouhejma blonďatejma kšticema vymetaly podlahu. Pily brčkem modrý curacao a bavily akorát Hopíka, protože ten už byl totálně zhulenej. Dáša byla spíš pankačka. S vysokejma černejma botama, který si rozhodně nemínila sundavat ani ve Štefanově obýváku. Zato si sundala koženou bundu a pod ní měla už jenom síťovaný tílko se spoustou děr, schválně navíc vypáranejch, takže jí byly vidět docela slušně skoro celý prsa. Ilona na ní koukala dost nedůvěřivě, ale Štefan na ní pohledem doslova visel, až mu Rulka vztekle narval svoji kšiltovku do očí.
Na Štefanově historický Tesle jsme sjížděli pořád dokola stejný klipy. V tomhle jsme si všichni hodně rozuměli. Přišlo nám to neuvěřitelný. Kolik musej mít tyhle černý chlapi prachů. A ty boží káry. Supersporty! Všude tuny zlata. Bazény s barem obleženym roštěnkama v zatraceně malejch bikinách.
„Ty seš taky Afričan, ne?“ ječela na mě blondýna vlevo. „Afro máš teda slušný.“ Ta vpravo se tomu smála. „A máš taky ferrari?“
„A máš bazén?“ přidala se druhá. Anna a Adéla byly víc blbý než opilý.
„Mám slušně vybavený céčko. Mercedes, jestli se teda vyznáš v autech.“ Snažil jsem se tvářit drsně, jako bych byl jednim z gangsta z videoklipů.
„Kecáš! Kde bys na něj vzal?! Pochybuju, že máš vůbec papíry.“
„Zvu vás na projížďku. Ale až nám uděláte striptýz.“
„No to je debil!“ chichotaly se dál a pak si otevřely druhou lahev curacaa.
„A bude nějaký to hulení, nebo o tom pořád budete jenom kecat?“
Štefan otevřel dokořán dveře na balkon, opřel se o futro dveří a ukázkově ubaloval luxusního špeka. Dával si na tom hodně záležet. Zřejmě si myslel, že těmhle dvěma blbkám na tom nějak záleží a že si tím získá jejich obdiv. To, že stojí na párty v nemožnym fialovo-hnědym pruhovanym županu a na krku se mu houpou směšný korále s kančím zubem, mu vůbec nevadilo. V módě byl Štefan hodně nezávislej. Nakonec rapeři taky chodili kolem svejch bazénů v županech a na krku se jim houpaly zlatý řetězy.
„Holky! Ale jedině na balkóně! Babička by mě zabila.“
„Máš zřejmě náramně zlou babičku,“ ječela ta vlevo.
„A ten zub, co máš na krku, je z dinosaura?“
„Ne, z divočáka.“
„Aha, já jenom, že by se dinosauří zub k tomu pravěkýmu županu docela hodil.“ Štefan se nechápavě prohlížel v balkónovejch dveřích. Župan si nesundal. Asi pod nim ani nic neměl.
Anna a Adéla popadly Hopíkův kazeťák, vytrhly Štefanovi toho krásnýho špeka a vycupitaly rozjíveně na balkón. Dáša s Ilonou se přidaly. Zabouchly dveře a zvenčí je zajistily kličkou. Ilona si zapálila a protřele natáhla, poválela a pak vypustila obrovskej dešťovej mrak oběma blondýnám do obličeje. Zakřenily se, ale hned si od ní brko braly a snažily se ji co nejvíc napodobit. Myslim, že to měly v puse poprvý. Dusily se, kašlaly, ale i to jim přišlo náramně zábavný. A tak si tam tak pokuřovaly, popíjely modrý a čirý drinky, protože Ilona s Dášou pily gin, a pak si pustily z kazeťáku nějaký oplzlý tuctový disko a začaly dost šíleně pařit. Mohli jsme brzo očekávat návštěvu Štefanovejch sousedů.
