Jak je všeobecně známo, slovenská legislativa v oblasti konopí je jednou z nejpřísnějších v Evropě – a to i přesto, že na Slovensku je poměrně málo rekreačních uživatelů konopí. V důsledku toho se konopná kultura na Slovensku stala jakýmsi undergroundem, jehož specifika jsou dána nutností působit v naprostém utajení.
O konzumaci konopí se na Slovensku ve veřejném prostoru příliš nemluví, veškeré informace se většinou dozvíte z ústního podání nebo z přímé zkušenosti. Nicméně hovoříme o fenoménu, který se týká poměrně velkého počtu lidí: nejčastěji se uvádí průzkum z roku 2015, podle kterého třetina mladých lidí ve věku 15–34 let alespoň jednou v životě vyzkoušela konopí a 10 procent lidí v tomto věku užilo konopí v posledním roce. To je výrazně nad evropským průměrem – zhruba 18 procent studentů ze zemí Evropské unie alespoň jedenkrát v životě vyzkoušelo konopí.
Škvarky a rohlík
K mému prvnímu živému kontaktu se slovenskými protidrogovými orgány došlo zhruba před dvanácti lety, kdy jsem – coby ještě převážně nekonzument rekreačního konopí – v rámci své záliby v urbexu (urban exploration) vnikl do opuštěného nevyužívaného průmyslového areálu na okraji města, aniž bych tušil, že je hlídaný; dovnitř se dalo dostat otevřeným oknem. Když mě přistihla přivolaná policejní hlídka, nezajímalo je ani tak to, jestli došlo například ke krádeži nebo poškození budovy. Policista mě odtáhl víc do tmy. „Ty máš také široké zreničky. Určite si fajčil marihuanu. Vyvráť vrecká, okamžite,“ zasyčel na mě. Bez mrknutí oka jsem ho poslechl. V kapsách kalhot jsem měl jen sáček, ve kterém bylo posledních pár drobků škvarkového pagáče. Policistovi se zablesklo v očích a obratem mi sáček zabavil. Výsledek odborné expertizy jsem se nikdy nedozvěděl.
Jedinou starostí je, aby rostliny ukryté hluboko v lese neožrala divoká zvěř nebo neobrali náhodně zbloudilí turisté.
Druhá taková zkušenost se odehrála asi o dva roky později na minifestivalu, který jsem pořádal v jednom z obskurnějších prešovských klubů. Během akce zničehonic vtrhli do klubu příslušníci s policejním psem, přerušili koncert a zahájili razii. Pes byl notně opelichaný, na některých místech neměl srst vůbec. Prošli celý klub, ale žádné drogy nenašli – těžko říct, jestli to bylo stavem psa, nebo tím, že u sebe fakt nikdo nic neměl. Když jsem tuhle storku zveřejnil na serveru kyberia.sk, někdo odpověděl: „To byl ten slavný prešovský pes, co nikdy nic nevyčuchá?”
Součástí festivalu byl také výtvarný koutek, kde mohli lidé volně malovat na papíry rozložené na zemi. Těsně před razií tam jeden z členů kapely maloval rohlíkem namáčeným v akrylové barvě. Jelikož pes žádné drogy nenašel, schlamstl aspoň ten rohlík, a to i s barvou.
Palice za hudbu
Narušování kulturních akcí tímto způsobem nebylo tehdy tak neobvyklé. Během písničkářské akce v Bardejově došlo také k policejní razii, jejímž výsledkem byl triumfální nález a zabavení drtičky. Mediálně známější je ještě starší případ z Pezinku, kdy městský úřad donutil pořadatele festivalu Hodokvas zrušit koncert skupiny Behemoth a vyhrožoval, že na festival pošle zakuklence, kteří tam určitě najdou všechno možné. Je notoricky známo, že během festivalů Pohoda a Uprising policie provádí razie ve vlacích směřujících na místa konání festivalů.
