Aktuální článek
Stručná historie konopných pochutin

Stručná historie konopných pochutin

  • Kde se vlastně všechny ty sušenky, koláčky, štrúdly a buchty s obsahem konopí vzaly a jak vypadaly?

Kde se vlastně všechny ty sušenky, koláčky, štrúdly a buchty s obsahem konopí vzaly? Jak vypadaly úplně první konopné pochutiny? A jak se v průběhu dějin vyvíjely?

Notnou část pochutin s obsahem konopí dnes tvoří právě sladkosti – najdete ho v bonbonech, sušenkách i čokoládě. Sladká chuť totiž v rukou zkušených cukrářů dokáže zakrýt výraznou hořkou chuť konopného materiálu. O přesném původu konopí toho dnes již víme dost, historikům se podařilo celkem detailně popsat i jeho starověká rituální využití. Dějiny konopných potravin jsou však stále z podstatné části záhadou.

První způsob rituálního i léčebného užívání konopí byla přirozeně inhalace při jeho rituálním spalování. Vynalézavý nomádský kmen Skythů v 5. století před naším letopočtem přišel dokonce s konopnými parními lázněmi (v podstatě se jednalo o gigantické vaporizéry). Ze záznamů a nálezů dále víme, že jiné euroasijské národy z konopí vyráběly olej, léčivé balzámy či masti… historie konopných potravin je však stále obestřena tajemstvím.

První historicky zdokumentovaná potravina s konopím není pečivo ani cukrovinka, ale nápoj – bhang.

A protože média pořád straší veřejnost tím, o jakou strašnou drogu se jedná, je načase zmapovat bohatou historii konopných potravin. Příběh povznášejících dobrot jsme se rozhodli vystopovat od dávných kořenů až po dnešek, kdy se konopné pokrmy s obsahem THC vesele prodávají v celé Kanadě a rostoucím počtu amerických států. Prognózy odhadují, že obrat globálního trhu s potravinami s konopím (ať už s THC, nebo s jinými kanabinoidy a dalšími látkami obsaženými v této rostlině) by do roku 2022 mohl přesáhnout v přepočtu více než 700 miliard korun.

Indie, 900 n. l.: bhang

První historicky zdokumentovaná potravina s konopím překvapivě není pečivo ani cukrovinka. Jedná se o nápoj, což je vzhledem k tomu, že na dnešním trhu konopné nápoje zatím příliš velký úspěch neslaví, celkem ironie.

V každém případě první zmínka o potravině s konopím pochází z Indie – jedná se o legendami opředený euforický nápoj zvaný bhang (neplést si s vodní dýmkou zvanou „bong“). Bhang je tisíce let starý nápoj a tradičně se podává při každoročním rituálu Hólí neboli Svátku barev, kdy se uctívá Šiva, což je významný hinduistický bůh zániku a opětovného stvoření. Ten má dle hinduistických bájí konopí natolik v oblibě, že se stalo jedním z jeho předních náboženských symbolů. Při svátku Hólí mohou bhang pít dokonce i děti.

Recept na bhang je poměrně jednoduchý. V podstatě stačí rozdrtit květy konopí na prach a smíchat je se zahřátým čištěným máslem zvaným ghí, přidat mléko, skořici, hřebíček, cukr a další koření. Bhang se v Indii prodává ve speciálních prodejnách s oficiální licencí a měl by sloužit pouze jako rituální potravina – turisté už ale zjistili, že mnozí prodejci jsou ochotni přimhouřit oči a prodat jim ho jen tak. 

Maroko 1000 n.l.: majun

Majun nebo také majoun je kulaté cukroví, se kterým přišli nomádské kmeny Berberů ze severní Afriky. Někdy kolem 11. století se většina Berberů usadila na dnešním území Maroka. Kdy tyto kmeny majun připravily poprvé, se už asi nikdy nedozvíme, historikové ale předpokládají, že recept na tuto pochoutku je starý téměř tisíc let. Majun lze připravit i bez trávy, ale v tradičním receptu konopnou pryskyřici najdete (mimo jiné obsahuje i semínka silného halucinogenu durmanu).

