Seznámili jsme se na letošní demonstraci Million Marihuana March. Dnešní zpovídaný je nejen konopný pacient, ale i nadšený aktivista, kterého nezastaví ani jeho nemalé zdravotní problémy. Rozhodli jsme se ho anonymně vyzpovídat a zjistit, jak vlastně řeší svou léčbu, když léčiva z lékárny není dostatek.
Tvůj životní příběh je dramatický. Povíš nám z něj něco?
Letos v říjnu mi bylo dvacet devět let. Narodil jsem se jako zdravé dítě, ale ještě mi nebylo ani deset a doktoři mi zjistili cukrovku prvního typu. To mimo jiné znamenalo, že jsem si již jako dítě musel pravidelně píchat inzulin a dodržovat přísnou životosprávu. U malého dítěte je to dost těžké a k cukrovce se postupně začaly nabalovat potíže s tím spojené.
V první řadě jsem začal mít problémy s neuropatií nohou, což je necitlivost v nohách. Dále to bude na jaře šest let, co jsem plně nevidomý a nerozeznám ani světlo od tmy. Už skoro rok mi selhávají ledviny a několikrát týdně docházím na dialýzu.
Jsem vyučený truhlář, měl jsem řidičák, přítelkyni, práci, prostě normální život. A nyní z toho nemám vlastně nic, kromě svých kytek a babičky, která o mě pečuje.
Jak často jezdíš na dialýzu?
Jezdím na dialýzu třikrát za týden. Ještě vymočím dva litry denně, ale z litru vymočím jen šedesát procent a zbytek ve mně zůstává. Na dialýze ze mě tu přebytečnou vodu vytáhnou.
Naštěstí to nemám daleko, přibližně patnáct kilometrů. Je to jako chodit do práce. Vstanu ve 4:20 a dám si kávu nebo čaj, co mi babička udělá. Jdu si zakouřit konopí, protože si pak nemusím do sanitky brát Kinedryl. Jak sedím vzadu v sanitce sám a nikdo se mnou nemluví, bývá mi hodně těžko od žaludku a často zvracím. Dříve jsem jezdíval vepředu, ale to teď při epidemii nejde.
Od doby, co pravidelně kouřím konopí, si nemusím vykapávat oči na snížení nitroočního tlaku.
Jsi na listině žadatelů o transplantaci orgánu?
Asi to bude znít hloupě, ale to není cesta pro mě. Nedokážu si to představit.

Co ty a konopí? Jak ti pomáhá s tvými potížemi?
Konopí mi pomáhá na psychiku lépe než antidepresiva. Mohl jsem vysadit silné léky, jako například Neurol nebo Lexaurin, které jsou silně návykové, a zůstal mi celkem slabý Cipralex. Od doby, co pravidelně kouřím konopí, si nemusím vykapávat oči na snížení nitroočního tlaku. Taky nemusím brát prášky na žaludek. Konopí mám předepsané především na chronické bolesti nohou a ledvin. Sice se říká, že ledviny nebolí, ale ony začnou bolet, když už jsou úplně odrovnané.
Bylo těžké stát se oficiálním konopným pacientem?
Poprvé jsem musel za svým panem doktorem do Brna, ale od té doby mi posílá elektronický recept. U nás ve městě jsem se musel domluvit v lékárně, aby mi pravidelně dováželi třicet gramů sušiny. Kapsle udělat zatím neumí, protože nemají troubu na dekarboxylaci konopí.
Jaká je pro tebe nejoblíbenější metoda konzumace a kolik denně spotřebuješ?
Spotřebuji přibližně tři a půl gramu denně. Nejraději mám kouření klasických jointů. Inhalace z vaporizéru mi sice dá potřebný účinek, ale moc se mi nezamlouvá chuť. Je taková oříšková a trochu připomíná hašiš a ten moc nemusím.
Na takovou spotřebu recept z lékárny očividně nestačí. Jak si obstaráváš zbytek konopí?
Zbytek si musím vypěstovat sám.
Pěstuješ venku?
Skleník na mě byl moc velký, nedalo se to uhlídat. Sestavil jsem si doma malou pěstírnu.
A jak bys ohodnotil konopí z lékárny? Připadá ti kvalitní?
Konopí z lékárny mi připadá, jako by bylo o něco okradené. Když si nadrtím své vlastní a dávám ho do papírku, tak mi lepí prsty ještě dlouho potom. Konopí z lékárny se mi někdy zdá jako bez pryskyřice. Já na to teda nevidím a soudím pouze dle chuti a hmatu. Palice moc nelepí, jsou malé a tvrdé jako kamínky.
Jsem vyučený truhlář, měl jsem řidičák, přítelkyni, práci, prostě normální život. A nyní z toho nemám nic, kromě svých kytek a babičky, která o mě pečuje.
Máš oblíbené odrůdy?
Mezi moje oblíbené patří Zkittlez, Gorilla Glue a Northern Light, kterou mám nejraději. Taky mám moc rád chuť odrůdy Critical.
Užíváš i konopí se zvýšeným obsahem CBD?
Čisté CBD mi nepomáhá vůbec. Nedávno jsem zkoušel konopí z lékárny s vyrovnaným obsahem CBD a THC okolo sedmi procent. Já potřebuji k dosažení úlevy hodně silné modely. Okolo dvaceti procent THC je pro mě ideální.
Žiješ na malé vesnici. Jaký je život konopného pacienta v komunitě, kde se nic neutají? Setkáváš se s reakcemi okolí?
Já se hulením netajím. U nás na vesnici je přibližně 120 obyvatel, moc by to nešlo. Stejně tak se tím netajím před lékaři. Někdy se mě i saniťáci ptají, jestli jsem kouřil a zda budu potřebovat sáček na zvracení.
Trochu těžké to máme se strýcem. On ví, že kouřím, a hrozně ho to štve. Je pro něj těžké pochopit, že mi konopí na jedné straně pomáhá jako léčivo, ale zároveň jsem to, čemu on říká „hulič“. Má mě za feťáka.
Co epidemie covid-19? Dotkla se tě nějak? Ovlivnila tvou péči?
Byl jsem deset dnů v karanténě, protože jsem covid chytil v nemocnici, kam jsem musel s jinými potížemi. Naštěstí jsem neměl žádné komplikace a zvládl jsem nemoc dobře. Měl jsem pár dnů horečku, kašel a bolely mě klouby. Taky jsem přišel o chuť a čich, což bylo dost nepříjemné. Na jídlo jsem neviděl a ani jsem nerozeznal chuť, takže všechno chutnalo jako polystyren.
Tvůj zápal pro konopí je nakažlivý. Je něco, co bys chtěl vzkázat našim čtenářům?
V mnoha zemích světa je konopí legální a jeho konzumace je normální. Věřím, že kdyby to u nás bylo stejné, bylo by to přínosem nejen pro stát ve formě daní, ale zároveň by se mohli vykašlat na samopěstitele jako já. Přijde mi totiž absurdní, že by mě mohl někdo stíhat za těch pár kytek, co tu mám, a občas mi jich čtvrtina pochcípe (smích). Zároveň bych řekl, že pět kytek na osobu je málo.
Dále bych chtěl čtenářům popřát optimismus do života a hodně štěstí, aby se jim dařilo třeba jako mně a aby neztráceli chuť do života.