Kromě hudebních fanoušků se ke konzumaci konopí hlásí i několik známých slovenských hudebníků (jedním z dřívějších byl například Andrej Šeban). Janko Kuric ze skupiny Vidiek kdysi v rozhovoru uvedl, že když navštívil jisté nahrávací studio, zjistil, že součástí jeho vybavení je i vodní dýmka, kterou mu zvukový technik ihned nabídl, což on, jakožto nekuřák, oželel. V šatně jednoho slovenského hudebního klubu jsou bonga, ale připevněná řetězem – asi aby si je podroušení muzikanti neodnesli domů.
Vzhledem ke své vzácnosti a poptávce má konopí na Slovensku stále stabilní hodnotu jako platidlo nebo směnný prostředek.
Zejména na středním Slovensku, ale nejen tam, se mi mnohokrát stalo, že jsem na svých vystoupeních vybíral dobrovolné vstupné a někteří lidé mi do klobouku hodili místo peněz trávu nebo rovnou smotané brko. Jednou hodně dávno jsem dostal přímo jako honorář za koncert v dnes již neexistujícím klubu v jednom malém městě několik pěkně rostlých palic. „To dá rozum, že se tady takový alternativní klub neuživí, takže si musím přivydělávat pěstováním,“ prohlásil při platbě majitel. Vzhledem ke své vzácnosti a poptávce má konopí na Slovensku stále stabilní hodnotu jako platidlo nebo směnný prostředek, alespoň v některých částech.
Taka šumna konopka
Konopí se na Slovensku používá k nejrůznějším účelům nepřetržitě již nejméně stovky let. Zejména střed a východ Slovenska má naprosto ideální podmínky pro pěstování konopí pod širým nebem – rozlehlé hory s čistým vzduchem a půdou, dostatek srážek a slunečního svitu po celý rok, zároveň řídké osídlení, díky kterému není tak těžké ukrýt rostliny hluboko v lese na místě, kde je nikdo nenajde, a jedinou starostí je, aby je neožrala divoká zvěř nebo neobrali náhodně zbloudilí turisté.
Pěstování konopí jako všestranné plodiny zkrátka má na Slovensku dlouhou tradici a zejména na východu země je známo, že před rokem 1989 bylo pěstování konopí paradoxně mnohem svobodnější a méně postihované – na venkově se často běžně pěstovalo a využívalo jako tržní plodina, ale nejen k technickým účelům. Jen malá část tehdejší alternativní mládeže tušila, že s touhle bylinkou se dá též zpříjemnit volný čas, a tudíž tak činili zcela nerušeně. Obsah psychoaktivních látek byl samozřejmě nesrovnatelný s dnešními skunky, takže účinky byly mnohem mírnější.
Nicméně po revoluci a zejména po osamostatnění Slovenska začalo být pěstování tohoto sena také tvrdě postihováno. Jedna babička měla na zahradě pěkné kytky – patrně je tam tajně zasadil někdo z jejích příbuzných –, a když ji přijela policie požádat, aby rostliny odstranila, vůbec nechápala, co jim vadí na tom, že jí tam roste „taka šumna konopka“. Na druhou stranu je docela možné, že stále existuje určitá, i když trvale se zmenšující část slovenských důchodců vyděšených televizními pořady o „zlé marihuaně přicházející ze Západu po roce 1989“, kteří vůbec netuší, že marihuana je ve skutečnosti jen „takové pěkné konopíčko“.
Zakázané ovoce pro mladé
Na Slovensku se dá leccos sehnat jen „přes známé“ a konopí není výjimkou, takže je tu poměrně dostupné, neboť každý zná každého nebo aspoň někoho. Hulení je obecně společensky tolerováno, ale musí se provádět v ústraní. Internetové diskuse na slovenských sociálních sítích sice překypují urážkami a výhrůžkami téměř na jakékoli téma, ale když se objeví zpráva od policie o zadržení dalších dvou nebo deseti gramů marihuany, nesetká se s téměř žádnými pozitivními komentáři, a příspěvky, kde by se někdo radoval, že „chytili dalšího feťáka“, jsou výjimkou. Převažují spíše ironické poznámky ve stylu: „Rozbili jste drogový gang!“ anebo „Proč vlastně nechytáte skutečné zločince?“ Ještě před deseti lety se v menších slovenských městech stávalo, že sousedé volali policii na mladíky, kteří kouřili marihuanu pod panelákem, ale dnes jsou takové incidenty mnohem méně pravděpodobné. V Žilině je automat, který prodává pouze huličské příslušenství – papírky, drtičky, všelijaké dýmky; pokud potřebujete ve tři ráno bong, je váš. V centru Prešova rostla u vchodu do radnice několik dní v květináči rostlina konopí, protože ji tam někdo zasadil, a všimli si jí až po několika dnech.
