Aktuální článek
Temná stránka nizozemské tolerance a nedotažené legalizace

Temná stránka nizozemské tolerance a nedotažené legalizace

  • Vražda populárního investigativního novináře Petera R. de Vriese je jen dalším důkazem rostoucího vlivu tamějších drogových gangů, které začínají ovládat i pololegální trh s konopím.

Chladnokrevná vražda novináře by bezpochyby zasáhla obyvatele jakéhokoliv města. Nizozemským Amsterdamem, který je ve světě známý jako hlavní město liberálního přístupu k životu, ovšem tato událost otřásla až do morku kostí.

Gangům nepohodlný novinář

Od chvíle, co uprostřed rušné ulice zastřelili známého kriminálního reportéra Petera R. de Vriese, se mezi holandskými politiky a v tamějších médiích nemluví pomalu o ničem jiném. V zemi přeci panuje nízká kriminalita, věznice se kvůli nedostatku trestanců zavírají a sám premiér jezdí do práce většinou bez ochranky a na kole. Něco podobného by se tady zkrátka nemělo stát.

S ohledem na současnou situaci to nicméně působí, že podobný útok byl bohužel všechno, jen ne nečekaný. Nizozemci jsou sice proslulí tolerancí a snahou o kompromis, ale v poslední době se situace začíná nepříjemně vyostřovat. Mimo jiné novináři a média čelí čím dál tím více výhrůžkám a napadením.

Klasický amsterdamský coffeeshop nikdy nepůsobil jako špinavé drogové doupě, ale spíše jako přátelský podnik provozovaný veselým neupraveným majitelem.

Tak třeba státní televize NOS loni oznámila, že ze služebních dodávek musí odstranit logo společnosti, protože „novináři a štáb jsou v práci prakticky denně vystaveni nejen slovním napadením a létajícím odpadkům, ale lidé jim také naschvál blokují cestu, pomočují vozila a mlátí do nich.“

„Všechno se tak rychle změnilo,“ poznamenal šéfredaktor zpravodajství televize NOS.

Podobně jako v dalších zemích se i v Nizozemsku dostává nezávislá novinařina pravidelně pod palbu předních politiků. V červnu například krajně pravicový extremista Geert Wilders v tweetu uvedl, že „novináři jsou bez výjimky špína“, což mu vzápětí potvrdil zákonodárce Thierry Baudet.

Mezi pohrdáním a střílením novinářů je ovšem zcela jistě zásadní rozdíl, a proto i mnozí z těch, kteří na zástupcích tisku jindy nenechávají nit suchou, násilný útok bez váhání odsoudili. Přesto ovšem stále více vychází najevo, že to na nizozemské mediální scéně pořádně houstne. Podle nejmenovaného ministra se počet nahlášeních výhrůžek a napadení vůči novinářům v letech 2019 a 2020 téměř ztrojnásobil.

Před několika lety dokonce na redakci amsterdamského na kriminalitu zaměřeného magazínu někdo vypálil protitankovou střelu. Vzhledem k tomu všemu se tedy Vriesova vražda navzdory předpokladům nejeví jako něco až tak překvapivého. Mnozí se domnívají, že k ní nedošlo obecně kvůli jeho povolání, ale kvůli úloze klíčového svědka ve významném soudním řízení s jedním drogovým gangem. Jedná se o ostře sledovaný proces, který poodhaluje temné pozadí drogové kriminality prorůstající stále více do nizozemské společnosti.

Pietní místo novináře Peter R. de Vries (zdroj: newsline.news)

Nedotažená tolerance

Země se za léta proslavila tolerantním přístupem k drogám. V rámci politiky gedoogbeleid je konopí sice oficiálně postaveno mimo zákon, ale státní orgány jeho prodej a užívání převážně přehlíží (pěstování a produkce obecně je ovšem stále zakázaná). Týká se to samozřejmě i proslulých amsterdamských coffeeshopů, kde se zdaleka neprodává jen káva.

