Chodov, Opatov, Háje. Poslední tři stanice céčka. Konec města, periferie. Místo, kterým se Praha v průvodcích zrovna moc nechlubí. Řádí tu přece gangy chuligánů, co každou noc někoho přepadnou a zmlátí. Nevim, myslim, že je to kravina, doba se změnila. Pár rvaček tu možná ještě proběhne, ale Jižák už není, co bejval. Nakonec ani já ne.
Kapitola
4.
Je to možná dobrejch patnáct let, ale pamatuju si ten den jako dneska. Vyjeli jsme výtahem do posledního patra věžáku. Cestou jsem se snažil nasávat Ilonu a zachytit tu její vůni, o který Štefan tolik básnil. Ale cejtil jsem akorát Štefanovu nevypranou bundu a chlór z vyfouklýho bazénu. Poslední patro bylo skoro opuštěný. Bydlela tam Ilona se svojí mámou a pak už jenom nějakej soused s rodinou. Za dveřmi řvalo dítě. Ilona si přiložila prst na pusu a chvíli bylo slyšet jen Štefanovo funění. Poslední dobou moc kouřil. Vyšli jsme ještě jedny schody, který končily pod plechovejma dveřma. Štefan je opatrně odemknul a vešli jsme na střechu. Nad námi se klenula už jenom obloha plná hvězd a blikajících letadel. Příjemně foukalo a byla to nádhera. Hodil jsem bazén na zem. Táhnul jsem tu ukradenou kořist celou cestu sám. Štefan ho hned začal rozbalovat. Bazén měl nahoře nafukovací prstenec, ale neměli jsme pumpičku, a tak jsme se střídali a nafukovali ho pusou. Vždycky jsem foukal po Iloně. Měl jsem tak pocit, že se líbáme.
A pak přišlo na řadu slavnostní napouštění a Štefan seběhnul o patro níž, vypáčil šroubovákem požární hydrant a natáhnul hadici až k bazénu. Voda zaprskala, začala se řinout a rozpínat a bazén rostl a zvětšoval se a nám před očima rostl sen o velkejch párty, který tu na střeše odřízle od civilizace a přitom přímo nad ní budou probíhat. Štefan vytáhnul svoji slabou trávu a ubalil. Kouřili jsme všichni tři, já samozřejmě v pořadí po Iloně, to jsem si hodně hlídal.
Zdola z ulice hučely noční autobusy a kvílely pneumatiky taxíků, který se vracely zpátky do centra, aby jejich řidiči stihli další rita. Natáhli jsme se na betonovou střechu. Páchla asfaltem a ještě pořád příjemně hřála a my poslouchali uspávající bublání tekoucího hydrantu a minuty ubíhaly, bazén se plnil a najednou jsem vedle sebe slyšel hrubý oddychování a Štefan měl zavřený oči a otevřenou pusu a pod vlivem všech dnešních piv, jointů a zážitků to zalomil.
Lehce jsem přejel Iloně po ruce, abych jí spícího Štefana ukázal. Ve skutečnosti jsem měl děsnou potřebu se jí dotýkat. Svoji ruku na její jsem pak už nechal. A Ilona se nadzdvihla a podepřela se lokty a podívala se mi do očí. Její zelený, kočičí oči byly najednou rozpálenější než celá ta asfaltová podlaha pod náma, chytila mě oběma rukama za afro, přitiskla rty na moje a vrazila mi jazyk mezi zuby. Udělal jsem jazykem to samý. Spadli jsme znovu na zem. Zajel jsem ji rukou pod sukni a chytil ji za zadek. Nenahmatal jsem žádný kalhotky. Buď měla ty nejmenší tanga na světě nebo zřejmě neměla žádný.
„Ty hvězdy, to je teda něco, to vám řeknu.“ Štefan rychle potáhnul z nosu a Ilona poděšeně odskočila. Podívali jsme se na sebe. Zdvihla trochu otráveně oči, ale usmívala se.
