Spojené opiáty americké

Profilový obrázek
  • Je pravda, že do opiátové závislosti může spadnout každý. Někteří jsou ale zranitelnější, protože již byli zraněni...

Paradoxem nejsilnější skupiny látek proti bolesti je, že působí tu nejsilnější a nejbolestivější závislost. Nákup opioidů potřebných k přežití přijde průměrného amerického feťáka na sto až pět set dolarů denně. Z předepsaných pilulek proti bolesti a kouření nebo šňupání heroinu pak přechází na injekce fentanylu. Co na tom ty Amíky bere?

Opiáty známe už ze školní jídelny. Pocházejí z máku. V semínkové poživatině se jich vyskytuje jen stopové množství, ale některé odrůdy budí touhu oběd opakovat, pročež se musejí provádět testy. Více účinné látky se dopátráme ve stěně makové tobolky. Po naříznutí z ní vyteče bílá tekutina, která se usuší a vzniká surové opium. Název pochází z řeckého opos, což znamená šťáva. Co se týče dalšího názvosloví, exogenní opiáty jsou alkaloidy opia. Endogenní opiáty si naše tělo vyrábí svépomocí. Opioidy jsou drogy nebo léky s obsahem opiátů.

Od morfinu k fentanylu

Makové sperma je nedocenitelným darem přírody. Umožňuje trpícím obejít mučivou bolest, která by jim jinak nedovolila ani se pohnout. Používá se také při operacích. V roce 1804 izoloval Friedrich Sertürner poprvé z opia alkaloid, který nazval morfium podle řeckého boha snění Morphéa. Po morfinu, jak ho brzy přejmenovali, hrábli chirurgové, celí šťastní, že už nebudou muset poslouchat agonický řev pacientů, do kterých řezali skalpely. Nemohli si pak nevšimnout jejich blažených úsměvů po podání látky a morfin zkusili taky. Učení páni zkušení se zařadili mezi první morfinové závisláky.

V učebnici Klinická toxikologie píše Ota Riedl: „Morfin potlačuje vnímání bolesti, neruší jiné funkce mozkové, vyvolává euforii, tlumí dráždivost dýchacího centra, působí na vegetativní centra, zužuje zornice, zvyšuje tonus hladkého svalstva gastrointestinálního, zastavuje peristaltiku, snižuje diurésu snížením glomerulární filtrace, po delším užívání vyvolává někdy velmi záhy návyk, drogovou závislost a snadno chorobnou, nepřekonatelnou žádostivost, toxikomanii. Ve vysokých dávkách působí hypnoticky a ochrnuje dýchací centrum.“

V roce 1830 Jean-Pierre Robiquet izoloval z opia kodein, který je desetkrát slabší než morfin. Kodein a morfin jsou přírodními alkaloidy opia a tedy opiáty. Heroin prvně vyrobil v roce 1874 C. R. Adler Wright. To už je opioid, polysyntetický derivát morfinu, ze kterého se připravuje acetylací. Je šestkrát silnější, což nebránilo farmaceutické firmě Bayer, která ho v roce 1898 uvedla na trh v kapkách proti kašli, prezentovat ho jako prostředek k substituční léčbě morfinové závislosti. V roce 1914 ho ve Spojených státech povolili jen pro medicínské účely, o deset let později ho zakázali úplně.

Sjetý člověk necítí bolest, zato střízlivého bolí každý sval. Sjetý má zácpu, střízlivý průjem. Spát není možné a nejhorší je strašná depka. Každou chvíli se střídá horečka a zimnice.

Historie se opakovala. V roce 1996 firma Purdue Pharma nakráčela do ordinací se silným analgetikem OxyContinem, které obsahuje polysyntetický opioid oxykodon, poprvé vyrobený Němci v roce 1916. Mávala při tom studií, podle které OxyContin způsobuje závislost jen ve velmi vzácných případech. Detail, že při testování byly účastníkům podávány jen malé dávky během krátkého období, nezmínila. Rozjela masivní marketingovou kampaň na lék, který se v zásadě neliší od heroinu. Účinná látka se z pilulek po polknutí sice uvolňuje postupně, to lze ale obejít jejich nadrcením a šňupnutím.

Uchlácholení lékaři začali OxyContin nestřídmě předepisovat pacientům, aniž by je řádně poučili o rizicích, která oficiálně vlastně ani neexistovala. Není divu, že lidé ho brali jako aspirin. Když ho z hlediska svého zranění přestali potřebovat, nedokázali už se bez něj obejít vzhledem k vybudované závislosti. Vydali se tedy na černý trh pro cokoli, co by jim pomohlo. Byl to levný pouliční heroin. V roce 2004 byl OxyContin nejzneužívanějším lékem v USA. Čtyři z pěti amerických uživatelů začínali na předpisových opioidech. V roce 2017 za své hříchy Purdue Pharma zaplatila pokutu šest milionu dolarů, z hlediska z toho, co z OxyContinu vytřískali, směšné drobné. Později jí soud napařil osm miliard dolarů, ale zaplatila jen 4,3 miliardy a vyhlásila bankrot. Soud nadále pokračuje, každopádně místo pokání za způsobenou škodu na veřejném zdraví se konají jen právní kličky à la Čapí hnízdo.

Foto: Jeffrey Stockbridge

Opioidová epidemie zní jako metafora, ale opiáty skutečně působí jako virus. Když infiltrují lidský organismus bez dostatečné imunity, rychle způsobují opioid use disorder, tedy poruchu užívání opioidů. Slangově se z člověka stane junkie, tedy feťák. Aby toho nebylo málo, černý trh v posledních letech zaplavil silný syntetický opioid fentanyl. Poprvé ho vyrobil v roce 1959 Belgičan Paul Janssen a od té doby se používá v medicíně. Cení se proto, že působí i na takzvanou průlomovou bolest, která se v náhlých explozích objevuje i při předchozí sedaci pacienta jiným opioidem.