Něco podobného by se v Holandsku zkrátka nemělo stávat.

Dlouho se zdálo, že přístup „zákazu, ale tolerance“ představoval ze strany nizozemské vlády geniální kompromis, díky kterému se policie mohla soustředit na závažnější problémy. Žádné důkazy o tom, že by takto otevřený přístup ke konopí společnosti nějak škodil, se v průběhu let neobjevily. Klasický amsterdamský coffeeshop nikdy nepůsobil jako špinavé drogové doupě, ale spíše jako přátelský podnik provozovaný veselým neupraveným majitelem, který vypadá, že se celá desetiletí nehnul z místa.

V posledních letech se ovšem obchod s návykovými látkami v Nizozemsku změnil. Gedoogbeleid totiž také znamená, že i když se užívání lehkých drog toleruje, pěstování a prodej se stále považuje za zločin. Podle zákona je tak každý větší producent konopí v podstatě kriminální organizace.

Kvůli cestovnímu ruchu se poptávka po konopí v Amsterdamu před pandemií prudce zvyšovala. Mnohé staré coffeeshopy byly vytlačeny profesionálními gangy, které po celé Evropě provozují dodavatelské řetězce v čele s bohatými zahraničními narkobarony.

Obchod s kokainem, extází a jinými návykovými látkami je na vzestupu a po celé zemi se otevírají podniky a bary, které mají za účel prát špinavé peníze. Nizozemský deník Telegraaf to nazval „zlatým věkem amsterdamských drogových gangů“.

Evropský narkostát

V roce 2019 amsterdamská policejní zpráva varovala, že město „předalo bez boje otěže do rukou nejrůznějších zločineckých organizací plných podvodníků, parazitů, prostředníků, vyděračů a pochybných notářů a realitních makléřů.“ „Vzniklo nám tady něco jako narko-stát,“ zmínil předseda nizozemských policejních odborů pro britskou televizi BBC.

Tváří v tvář současné situaci se Amsterdam spolu s dalšími městy opakovaně pokoušel si na zločince došlápnout. Došlo například k omezení prodeje konopí zahraničním turistům, což samozřejmě situaci vůbec nezlepšilo. Vláda se zase snažila s černým trhem bojovat tím, že udělila licenci několika legálním pěstitelům, aby coffeeshopy zásobovali.

Coffeeshopy jsou vytlačovány profesionálními gangy, které po celé Evropě provozují dodavatelské řetězce.

Přestože se tak podařilo zavřít několik pofiderních podniků, větší dopad tyto kroky neměly. Drogové gangy navíc dlouhodobě vedou násilnou válku o území. V roce 2018 si v rozhovoru velitel amsterdamské policie Pieter-Jaap Aalbersberg stěžoval, že nemá čas řešit běžnou kriminalitu, protože jeho lidé „60 až 70 procent času vyšetřují nájemné vraždy a ve zbytku se zaměřují na radikály a teroristy.“

I když nejspíš přeháněl, průměrný návštěvník Nizozemska plný roztomilých představ o pohodových liberálech a nekonečných cyklostezkách by se nejspíš při čtení tamějších novin velmi divil. Mohl by se v nich totiž dočíst, jak často si členové znepřátelených gangů nechávají ve dveřích ruční granáty. Podle zpravodajství RTL došlo za pouhé čtyři měsíce v roce 2019 z velké části v Amsterdamu k 23 incidentům, kdy byly v domovech a na pracovištích nalezeny výbušné předměty.

Řada lidí si namlouvá, že podobné případy představují „občanskou válku mezi zločinci“, a všichni předstírají, že organizovaný zločin pro slušné občany nepředstavuje žádnou hrozbu. Hranice mezi oběma světy se ovšem v poslední době začala bortit, jak ukazuje brutální vražda novináře, a rozepře mezi gangy se nyní týkají jak novinářů, tak samotné veřejnosti.

Zdroj: The dark, dangerous side of Dutch tolerance

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!