Hulení je obecně společensky tolerováno, ale musí se provádět v ústraní.
Už delší dobu je známo, že většina slovenské mládeže začíná s konopím ve stejném věku jako s alkoholem. Svého času kolovaly neověřené zvěsti, že na některých základních školách se dá tráva sehnat snadněji než ve městě, ve kterém nemá člověk konexe. Jednou policie navštívila jednu základní školu, aby žákům ukázala, jak vypadá protidrogový pes, a ten spontánně vyčenichal u jednoho nezbedníka konopí. Médii proběhl i případ žáka základní školy, u něhož byla při policejním zásahu nalezena „jedna dávka marihuany“.
Nemalá část huličů ovšem sekne s trávou zhruba ve věku, kdy jsem s ní já osobně začínal – na Slovensku je do jisté míry „drogou mládeže“, a to i té příliš mladé. To by také mohlo vysvětlovat, proč je o toto téma malý politický zájem. V současné době se na Slovensku řeší případ sedmadvacetiletého Roba z Košic, který byl odsouzen na dvanáct a půl roku za sedm gramů marihuany, a protože byl jedním z organizátorů společenského života v Košicích, do kampaně na jeho podporu se zapojilo mnoho lidí, včetně aktivistů a uměleckých osobností. Snad tento typ nátlaku konečně přispěje k debatě o absurditě slovenské drogové legislativy.
MMM x KDH
Až dosud se Million Marihuana March konal na bratislavském náměstí Svobody každoročně přesně v době, kdy tam studenti z celého Slovenska skládali přijímací zkoušky na české vysoké školy – ale přesto se potýkal s nízkou účastí, v některých ročnících dokonce s neprofesionální organizací. Legendární je dnes již z internetu zmizelá videopozvánka na MMM natočená na mobilní telefon u táboráku, kde se pořadatel minutu potýkal s vyslovením slova tetrahydrokanabinol. Památný je též ročník, kdy se člen Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) a podnikatel Alojz Hlina, který si v té době vydělával i prodejem alkoholu, pokusil ve stejný den o kontrapochod na protest proti užívání marihuany, ale na ten mu nikdo nepřišel.
Jelikož proti nesmyslnému trestání mladých lidí za konopí již vystupují i veřejně známé osobnosti a prezidentka Zuzana Čaputová nedávno udělila první amnestii 28letému muži, který byl deset let zavřený za držení malého množství konopí, existuje alespoň určitá šance, že změna je konečně na dosah.
Slovenské dávky marihuany
Slovenská policie u zadrženého rostlinného materiálu často uvádí namísto hmotnosti pouze přepočet na „běžné“ nebo „jednorázové dávky marihuany“, protože to působí hrozivěji. „Pachatel byl přistižen při držení dohromady minimálně 62 a maximálně 129 jednorázových dávek drogy. Podle nás jde o extrémně vysoké množství jednorázových dávek, při kterém vyvstává otázka, zda opravdu může mít jedinec takové množství pouze pro vlastní potřebu,“ zní text na blogu s názvem „Poradca policajta“, v němž se autor snaží tímto způsobem dokázat, že desetiletý trest pro člověka, kterému dohromady našli ani ne 20 gramů konopí, je zcela v pořádku. V jednom soudním rozhodnutí najdeme tvrzení, že z 1,88 gramu konopí by se dalo vyrobit „nejméně 12 obvykle jednorázových dávek“. Tato čísla jsou uměle navyšována právě kvůli tomu, aby odsouzeným mohly být uděleny větší tresty – takže samotná formulace „jednorázová dávka marihuany“ je častým předmětem soudních sporů. Už zlidovělý je jeden novinový článek, který vinou tiskařského šotka informoval, že „policisté zajistili 200 gramů sušeného konopí, z něhož by se dalo připravit téměř 2 000 dávek LSD.“
