Aktuální článek
Safari mezi baobaby

Safari mezi baobaby

  • Afrika hýří barvami a pestrá je i paleta substancí, které si místní dopřávají. Co by se tak mohlo přihodit cestou přes Keňu, Tanzanii a Mosambik do jihoafrického Johannesburgu…
+10
Zobrazit galerii

Podobně jako se Afrika nerozlučně pojí s všudypřítomnou pestrostí, široká je i tamní paleta legálních i nedovolených substancí, které si místní dopřávají. Na své několikaměsíční cestě do jihoafrického Johannesburgu přes poměrně bezpečné země, tedy Keňu, Tanzanii a Mosambik, jsem se s omamnými látkami anebo alespoň jejich uživateli setkal nesčetněkrát.

Frekventovaný svahilský termín mzungu lze doslovně přeložit jako „někdo, kdo se potlouká kolem“ neboli „tulák“ a původně sloužil k popisu evropských průzkumníků v 18. století zřejmě proto, že se zdánlivě bezcílně pohybovali kolem; nyní označuje bělochy, anglicky mluvící osoby, přeneseně prostě bohaté turisty či chodící zdroj příjmů. Do jihovýchodní části černého kontinentu pak takový mzungu míří vesměs ze dvou důvodů. Buďto za rekreací, neboť region nabízí mnohé přírodní zajímavosti a faunu (respektive safari, když zůstaneme u té svahilštiny), pláže indického oceánu a zbytky původních kultur, které ještě nebyly převálcovány moderními trendy ruku v ruce s historickými vlnami systematického příkoří ze strany koloniálních mocností. Nebo aby pomohli často hrůznou situaci místních nějak zmírnit a pokusili se jako dobrovolníci uvědomující si svou privilegovanou pozici trochu pomoci, s čím to jde. A že těch možností Afrika nabízí spoustu. Já jsem tam vyrazil po své stáži na Mauriciu, měl jsem čas a zbývaly mi překvapivě nějaké peníze, řekl jsem si, že obě motivace zkombinuji a vyrazím do Keni pomoci trochu se vzděláváním dětí ze slumů a pak po souši projedu až na jih do Johannesburgu a prozkoumám mně neznámé končiny.

Lepidlo ve slumu

Kayole, okrajová čtvrť hlavního města Keni, se probouzí brzy. Vzduchem se line pach spalované gumy a plastů. Po rozbitých silnicích mezi horami smetí plyne masa lidí, většina na motorkách, pěšky či na korbách nákladních aut. Spěchají zajistit živobytí pro své početné rodiny. Sem tam zahlédnu děti, ty šťastnější ve školních uniformách. Ty ostatní pátrají po jakémkoli způsobu obživy alespoň pro dnešní den. Sem tam zahlédnu nějaké děti v hadrech, jak žebrají nebo táhnou pytle s odpadky, neboť častou formou výdělku je jejich separování na skládkách, v příkopech podél cest, vlastně prakticky všude, i na břehu černé nevábně zatuchající říčky u školy, kam chodím každý den učit.

V mnoha keňských domácnostech bylo běžné mít vždy po ruce malé množství konopí pro rituální a léčebné účely.

Dnes nám dovezli nové děti, pětici otrhaných klučinů, z jejichž tváří čiší mix zarputilosti a apatie. Asi si prošli peklem, snad je vyhodili rodiče z domova, snad jim umřeli? Kdoví, ale usmálo se na ně štěstí, které si na rozdíl od nich děti v Česku nedovedou mnohdy uvědomit: příležitost jít do školy, místo aby se za pár drobných lopotili s odpadky, žebrali nebo se stali členy pouličních gangů a skončili buď ve vězení, nebo s mozkem propáleným lepidlem místo maturity. Inhalace lepidla je tu asi nejdostupnější aktivitou pro změnu stavu vědomí, levnější než místní pálenka pochybné (skoro bych řekl srovnatelné) kvality nebo konopí.

Alex Quennell (Chlapsi s lahví lepidla)

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 60, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!