A Štefan se nenechal vyrušovat. „To je tak hrozná změť, že se v tom nikdo nemůže vyznat. Kromě Velkýho vozu nepoznám vůbec nic. Ale zase jsem dobrej v hledání pohyblivejch hvězd. To málokdo ví, že jsou hvězdy statický a hvězdy pohyblivý. Všichni sice tvrdí, že jsou to družice, ale kdo to sakra může dokázat? Podle mě je to úplná kravina. To jsou prostě jenom hvězdy, který se pohybujou rychlejc než ty ostatní, a vlády se bojej, že je nemaj pod kontrolou a že do nás jednoho dne vrazí. Nechtěj vyvolávat paniku. To proto se o nich mluví jako o družicích. Je to jenom zoufalej zastírací manévr.“
Štefan bohužel už neusnul a mně zazvonil mobil. Fotr!
„No s kamarádama, trochu jsme se zdrželi, už jdu.“
Ilona pokrčila rozpačitě rameny. „Já už taky musim. Máma přijde každou chvíli. Měla jsem bejt dávno doma. Zejtra má noční, takže…“
„No to je super,“ skočil jí do řeči Štefan. „Tak to tady zejtra uděláme párty. Bazénovou párty!“
„Jo, to bysme mohli.“ V očích jí blýskalo. Bazén byl plnej vody a Štefan seběhnul do patra vypnout hydrant. Ilona ke mně přiskočila a olízla mi rty. „Tak zítra, Afričane.“
Druhej den byla sobota a jako každou sobotu jsem se rozhod, že nebudu vstávat. Fotr byl samozřejmě jinýho názoru. Ne že by mě přímo budil, ale vždycky v devět ráno vtrhnul bez zaklepání a jedinýho slova do mýho pokoje, roztáhnul závěsy a otevřel dokořán dveře na balkón. Klidně i v tý nejkrutější zimě. Pak beze slova odešel. Mělo to jedinej efekt. Musel jsem vstát, dveře zavřít a závěsy zpátky zatáhnout. Nevim, proč to dělal. Neměl k tomu zatraceně žádnej důvod. Už mu bylo dávno jasný, že s nima nikam jezdit nebudu. Ani na nákupy ani na chatu, ani na hřbitov. Proč bych proboha měl každej druhej víkend trávit u hrobu mrtvý babičky, kterou jsem v životě neviděl. „Na tvůj hrob se ještě nachodim,“ řek jsem tam tenkrát fotrovi. Dostal jsem dělo. Od tý doby jsem tam nebyl.
Bylo čtvrt na deset. Fotr mi do pokoje vtrhnul znova. Znova roztáhnul závěsy a znova otevřel dveře na balkón.
„Tati! Můžeš mě sakra nechat vyspat aspoň v sobotu?“
Fotr se na mě podíval s největším opovržením. „To bych si nedovolil, tě budit. Jenom tady větrám ten zápach cigaret a alkoholu. Dneska budeš doma! Celý den i večer! Je ti šestnáct a v muslimských rodinách se alkohol nepije! To je zákon!“
„Ježišmarijá! A máma pít víno může?“
„Mámě není šestnáct,“ prásknul dveřma a odešel. Řekl jsem to schválně, protože máma žádná muslimka nebyla a fotra to samozřejmě dost točilo.
No to je pěkně v hajzlu! Dneska má bejt párty u bazénu. U bazénu, kterej jsem osobně ukrad z cizího balkónu! A Ilonina máma má noční. Absolutně nepřipadá v úvahu, že bych nešel. Vyletěl jsem z postele, otevřel dokořán dveře do chodby a zařval směrem k obejváku: „Večer teda rozhodně ven půjdu! Musim! Mám doučování.“
„Doučovat se budeš doma!“ přiletěla chodbou ozvěna.
Skočil jsem k přehrávači a pustil na plný koule ten nejdrsnější rap, kde černý borci profakujou skladbu od začátku do konce. Fotr moji hudbu nesnášel. A tuhle skladbu přímo nenáviděl. Ten den už jsme se nebavili.
Přišla mi esemeska od Ilony: „Těšim se na večer…“ A ty tři tečky. No to je prostě tutový! Co asi můžou znamenat tři tečky, ha? Na dnešní párty jdu, i kdybych se měl s fotrem porvat mezi dveřma! Nakonec jsem stejně vyměknul. Vezmu to přes balkón. Je to jenom jeden a půl patra, sotva pět metrů. Blbej Rulka to skočil, tak já to sešplhám.