V roce 2013 při své výpravě do Maroka známý šéfkuchař Anthony Bourdain natrefil i na tradiční přípravu majunu, ale při natáčení divákům sdělil: „Etické zásady a pravidla televizní stanice, pro kterou natáčím, mi bohužel tuto údajně vynikající a značně povznášející pochutinu ochutnat nedovolují. Jelikož jsem zásadový a poctivý člověk, pravidla dodržuji. Budu tedy prostě muset počkat, dokud se mravy neuvolní a reportéři nebudou u večerních zpráv v klidu pokuřovat bongy.“ 

Bourdain, pokud dle svého dobrého zvyku nežertoval, měl tedy celkem smůlu. Majun mimochodem sehrál významnou roli v historii konopné léčby v Kalifornii, když se stal hlavní inspirací pro výrobu dnes tak populárních konopných brownies. Nebudeme ale předbíhat…

Západ, 19. století našeho letopočtu: konopné bonbony

Zatímco ve střední a východní Asii o zázračných účincích konopí věděli tisíce let, západní Evropa si s ním dala načas a do Spojených států se dostalo až úplně nakonec. Konopí se do jídla, pití a léčivých potravin přidávaly již odnepaměti – většina starobylých kultur ale neměla potřebu tyto recepty zaznamenávat písemně (kuchařské umění se dříve předávalo z pokolení na pokolení u plotny – ne v knihách). Proto také nevíme, kdy se vlastně objevily první konopné bonbony, ani kdo je vynalezl.

Staré reklamy v novinách z 19. století však jasně potvrzují, že i na Západě mají konopné laskominy dlouholetou tradici. Hezkým příkladem je reklama z chicagských novin z roku 1864. Všimněte si, že „hašišový cukrkandl“ byl určen pro léčebné užití rozličných nemocí včetně „zmatení mysli“, nervozity či horečky, ale i k čistě rekreačnímu užívání: „Neškodný stimulant s uvolňujícími účinky pro všechny, kdo touží po neobvyklých a radostných zážitcích.“ 

Proč se sladkosti s trávou staly takovým hitem zrovna v 19. století? V 19. století se totiž mocnosti západní Evropy a Spojené státy snažily kolonizovat většinu světa a podrobené národy využívat jako levnou pracovní sílu. Spousta těchto kolonií se nacházela ve střední a východní Asii – právě odsud se pak na Západ začaly dovážet léky i nejrůznější tradice. Nejvýznamnějším evropským patronem konopí se stal William O’Shaughnessy – britský lékař irského původu, který objevil léčivé účinky konopí při svém působení na univerzitě v indickém Dillí. V roce 1841 v Londýně představil britským lékařům konopí jako účinné léčivo na řadu neduhů (choleru, křeče, tetanus či vzteklinu).

Dnes už nevíme, kdo začal s konopnými bonbony podnikat jako první, ale s jistotou můžeme prohlásit, že na počátku 19. století již byly velkým hitem. Konopí se zanedlouho dostalo na samý vrchol společnosti – tehdejší nejmocnější vládkyně světa, anglická královna Viktorie, užívala čokoládové lanýže s konopím, a to proti úporným menstruačním křečím.

Spojené státy, polovina 20. století: brownies

Padesátá léta ve Spojených státech si většina z nás představuje jako éru mravnosti a pobožnosti, kdy se každý oblékal stejně, poslušně chodil na mléčné koktejly do cukrárny a po večerech se neobratně kroutil na poloprázdném parketu. Většina lidí si padesátá léta rozhodně nespojuje s domácím trávovým cukrovím – tehdy ale jejich popularita vzrostla natolik, že se pomalu, ale jistě začaly dostávat na talíře řadových způsobilých Američanů.

Hašišové karamely Toklasová popisuje jako „nebeskou pochoutku“ a výraznou chuť konopí v nich navrhuje zamaskovat pomocí oříšků, koření a ovoce.

