V říjnu roku 2014 vtrhla zásahová policejní jednotka spolu s agenty DEA do domů dvaatřiceti členů obrovského pašeráckého gangu v hlavním městě Colorada Denveru. Skupina provozovala zdánlivě legální pěstírny a téměř pět let se jí dařilo oklamávat úředníky dohlížející na místní průmysl s léčebným konopím. Ve skutečnosti všechno pašovali všelijakými způsoby za hranice – třeba i v malých letadlech.
Syndikát
V novém podcastu s názvem The Syndicate odkrývá novinář Chris Walker pozoruhodné detaily celého příběhu. Mluví jak s členy zločinecké organizace, tak s policejními příslušníky, kteří proti ní zasahovali. Odhaluje rovněž, jak v některých státech snaha o legalizaci konopí vede ke zvyšování poptávky na černém trhu.
Jednalo se o fascinující nahlédnutí do toho, jakým způsobem fungují organizace na černém trhu v legálním státě.
Magazínu Salon Walker prozradil například to, jak dlouho musel čekat, než mohl příběh vůbec vypustit do světa, jak členové The Syndicate oklamali ochranné mechanismy systému léčebného konopí nebo co všechno by se muselo stát, aby legalizace na federální úrovni skutečně fungovala.
Jak ses k příběhům, které ve svém podcastu představuješ, vůbec dostal? Když došlo k prvním zátahům, žil jsi zrovna v Coloradu, je to tak?
V roce 2015, když byla skupina dopadena, nebo přesněji řečeno obžalována, jsem pracoval jako redaktor pro druhé největší noviny v Denveru. Byl to největší policejní zátah v Coloradu od roku 2012, kdy byla schválena legalizace rekreačního konopí. Velikost a rozsah téhle zločinecké organizace byly skutečně šokující.
Konopí ze státu pašovali mimo jiné tak, že s ním skákali z letadla. Většinou to byli bývalí kamarádi z vysoké školy a jejich příbuzní. Přišli do Colorada z Minnesoty, aby na ně díky legálnímu trhu nebylo vidět. Tehdy jim byla věnována opravdu velká pozornost. Kancelář ministra spravedlnosti státu Colorado svolala tiskovou konferenci a o příběhu informovala veškerá média v Denveru, včetně řady dalších napříč Spojenými státy.
Členové gangu zvládli při jednom seskoku z letadla přepašovat až 400 kilogramů konopí.
Ale informací bylo jen omezené množství. Z celého případu se nakonec vyklubalo 32 soudních procesů. A stát Colorado nechtěl přitahovat žádnou další pozornost, která by mohla zmařit úsilí dotáhnout procesy do zdárného konce. Proto zhruba čtyři roky tuhle aféru tutlal. Já jsem ale věděl, že kdyby se mi podařilo dostat se k některým z obviněných a zároveň k někomu od policie, jednalo by se o naprosto fascinující nahlédnutí do toho, jakým způsobem organizace na černém trhu v legálním státě fungují. Zároveň bych byl pravděpodobně schopen najít odpověď na otázku, kterou jsem si tak dlouho pokládal, a sice: „Proč by někdo riskoval a vytvářel tak obrovskou operaci na černém trhu, pokud v Coloradu funguje zdánlivě prosperující legální trh?“
Se stoupající podporou legalizace konopí převládá mylný názor, že černý trh upadá nebo že se méně pašuje. Odpovídá to však realitě?
Realita je taková, že na federální úrovni je konopí stále nelegální a většina amerických států má k legalizaci ještě hodně daleko. Tam si konopí jinde než na černém trhu zkrátka koupit nemůžete. To však neznamená, že ve státech s legálním konopím prosperující černý trh neexistuje. Například v Kalifornii je na legální konopí uvalena tak vysoká daň, že si ho spousta lidí stále raději koupí od svého dealera než v licencované prodejně. S černým trhem se tedy můžeme setkat jak ve státech, kde je konopí legální, tak v těch, kde nikoli.
