Představte si, jak se k vám na koních řítí nepřátelská armáda. Vzduchem sviští stovky otrávených šípů, oštěpů i olověných projektilů vrhaných praky a v prudkém slunci se blyští naostřené čepele mečů. I když máte to štěstí a přežijete první vlnu útoku, ještě nemáte vyhráno.
Každou chvílí totiž můžete čekat, že vám nohy tiše semkne laso a praští s vámi o zem tak, že vám vyrazí dech. Pak už nezbývá než čekat na smrt. Poslední, co uvidíte, budou její tetované ruce, kterýma zvedne válečnou sekeru a zatne vám ji přímo doprostřed čela.
Asijské Amazonky
Tak asi vypadaly střety se skythskými bojovnicemi, kterými se dle historiků inspirovaly báje o Amazonkách a které společně se svými kmeny kočovaly na území mezi Černým mořem a pohořími střední Asie přibližně od 6. století před naším letopočtem až do 4. století našeho letopočtu.
Historici se sice dříve domnívali, že Amazonky jsou pouhým mýtem, ale nedávné archeologické nálezy v pohřebních mohylách zvaných kurgany naznačují, že řecké, perské a čínské příběhy o hrůzostrašných skupinách nomádských bojovnic jsou pravdivé. Archeologové však nečekali, že společně se zbraněmi, zlatem a obětovanými koňmi byly tyto válečnice pohřbívány i s osobními dýmkami na kouření konopí.
Skythové konopí užívali rekreačně a kvůli jeho uvolňujícím účinkům – důkazy, že by se jím posilovali před bojem, historici neobjevili.
Skythské ženy i muži byli zkušenými jezdci na koních, lučištníky, lovci, pastevci a nájezdníky. Díky jejich kočovnému životu, který vyžadoval obrovskou schopnost přizpůsobivosti, se dívkám i chlapcům dostávalo stejného vychování a již od útlého věku se učili jezdectví a boji.
Skythové staré Řeky zároveň fascinovali a děsili. Spoustu detailů o jejich vzájemných vztazích (obchodních i válečných) dnes můžeme vyčíst z řeckých uměleckých děl i písemných pramenů. Řekové skythským ženám říkali „Amazonky“ a dle historičky že Stanfordské univezity Adrienne Mayorové se tyto ženy svým chováním podobaly řeckým mužům – byly fyzicky zdatné, měly svobodu pohybu a mohly si samy vybírat své sexuální partnery, „což v Řecích vzbuzovalo úctu, strach a respekt.“
Stepi plné konopí
Před dvěma a půl tisíci lety řecký historik Hérodotos zdokumentoval takzvanou skythskou parní lázeň: jednalo se o plstěné stany, v nichž Skythové do speciálních nádob nakladli rozpálené kameny a na ty naházeli „kannabis“. Jednalo se v podstatě o obrovský prehistorický vaporizér. „Tato semena doutnají a uvolňují se z nich obrovská oblaka páry. Skythové pak vyjí radostí, ohromeni a nadšeni z oblak dýmu, která je obklopují,“ uvedl Hérodotos.
Nedávné archeologické nálezy podle Mayorové potvrdily, že Skythové měli k dispozici materiál na stavbu plstěných stanů, které mohly být vysoké přibližně 1,5 metru. Našly se dokonce i nádoby na rozpálené kameny se stopami spáleného konopí a jeho semen. Další takové nádoby, nebo chcete-li obří vaporizéry, archeologové objevili v čínském pohoří Pamír. Stopy spáleného konopí se našly na nalezištích po celém původním skythském území včetně jeho dálných západních oblastí v Rumunsku.
Hérodotos v další pasáži svých zápisků zmiňuje „omamné ovoce“, které Skythové ve velkém množství házeli do ohně. „Vdechují páru z hořících rostlin a ta je dostává do rauše, stejně jako Řeky víno… Pak do ohně přiloží, což je omámí ještě více, a pustí se do tanců a zpěvů.“
„Sibiřská ledová princezna“ zemřela na rakovinu prsu a byla pohřbena společně s nádobou plnou konopí a osobní soupravou na kouření.