„Rami! Afričane!“ jedna z blondýn si přitiskla obličej na sklo a rozevřela pusu tak, že vypadala jako zlatá rybka v akváriu. Snažila se překřičet dvě okenní tabulky: „Uděláme ti striptýz. Tak mazej pro toho meďoura, jedeme zakalit do centra, tady ten nudnej Jižák už nás začíná srát!“ Pak si stoupla zády k oknu, sundala si růžový tričko a pověsila ho za kolíčky na prádelní šňůru. Strašně se tomu smála a strkala rozjíveně loktem do tý druhý, a tak se ta tichá pošta nesla dál celym balkónem, až tam všechny čtyři stály jen tak, na šňůře se houpaly dvě růžový trička, pak i děrovaný tílko pankerky Dáši a nakonec tam pověsila Ilona svoji bílou košili, ale my viděli pořád jenom jejich bílý záda, jak se vlní v rytmu sladkýho diska, a pak zlatá rybka pověsila na šnůru vedle zástěry Štefanovy babičky svou džínovou sukni a krajkový tanga, držela ruce nad hlavou a divoce tancovala, ale my pořád viděli jen ty bílý záda, protože všechny stály přímo u zdi domu, a tak jsme z toho striptýzu vlastně nic moc neměli. Rulku to rozdivočelo a snažil se za nima za každou cenu dostat, ale jak bylo zvenčí zamčeno, urval kličku. Tak chtěl na balkón skočit oknem. Jenomže v obýváku šly otevřít jen větračky a on vletěl do kuchyně a otevřel okno tam a skočil do něj. Pod oknem kuchyně už ale balkón nebyl. Byla slyšet rána, jako když spadne z lešení pytel s cementem. Nikdo jsme mu v tom nedokázali zabránit. Vypil už dost vodky, takže neměl v daný situaci úplně jasno. Přestali jsme dejchat. Holky na balkóně chytla panika. Skočily k zábradlí, nakláněly se dolů a ječely na Rulku. To, že jsou úplně nahý a jak se nakláněj, tak je jim vidět rozhodně víc, než by nám kdy chtěly ukázat, řešil v ten moment hlavně Hopík, kterej ve svým stavu vůbec netušil, co se stalo, a tak zběsile mačkal spoušť svýho Nikonu.
Skočili jsme se Štefanem k oknu do kuchyně. Rulka už vstával. Byl viditelně otřesenej a zřejmě moc nechápal, co se stalo, ale bylo to naštěstí jen první patro. Držel si rameno a šklebil se bolestí.
„Kurva!“ zařval na celý město. Zběsile se rozeběhnul a skočil na kapotu zaparkovanýho auta. Přeběhnul ho po střeše, pak po kufru a skočil na další auto, vyběhnul znovu na plechovou střechu, až se pod ním nebezpečně prohnula, a tam se vyčítavě podíval směrem k balkónu, odkud ho zděšeně pozorovaly čtyři nahý tanečnice. Zatnul pěst a zařval: „Já měl mít zejtra zápas! A měl jsem ho vyhrát, vy malý děvky!“ Pak skočil na zem, rozběhl se a zmizel v sídlišti.
Rulku jsme druhej den potkali v San Marcu. Měl ruku v sádře a sádru už mu za ten jeden den stačili místní vyhulenci počmárat nejrůznějšíma sprosťárnama. Na poslední volný místo mu Hopík zrovna dokresloval nahýho Homera Simpsona.
„Prej jsem včera sešrotoval dvě auta?“ tlemil se rozjařeně. Bouchli jsme si pěstma. Já svojí, on sádrovou. „Z toho okna jsem skočil schválně. Chtěl jsem vidět ty buchty zepředu. Moc jsem lil, jinak bych to normálně ustál. Padat jsem se naučil už v třetí třídě na judu.“
„Možná takhle lepší. Kdybys byl střízlivej, tak skočíš po nohou a dneska máš chodidla zaražený pod bradou. Znělo to jak pytel cementu.“
„Sám seš pytel. Až mi to sroste, tak vám to předvedu. Za střízliva samozřejmě.“
„Chceš něco vidět?“ Hopík vyndal zpod mikiny obálku.
„Jo, tak to je hodně vostrý,“ kejval Rulka uznale hlavou.
Byly to fotky ze včerejšího večírku. Tři holky s vystrčenejma holejma zadkama přes zábradlí. Dvě blondýny a pankačka Dáša. Všechny byly víceméně stejný.
„Ty vole, tam máš jenom tři. Kde je Ilona?“
„Ilona je ségra, kreténe, přece ti tady nebudu fotit nějakej incest?“
„Za tenhle incest bych ti dal klidně pjéťo.“
„Kecáš! Fakt? Tak já ji přepadnu v koupelně, to za to stojí. Akorát že my spolu nebydlíme. Já bydlim u fotra a ona u matky. Ale nějak to zařídim. Když budou dva různý záběry, dáš mi litr?“
„Klidně. Ale dáš to jenom mně. Ne že to tu pak bude viset na nástěnce v šatně ochranky.“
„A tyhle jsou zadara?“ vecpal se mezi nás Štefan a hrábnul po Hopíkově obálce.
„Dvě fotky za brko, vole. Ale musí makat, jinak je vrátíš.“
Štefan měl nakonec fotek pět a brka jsme vyhulili všichni společně u nákladový rampy. Došly nám prachy a neměli jsme za co pít.