Jak se má zařídit někdo, kdo pěstuje konopí nelegálně a chtěl by to změnit? Předpokládám, že povolení si nevyzvedne na obecním úřadě.
Mnoho států včetně Colorada, kde se náš příběh odehrává, se do určité míry rozhodlo předat kontrolu nad konopným průmyslem jednotlivým obcím a městům. Stát se do věci ale také zapojuje. Pravomoc rozhodovat nebo vydávat licence je obcím předávána s ohledem na to, kolik prodejen a pěstíren konopí jsou ochotny povolit. Konopí dnes představuje skutečně obrovský byznys. Poptávka po něm je vysoká a vysoké poptávce odpovídá i náročnost získání licence, kterých se vydává pouze omezený počet.
V Kalifornii je na legální konopí uvalena tak vysoká daň, že si ho spousta lidí stále raději koupí od svého dealera než v licencované prodejně.
Konopný průmysl nyní začínají ovládat velké korporace a společnosti z Wall Street, které podnikají v několika státech naráz. O nové licence se perou v aukcích, kde je kupují za miliony dolarů. Takže myšlenka, že si začnete malý rodinný podnik a budete pěstovat konopí na zahradě, je na mnoha místech zkrátka neuskutečnitelná.
Jak je možné oklamat systém léčebného konopí, jako se to podařilo právě obviněnému šéfovi gangu Tri Nguyenovi?
Odpověď souvisí s vysvětlením, proč se tolik členů syndikátu pocházejících z Minnesoty přesunulo do Colorada, kde je legální trh. Vžijme se do situace někoho, kdo chce vybudovat velké nelegální konopné pěstírny. Například v Minnesotě máte omezené možnosti – můžete pěstovat venku, kde je ale vysoká pravděpodobnost, že si toho někdo všimne. Například ze vzduchu takové pole nelze přehlédnout. Můžete to zkusit vevnitř pod lampami, ty ale spotřebují obrovské množství energie. Zároveň se musíte zbavovat velkého množství odpadu, který při pěstování vzniká. Ten byste museli skrývat i před popeláři.
Oproti tomu jen v samotném Denveru se nachází přes 600 licencovaných pěstíren. Členové syndikátu zneužívali jednoho starého coloradského zákona nazývaného „pečovatelský program“. V rámci tohoto programu mohl člověk-pečovatel pěstovat pro registrované pacienty až 500 rostlin najednou, navíc se program po roce 2008 natolik rozšířil a brzy v něm bylo registrováno tolik pečovatelů, že zkrátka nebylo možné všechny naráz sledovat.
Členové syndikátu se proto registrovali jako pečovatelé a všechno vypěstované konopí shromaždovali. K tomu měli oficiální dokumenty a všechna povolení od státu a měli dokonce i registrované pacienty. Všechno konopí šlo ale samozřejmě rovnou přes hranice a na černý trh.
Pokoušel ses mluvit s lidmi z obou táborů – jak s pěstiteli a distributory, tak s policií. Jak to probíhalo?
Jednodušší odpověď se bude týkat policie. Bylo to celkem pozoruhodné vyšetřování. Vlastně se jim povedlo skupinu dočista položit. Vypátrali každého, kdo se během čtyř let do činnosti gangu zapojil. Tak jsem je kontaktoval se slovy: „Jde vidět, že jste si s vyšetřováním dali hodně práce a že vás stálo velkou spoustu prostředků a času. Chtěl bych pomoci vaši tvrdou práci vyzdvihnout a zjistit, co to vypovídá o černém trhu.“
Legalizace na federální úrovni by byla obrovským krokem kupředu.
Musel jsem ale čekat do roku 2019, než se všechny procesy vyřešily. Potom jsem konečně dostal přístup ke spoustě důkazního materiálu, o kterém jsem předtím sice věděl, že existuje, ale neměl k němu přístup. Zahrnoval například okolo 100 hodin nahrávek z výslechů na dvaceti páskách.