Začal jsem se chystat. Esemeska od Ilony mě totálně nakopla. Vytáhnul jsem mámě z prádelníku tři bílý prostěradla a navázal je na sebe. Jedině takhle se přece utíká z vězení. A já ve vězení zatraceně jsem. Pak jsem skočil do sklepa pro kopačák, kterej už se z mýho nicnedělání totálně vyfouknul.
Dělal jsem, že je mi blbě. Venku bylo třicet stupňů a já chodil po bytě sklesle v zimní čepici a županu. Fotr mě ignoroval. Máma mě obskakovala.
„Je mi fakt zle, jdu si lehnout,“ oznámil jsem večer tak hlasitě, aby nikoho ani nenapadlo mi už lézt do pokoje. Zmuchlal jsem župan do koule a nacpal ho pod peřinu spolu se školnim batohem. Na vyfouknutej kopačák jsem natáhnul zimní čepici. Trochu jsem si s tim pohrál. V posteli najednou ležela nemocná postava a místo mejch neodolatelnejch očí zíral do zdi vyfouklej kopačák. Jestli na můj trik fotr přijde, tak bude mít aspoň vzteky do čeho kopat.
Svázaný prostěradla jsem uvázal k zábradlí a na opačnej konec připevnil prádelní šňůru a provlíknul ji kolem horního madla. Teď už jsem jenom čekal, až po ulici nikdo nepůjde. Bylo ještě světlo. Na chodník jsem sešplhal naprosto bravurně. Bylo to v podstatě artistický číslo a je vlastně velká škoda, že se nikdo nedíval. Zatáhnul jsem za prádelní šňůru a vysoukal tak spojený prostěradla zpátky na balkón a šňůru pak přivázal k hromosvodu. Snad si toho nikdo nevšimne.
Štefan mi přišel odemknout vchod do baráku. Byl bos a kromě naprosto tragickejch hnědejch plavek s kapsičkou se zkorodovanym zipem na sobě neměl vůbec nic. Po celym těle se mu leskly kapky vody.
„Vy už se koupete?“
„Tak zatim jenom já a Hopík. Já už jsem tu od dvou, ale holky dorazily teď. Musíme je rychle ožrat.“ Oči se mu leskly a přiblble se usmíval.
„Doufám, že jste se před tim aspoň umyli. Nebo se nám zkazí voda.“
Než jsme vyjeli do posledního patra, tak jsem měl pocit, že se stačilo setmít. Uprostřed bazénu seděl v nafukovacím kruhu Hopík a hulil brko. Když mě uviděl, tak na mě jenom přiblble kynul. Něco ve smyslu, že vladař zdraví poddaný. Na střeše kolem bazénu byly rozložený tři deky. Na tý nejrůžovější seděly v kroužku Ilona, Dáša, Anna a Adéla kolem lahve červenýho. Ilona mi poslala neviditelnej polibek. Byla v růžovejch minišatech a s dekou v podstatě splývala.
„Nazdar Afričane,“ hulákala Anna – nebo to byla Adéla? Byly obě stejný.
Sebral jsem jim láhev červenýho a napil se rovnou z ní.
„Co děláš? Támhle máte svoji deku s klukama. A svoje pití!“ ječela Adéla.
„Bojíš se africkejch nemocí, krávo?“ zablábolil Hopík z houpajícího se kruhu. Měl už zřejmě dost.
„Prej už tu kalíte od dvou,“ pokejval jsem na něj uznale hlavou.
Adéla se tvářila uraženě. Sednul jsem si radši na deku vedle. Byla hnědá, kostkovaná, děsně kousala a na různejch místech ji zdobily propálený díry od cigaret. Patřila Štefanovi.
Holky pouštěly pořád dokola jeden song. Prej „Lazy Summer Days“. Takovej fakt línej letní hitík. Tolerovali jsme jim to. Blížilo se léto a stejně jako ta písnička se tak nějak příjemně vlekl celej večer. Jenom tam kolem žaludku to nepříjemný napětí, že mi zavolá fotr. Ale nevolal. Pili jsme Štefanovu griotku. Moc nemakala. Hopík znova ubalil. A pak se to najednou nějak rozjelo. O půlnoci vtrhnul na střechu Rulka.