V roce 1954 publikovala Alice B. Toklasová, která proslula jako životní partnerka spisovatelky a feministky Gertrude Steinové, svou kuchařku s titulem The Alice B. Toklas Cook Book. Většina receptů v této knize je víceméně konzervativních… jeden z nich mezi nimi ale vyniká. Jedná se o recept na hašišové karamely, který vymyslela na základě tradičního receptu na majun, jenž dostala od své známé.

Toklasová je popisuje jako „nebeskou pochoutku“ a výraznou chuť konopí v nich navrhuje zamaskovat pomocí oříšků, koření a ovoce. Zajímavé je, že v americkém vydání kuchařky byl recept cenzurován, naštěstí se ale zachoval v britském vydání. Pochoutka Toklasové se brzy stala senzací především v britských konzervativních kruzích. V roce 1961 už byl recept tak vyhlášený, že na jeho motivy dokonce v Hollywoodu natočili film I Love You, Alice B. Toklas(v hlavní roli Peter Sellers). Trávové laskominy jsou součástí celé zápletky a coby zakázaný artikl se dokonce objeví v klíčové scéně.

_________________________________

Hašišové karamelky na deštivé dny (recept pro každého)

Tato nebeská pochoutka – z říše Baudelairových umělých rájů – jest zárukou zábavného pohoštění kupříkladu během dámského dýchánku v bridžovém klubu. V Maroku se touto pochutinou během lezavých zim zahání nachlazení a věru je nejúčinnější, je-li podávána s notným množstvím mátového čaje. Spolehlivě je možno očekávat návaly euforie a skvostné záchvaty smíchu, jakož i extatické vidiny a vnímání své osobnosti na několika úrovních současně. Kdo se nechá uchvátit „un évanouissement reveille“, zakusí stavy extatičtější než svatá Tereza.

Vezmeme si 1 lžičku zrnek černého pepře, 1 celý muškátový ořech, 4 průměrně veliké svitky skořice, 1 lžičku koriandru. V hmoždíři je utlučeme najemno. Dále budeme potřebovat vypeckované datle, sušené fíky, oloupané mandle a burské oříšky (od každého hrst): nakrájíme je a smícháme dohromady.

Rozdrtíme na prach několik květů Cannabis sativa. Květy a kořením posypeme nakrájenou směs ořechů s ovocem a dokonale je prohněteme. Rozpustíme velikou hroudu máslu a vmícháme do ní asi šálek cukru. Ze směsi uválíme placku a tu nakrájíme na kousky anebo hněteme kuličky velikosti vlašského ořechu.

Konzumujeme opatrně. Dvě karamelky bohatě stačí.  (Původní recept Alice BToklasové.)

_________________________________

San Francisko, Spojené státy, 80. a 90. léta: kouzelné brownies od Mary Jane

San Francisko, kde se Toklasová narodila, se později příhodně stalo hlavním městem kalifornského hnutí za legalizaci léčby konopí. V osmdesátých a devadesátých letech se metropolitním okolím San Franciska zvaným Bay Area, vyhlášeným to útočištěm sexuálních menšin, prohnala smrtící epidemie HIV/AIDS.

doporučujeme

Reaganova vláda tehdy dlouho odmítala problém jakkoli řešit a o pacienty s AIDS se museli starat dobrovolníci a dobrodinci. Lékaři navíc ještě netušili, co tuto nemoc způsobuje, natož aby měli ponětí, jak ji léčit.

Jednou z dobrovolnic byla Mary Jane Rathbunová, která se do historie zapsala jako Brownie Mary. Mary se stala dobrovolnicí v největší nemocnici San Franciska, kde se spřátelila s jedním z lékařů, tehdy ještě velmi mladým Donaldem Abramsem (dnes jedna z největších lékařských kapacit na léčbu konopím na světě). Přišla s vlastním receptem na konopné brownies, které pak pacientům s AIDS rozdávala po nemocnicích, hospicích i domácnostech. „Kouzelné“ brownies jim pomáhaly proti bolestem, nechutenství i nespavosti. 