Fentanyl se pro americký černý trh vyrábí v Číně, Indii a Mexiku. Je padesátkrát silnější než heroin, je mnohem návykovější a jeho abstinenční syndrom je delší a těžší. Stačí ho malé množství, takže snadno dochází k předávkování. Je levný, takže dealeři si mastí kapsu tím, že ho přidávají do všeho možného. Od heroinu přes kokain po benzodiazepiny. Zintenzivní high, zákazník ušetří a přijde zas. Pokud přežije. Síla fentanylu spočívá v tom, že snadno proniká do mozku skrz encefalickou membránu. V návykovosti kterékoli látky hraje největší roli právě rychlost a intenzita jejího nájezdu. Je to rychlokvaška mezi opioidy – intenzivní stav trvá jen půl hodiny až hodinu, takové cigárko. Feťák musí hned řešit další dávku, pokud se chce vyhnout kriplizujícímu stavu, který se ohlašuje zíváním a neklidem.

Opiátová karma je spravedlivá, absťák je přesným opakem intoxikace. Na jedné straně buddhovská bohorovnost, na druhé stres, jako byste potkali rozzuřenou medvědici.

Opiátová karma

Mezi užíváním a zneužíváním opioidů je tenká, mnohdy nepostřehnutelná linie. Oxycontinové šílenství Ameriku po roce 2010 promořilo virulentní mutací antidepresiv. Lékaři často brojí proti pacientským internetovým průzkumům na vlastní pěst, někdy je ale lepší nevěřit tomu, čemu je pohodlné věřit. Dezinformovat nás může přímo systém, který dnes v USA pro změnu šlape na brzdu a opioidy upírá i těm, kteří je opravdu potřebují, protože bez nich trpí nesnesitelnými bolestmi. Kvůli návykovosti dávají opioidy smysl spíš u bolesti akutní než u té chronické. Třeba na roztroušenou sklerózu působí dobře konopí, ale do nákladné výroby klinicky ověřených kanabinoidních léčiv (např. Sativex) se zatím pustila pouze britská korporace GW Pharmaceuticals.

Opiátová karma je spravedlivá, absťák je přesným opakem intoxikace. Na jedné straně buddhovská bohorovnost, na druhé stres, jako byste potkali rozzuřenou medvědici. Sjetý člověk necítí bolest, zato střízlivého bolí každý sval. Má pocit, že se mu lámou kosti. Sjetý má zácpu, střízlivý průjem. Sjetý dýchá plytce, střízlivý se zadýchává a srdce mu buší. Spát není možné, bůh snění se zlobí a nejhorší je ta strašná depka. Každý problém se stokrát amplifikuje. Každou chvíli se střídá horečka a zimnice. Pomoc je snadná, dát si další dávku. Drtivá většina uživatelů ji využije.

Nastane pak nebezpečná situace. Když je člověk vyhládlý, má tendenci se přejíst, což ho v případě opioidů může stát život. Během abstinence se mu obnoví citlivost receptorů a sníží tolerance. Hrozí předávkování i menším množstvím drogy, než jaké předtím běžně bral. Na opačné, zvýšené straně tolerančního spektra jde o život neméně, potřebná dávka může dosáhnout dávky smrtelné, tedy zlaté. Smrt pak nastává tak, že uživatel přestane dýchat, prostě zapomene. Normálně disponujeme reflexem, který nám nedovoluje sebevraždu zadržením dechu. Jakmile dosáhne oxid uhličitý v krvi určité hladiny, nadechnout nás donutí podobně neovladatelný reflex, jaký nás nutí odtrhnout ruku od rozpálené plotny. Tahle pojistka je ale u sjetého v režimu stand-by.

Existuje záchrana. Superman mezi opioidy. Narcan. Obsahuje opioid naloxon, který je antagonistou opioidních receptorů. Když ho předávkovanému vpíchneme, jeho molekuly okamžitě z receptorů vyšoupnou právě přisáté agonisty. Stav se všemi klady i zápory je fuč. Feťák vyskočí jako čertík z krabičky, protože se rázem ocitne v tom nejhorším absťáku. Ani nepoděkuje, a hned se pakuje shánět další fix, tedy vyprošťováka. Neví, že právě utekl hrobníkovi z lopaty. Hrozí, že se opět předávkuje nebo že se mu aktualizuje původní předávkování. Naloxon totiž působí jen krátce. Molekuly agonisty netrpělivě čekají v mezisféře, a když je naloxon hotový, vrací se zpátky na receptory dokonat dílo zkázy. Bývá někdy třeba píchnout s časovými odstupy více dávek. V některých amerických městech se hodí mít po ruce narcanovou kápézetku. Může se vám poštěstit, že někomu zkazíte zlatou dávku.

Foto: Jeffrey Stockbridge

Airbus a babeta

Opioidní receptory máme v centrální nervové soustavě, tedy v mozku a míše. Vytváříme si tam také své vlastní, endogenní opiáty. Třeba populární endorfiny, kterým říkáme hormony štěstí, nebo také méně známé enkefaliny, které regulují emoce. Funkcí endorfinů je kromě relaxace i znecitlivění. Když si něco zlomíme, dostaneme od přírody rychlou dávku, abychom získali čas na vzpamatování. Příroda nás ale nezmlsá, brzy bolest pocítíme naplno. Ke slovu pak třeba při operaci přijdou analgetika, tedy tišiče bolesti, jejichž nejvýznamnější skupinu tvoří exogenní opiáty. Kromě působení proti bolesti zvednou pacientovi stavidla dopaminu. Může si užít legální high.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 67, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!