„To mě poser! Bazén!“ Rozběhnul se a jak byl oblečenej, tak do něj skočil. „Ty krávóóó!“ řval na celej sídlák. Byl popít v San Marcu a bylo to znát. Cákal kolem sebe jako šílenec. Že má sádru, na to zapomněl. Tlemili jsme se mu jako blázni.
„Co je holky? Já myslel, že budete už nahatý ve vodě?! Kalíme, ne? A co to tu, Hopíku, proboha hraješ za sračky? Dej tam ty naše pecky!“
„Letní hity, vole,“ zubila se Dáša a začala se na dece smyslně vlnit.
Rulka vyskočil, vrhnul se k Hopíkovu retro kazeťáku, a než mu v tom mohl kdokoli zabránit, hodil ho do bazénu.
„Tohle poslouchat nebudu! Pusťte tam nějakej zlej rap, Hopíku, co je?“
„Právě jsi hodil přehrávač do vody, kreténe! Tak si asi těžko něco pustíme,“ vztekal se Štefan.
Ale stal se zázrak. Přehrávač normálně hrál.
„To máte na revanš. Pozdrav od fotra.“ Hodil nám na deku litrovou flašku ukrajinský feferonkový vodky. Feferonkový, takže vodky s dvojitym pálivym efektem. Nikomu nechutnala. Holky ji ředily džusem. My, drsný rapeři, začali fakovat. Holky začaly bejt hlučný.
Za pár minut jsme vletěli do bazénu všichni. Oblečený, jak jsme byli. Cákali jsme na sebe, strkali se a řvali radostí. Hopíka jsme shodili z nafukovacího kruhu a málem utopili.
Z tý šílený smrště utekla první Ilona. Byla úplně mokrá, kudrnatý vlasy jí zplihle visely přes obličej a i v tom šeru jí skrze promočený šaty suprově prosvítaly prsa. Chvíli nás nechala očumovat, ale pak si přes ně složila ruce.
„Skočim nám pro pizzu,“ snažila se nás marně překřičet. Už odcházela. Pak se otočila na mě. „Tak pomůžeš mi, Rami, nebo to mám tahat sama?“
Jasně že jsem jí šel pomoct. Zabouchli jsme za sebou plechový vrata, seběhli schody do patra a Ilona strčila rozechvěle klíč do zámku jejich bytu a já ji zezadu chytil kolem pasu a zakousnul se jí do krku. Trochu vyděšeně se otočila na vedlejší dveře, v kterejch včera brečelo to dítě, ale bylo ticho a tak jsme vrazili do temný předsíně a začali se zběsile líbat. Přitisk jsem ji k sobě, měla mokrý a studený šaty, tak jsem jí je stáhnul přes hlavu a ona mi stáhla zase mokrý kraťasy i s trenkama a pomalu jsme se v nekonečný vášni, kterou jsem ještě nikdy před tím nepoznal, sunuli někam ke vstupu do kuchyně, kde však místo dveří visel chrastivej závěs složenej ze stovek dřevěnejch korálků a já se cejtil najednou tak silnej a mocnej, jako alžírskej šejk, alžírskej král, jako faraon a zdvihnul jsem si ji k sobě nahoru, držel ji za nahej zadek, líbal ji ještě pořád trochu mokrý prsa a ona se za mě zaklesla nohama a pak jsem do ní proniknul a ona se chytila oběma rukama za ty dřevěný korále a přitahovala se, jako by po nich chtěla šplhat někam ke stropu, ale byla tma a nebylo pořádně vidět, kam až ty korále vedou a pak jsem najednou vykřiknul a ona se lekla a přitáhla se k tomu závěsu tak silně, aby odskočila, až se ty korále utrhly, rozletěly, rozpadly a začaly se sypat všude po podlaze a po stěnách a já jsem po nich uklouznul, já alžírskej král a faraón jsem se najednou válel na zemi ve stovkách korálků a Ilona ležela pode mnou a smála se a pleskala mě po tváři, ať z ní slezu, že není žádnej indickej fakír a že už se to fakt nedá vydržet a vůbec ať už vypadnu, že jde přece partě ohřát pizzu.