Dává to dokonalý smysl – kmeny, které trávily většinu času bojem, plundrováním a jízdou na koních otevřenou stepí měly přirozeně potřebu si občas odpočinout a zakouřit si trochu trávy. Mayorová souhlasí s tím, že Skythové konopí pravděpodobně užívali rekreačně a kvůli jeho uvolňujícím účinkům – důkazy, že by se jím posilovali před bojem, historici neobjevili. Dle jejího názoru mohlo navíc konopí sloužit jako prostředek k tlumení bolesti.
Starověké léčebné konopí
Ve své knize The Amazons: Lives of Warrior Women Across the Ancient Lands Mayorová popisuje některá zranění, identifikovaná archeology na kostrách skythských bojovnic: zahojené zlomeniny, které odpovídaly pádům z koní, fraktury lebky způsobené nárazem tupých předmětů, zpřelámaná a zjizvená žebra, zbytky hrotů šípů, bodná zranění nožem a zlomeniny způsobené pěstními souboji s nepřítelem či blokováním úderů.
Mayorová tvrdí, že vzhledem k tomu, jak byla obdobná zranění mezi Skythy častá a jak rozšířené u nich bylo užívání konopí, lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že ho užívali i jako prostředek k mírnění bolestí provázejících zranění utržená v boji, ale například i artritidu.
V roce 1993 bylo v jednom pohřebním kurganu vysoko v pohoří Altaj nalezeno mumifikované tělo potetované ženy. Archeologové této mumii přezdívají „princezna Ukok“ či „sibiřská ledová princezna“ a s pomoci magnetické rezonance se jim podařilo zjistit, že zemřela na akutní rakovinu prsu. Byla pohřbena společně s nádobou plnou konopí a osobní soupravou na kouření. Odborníci proto zpočátku spekulovali, zda konopí nemohla užívat v rámci léčby.
Soupravy na kouření konopí nesoucí známky častého používání byly nalezeny i na mnoha dalších skythských pohřebištích v této oblasti, a to u mužů i žen. Mayorová z četnosti těchto nálezů vyvozuje, že konopí bylo u Skythů součástí každodenního života a zdaleka nesloužilo jen k léčbě nemocí.
Textil, lana i zbraně
Hérodotos dále napsal: „Ve Skythii se pěstuje rostlina zvaná kannabis, která je podobná lnu, ale na rozdíl od něj je mnohem silnější a vyšší. Ve Skythii roste planě, ale Thrákové začali kannabis pěstovat záměrně a tkají z něj látku, která připomíná lněnou.“
Konopí se v prostředí velkých euroasijských stepí skvěle dařilo – na archeologických nalezištích od Černého moře až po Čínu byl objeven konopný pyl, vlákno i tkaniny. „Konopí si lidé tehdy cenili zejména díky vláknu, které mělo obdobné vlastnosti jako len a daly se z něj vyrábět motouzy i lana, ale zároveň mohlo posloužit jako materiál na výrobu tkaných textilií. Skythské ženy proto z konopí pravděpodobně tkaly lasa, která našla využití v každodenním životě při krocení a nahánění koní, ale i jako zbraň v boji,“ píše Mayorová.
Laso, také zvané lariat, které je v legendách i moderních příbězích často spojované s Amazonkami, si pozdější vypravěči a malíři pravděpodobně vypůjčili z obrazů skythských válečnic malovaných Řeky. „Skythské válečnice se na bojišti proslavily používáním las,“ souhlasí Mayorová. V rukou jezdce na koni je laso opravdu smrtonosnou zbraní. K znehybnění a sražení nepřítele na zem totiž využívá sílu koně a v případě potřeby může nepřítele za sebou i vláčet, dokud ho nezabije. Z konopí či vlny se také vyráběly praky, které dokázaly proměnit obyčejné kamínky na zbraně stejně nebezpečné jako šípy.
Starověcí Skythové nebyli jediný národ, ale společenství kočovných kmenů, které sdílely podobné jazyky a kulturu. Rozsáhlé pláně, kde se skythští muži i ženy kdysi nebojácně proháněli, bojovali a kouřili konopí, jsou dnes rozděleny mezi mnoho států. Duše Amazonek v sobě máme dost možná zaryté mnohem hlouběji, než si uvědomujeme.
Zdroj: leafly.com