Oslovovat pachatele bylo něco úplně jiného. Musel jsem každého z nich kontaktovat zvlášť, což mi zabralo podstatně delší dobu. Ne všichni o tom navíc chtěli mluvit. Někteří byli přesvědčeni, že se stali obětí přehnané policejní horlivosti. Jiní si však byli vědomi svých dřívějších chyb a chtěli nad nimi vyjádřit lítost. Každý z nich byl každopádně úplně jiný. Musel jsem si při každém z interview pečlivě rozmyslet, jak budu k hostovi přistupovat. Chtěl jsem, aby mi pověděli pravdivý příběh, zároveň však bylo třeba mluvit s nimi s úctou, abych je něčím nenaštval.
Nejvíce mě zaujaly pozoruhodné detaily jako pašování drog seskoky z letadel, zakopané pytle s penězi, velké kokainové párty a tak dále. Kolik z toho bylo odhaleno už na začátku, kdy média poprvé informovala o velkém zatýkání členů syndikátu?
Něco z toho si lidé mohli přečíst v novinách nebo poslechnout na tiskové konferenci už na začátku v roce 2015. Stát Colorado moc dobře ví, jak získat pozornost médií. Věděli, že když se o tom, jak členové gangu zvládli při jednom seskoku z letadla přepašovat až 400 kilogramů trávy, zmíní jen tak mezi řečí, upoutají velkou pozornost. Jako novináři se zaměřením na příběhy mi připadá, že všechny tyto detaily jsou nezbytné, pokud se člověk chce do hloubky zabývat zákony a otázkami ohledně práva a spravedlnosti. Filmové prvky publikum navnadí na intelektuálnější otázky, které daný příběh vznáší. Proto je považuji za naprosto nezbytné.
Jsou nějaké problémové zákony, nad kterými doufáš, že se publikum tvého podcastu zamyslí?
Jako první a nejdůležitější nebo dokonce nejočividnější mě napadá federální legalizace. Kdyby bylo konopí legální napříč celými Spojenými státy, byl by černý trh tak rozšířený? Měly by skupiny jako tato šanci vytvořit obrovský nelegální byznys? Pravděpodobně ne.
Na konci pořadu se k tomu sám vyjadřuji. Řekl bych, že je to argument jednoznačně hovořící pro odstranění konopí ze seznamu zakázaných látek. Podle průzkumů podporují rekreační konopí dvě třetiny Američanů. Více než 80 procent pak podporuje léčebné využití této rostliny. To je obrovská vlna podpory.
Členové syndikátu zneužívali jednoho starého zákona, díky němuž mohl člověk-pečovatel pěstovat pro registrované pacienty až 500 rostlin najednou.
I kdyby ale k legalizaci na celonárodní úrovni došlo, museli bychom se vrátit k otázce dostupnosti ve státech jako Kalifornie a do určité míry i Colorado. Federální legalizace konopí náš problém nevyřeší přes noc. Je třeba zajistit, aby konopí bylo spolehlivě dostupné pro všechny uživatele. Například v Kanadě jsou oblasti, kde jednoduše není jediná prodejna. Všichni v takové oblasti se pochopitelně musí obrátit na své dealery.
Ve chvíli, kdy bude dostatek prodejen, je rovněž potřeba zajistit zásobování a regulovat ceny. Bude-li konopí v prodejnách zatíženo obrovskou daní, drtivá většina zákazníků si dříve či později řekne, že nebudou platit dvojnásobnou cenu – a znovu se obrátí na svého dealera.
Abych to shrnul, legalizace na federální úrovni by byla obrovským krokem kupředu, co se týče některých z našich potíží. Ale v boji s černým trhem je třeba učinit neskutečné množství složitých rozhodnutí a každé z nich pečlivě zvážit. Máme před sebou ještě dlouhý kus cesty.
Zdroj: From skydiving planes to DEA moles, “The Syndicate” explores the fall of a marijuana-smuggling ring