Domu jsme šli společně já, Štefan a Rulka. Přidala se i Ilona. Nechodila ráda sama večer po sídlišti. Prej kvůli podobnejm hovadům, jako jsme my. Nejdřív jsme to vzali přes Rulkův panelák. Rulka bydlel až asi šest bloků za San Marcem, takže to měl nejblíž. Byla trochu nuda, tak jsme aspoň převrátili kontejner před vchodem, kde bydlela naše bejvalá matikářka. Bylo to sice už pár let, ale pořád jsme ji nesnášeli. Kontejner jsme vysypali přesně za toho jejího fiata, aby ráno nemohla vyjet a musela se hrabat v odpadkách. Rulka pak pro stvrzení našeho činu hodil ještě pár dělobuchů na balkón v přízemí. Ozvala se strašná detonace, která se rozlehla nočnim městem jako výbuch v lomu.
Pár oken se rozespale otevřelo. Zdrhli jsme.
„Nepřehnali jste to? Co když tam spalo nějaký malý dítě? Měli otevřený dveře,“ křičela rozčileně Ilona.
„Nemaj bydlet v přízemí, debilové,“ odpověděl suše Rulka. Přešli jsme stylově hlavní na červenou. Kromě pár taxíků stejně nic nejezdilo.
„Vidíš to, co já?“ ukázal Rulka vzrušeně na barák proti nám. „Druhý patro. To dáš!“ hulákal v úplný euforii. „Slíbils přece těm roštěnkám bazén a ferrari!“
Přes zábradlí balkónu se ve větru vlnila obří plachta vyfouklýho modrýho bazénu.
„Proč já? Ty máš naposilováno, tak se tam vyškrábej, gumo.“
„Jenže ty jseš z Afriky. Jseš v lezení na stromy lepší než já.“ Rozchechtal se na celej sídlák. Pak na mě zahajloval sádrou.
„Stejně seš nácek, Rulko!“
Začal jsem šplhat po hromosvodu. Dělal jsem u toho dost kraviny. Chtěl jsem se předvést před Ilonou. Šplhal jsem fakt dobře. Možná měl Rulka s tou Afrikou pravdu. Nakonec, bylo to sotva pět metrů. Za chvíli už jsem byl obličejem na úrovni zábradlí, natáhnul jsem levou ruku a začal plachtu postupně přitahovat k sobě. Bazén visel značnou částí dolů přes zábradlí, takže to šlo celkem rychle. Najednou se to ale zaseklo. Hned jsem věděl proč. Přestal jsem tahat a třeštil oči na ženskou, která najednou vstala z nějaký lavičky a na plachtu si stoupla. Zírala mi nevěřícně do očí. Já zase jí. Zřejmě nechápala, kde jsem se tam vzal. V tý tmě jsem si jí vůbec nevšim. V ruce držela hrnek od kafe a popelník plnej vajglů.
„Zloději!!!“ proříznul její křik ztichlej sídlák. Bylo to jako zvuk sirény při náletu. Srazilo mě to. Dostal jsem nerva. Chytil jsem se křečovitě oběma rukama plachty, odrazil se a – skočil do tmy. Plachta sjezla na zem a můj skok zbrzdila jako padák. Teda spíš jsem si to myslel. Spadnul jsem jak žok a bazén na mě. Jak na plachtě ta ženská stála, tak ji to vymrštilo a pak zapadla někam za zábradlí balkónu. Už jsem ji dál neřešil. Vyhrabal jsem se na zemi z plachty, narychlo jsme ji se Štefanem sbalili do nevzhledný koule a zdrhali pryč. Ženská se překláněla přes zábradlí a vřískala nám do zad.
„Drž hubu, ty píčo stará! Ty už ses koupala dost,“ zařval Rulka k balkónu.
„Chápete to?“ Rulka jančil. „Uděláme párty v bazénu. Budeme tam hulit brka, pít drinky a roštěnky se tam budou koupat nahatý. No to je prostě boží!“ Ilona se culila.
„A jak si to jako představuješ? Rozložíme ho u vás před vchodem a budeme nosit celou noc kyblíky s vodou, aby se nám v tom pak přes den, až budem ve škole, myli všichni bezďáci z okolí?“
„Už vim,“ vložil se mezi nás nadšeně Štefan. „Dáme bazén k nám na střechu. Na věžák. Klíče má jenom správce, takovej neškodnej dědek, pak my a… a pak už nevim. Nikdo tam nechodí.“
Jásali jsme.
„Já už s váma nejdu. Ale zejtra ať je to napuštěný,“ namířil na nás Rulka výhrůžně prstem.
„Polib si! S tou sádrou se stejně nesmíš koupat.“
Šlo se ke Štefanovi. A Iloně. Bydleli ve stejnym věžáku.
„Slyšels toho Rulku? To myslel vážně?“
„Možná. Stejně je to zmrd!“