Už v osmdesátých letech byla Mary za rozdávání konopných brownies dvakrát zatčena. Její nejznámější zatčení však přišlo až v roce 1992, kdy se z ní za pomoci legendárního kalifornského aktivisty Denise Perona (budiž mu země lehká) stala doopravdová konopná mučednice. Americké veřejnosti v tu chvíli začala docházet trpělivost s kalifornskou policií, která tuto bezmocnou stařenku zatkla jen za to, že chtěla pomáhat. Toto poslední zatčení obrovsky nakoplo hnutí usilující o legalizaci konopné léčby v tomto nejlidnatějším americkém státě. O pár let později k ní opravdu došlo – v roce 1996 se Kalifornie stala vůbec prvním státem na světě, kde zákon umožnil léčbu konopím.

Colorado, Spojené státy, 2014: První legální pochutiny pro všechny

Prvním státem, který konopí povolil pro úplně všechny dospělé – tedy zdravé i nemocné – se však stalo díky referendu Colorado, a to až v roce 2012. První leden roku 2014 (necelé dva roky trvala státu příprava na vytvoření regulovaného trhu) se pak zapsal do dějin jako okamžik prvního legálního prodeje rekreačního konopí – transakce proběhla ve společnosti 3D Cannabis v hlavním městě Denveru. Prvním zákazníkem byl válečný veterán Sean Azzariti, který samozřejmě do svého nákupního košíku nezapomněl přiložit i nějaké ty konopné pochoutky. „Byly to čokoládové lanýže,“ napsal Azzariti v e-mailu magazínu Merry Jane. „Abych se vám přiznal, ještě jsem je nerozbalil. Rozhodl jsem si ten historicky první nákup vystavit – popravdě zatím nevím, co s ním… muzea o něj nemají zájem a k tomu, abych ho zarámoval, jsem se zatím nerozhoupal.“ 

Anglická královna Viktorie užívala čokoládové lanýže s konopím proti úporným menstruačním křečím.

A je to tady: konopné lanýže, které kdysi zachutnaly i královně Viktorii, stály i u jednoho z milníků moderní historie.

Všude na světě, právě teď: nové technologie

Legalizace konopí jde odjakživa ruku v ruce s technologickým pokrokem a modernizace se tak nevyhnula ani potravinám. Při výrobě konopných extraktů, které pak lze přimíchat do jídla, se již experti nemusí spoléhat na olej či máslo jako kdysi. Nabízejí se totiž různé moderní metody suchých či mokrých extrakcí, pomocí alkoholů či plynů, ale i bez jakýchkoli rozpouštědel.

Specializovaných konopných restaurací zatím po světě moc nenajdeme, i když zejména ve Spojených státech se to rychle mění. Objeví se v dohledné době další země, které pochopí, že s konopným gastroturismem se dá užít spousta legrace?

Zdroj: merryjane.com

_________________________________

Konopná gastronomie v Česku

V Česku je možné zakoupit spousty konopných pochutin, samozřejmě bez THC. Existuje však minimálně jedna česká restaurace, která jednou za čas připravuje konopné menu. Sami ho zvou „vysmáté“ a je o něj vždy veliký zájem. Jedná se o kulinářsky vyhlášený hostinec U Jiskrů mezi Plzní a Budějovicemi, jehož majitel a šéfkuchař v jedné osobě Martin Jiskra nedá na konopí dopustit. Poslední „vysmáté menu“ z loňského léta uvedli organizátoři těmito slovy: „V červenci máte možnost se pobavit u našeho Vysmátého menu plného konopí. Tradiční pokrmy připravené v netradičním pojetí, kdy se na dva jedinečné dny dostane konopí jako rostlina budoucnosti na talíř v hostinci.  Upozornění: žádné negativní účinky, pouze poctivý gastronomický zážitek! Pro všechny od 2 let. Návštěvu doporučujeme konzultovat s Vaším šéfkuchařem.“

_________________________________

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!