Taky si někdy kladete otázku, proč některé odrůdy voní v určité fázi kvetení třeba sýrově, ale pak se jejich buket promění na sladce ovocný? Jaká je vlastně role terpenů v účinku konopí a lze jejich obsah ovlivnit správně načasovanou sklizní? A pokud terpeny hrají tak významnou roli v účinku konopí, nedaly by se odrůdy třídit třeba právě podle nich?
Na úvod si ale dáme trochu teorie, aby do sebe prvky skládanky mohly postupně zapadnout. Ukážeme si stručně, jak se vyvíjely poznatky o důležitosti terpenů, a poté naznačíme možnosti využití těchto poznatků, ať už při pěstování nebo klasifikaci odrůd.
Prekurzory kanabinoidů
Využití konopí pro jeho léčivé, spirituální či opojné účinky je spojeno především s pryskyřicí, která je obsažená v květech a částečně i listech rostliny. V průběhu čtyřicátých až šedesátých letech 20. století vědci postupně identifikovali kanabinoidy CBD (kanabidiol) a THC (tetrahydrokanabinol) a označili je za hlavní původce účinků konopí. Největší koncentraci mají kanabinoidy právě v pryskyřici, z níž jsou tvořeny žlázy zvané trichomy. Většina THC a CBD je v rostlině přítomna ve formě svých prekurzorů, tedy příbuzných sloučenin, které se až časem, vlivem oxidace a tepla, postupně přeměňují na neutrální kanabinoidy. Těmito prekurzory dvou hlavních kanabinoidů jsou THCA (kyselina tetrahydrokanabinolová) a CBDA (kyselina kanabidiolová).
Terpeny a synergie
Konopí obsahuje zhruba 1 500 různých složek, mezi nimiž je sto padesát kanabinoidů, flavonoidy, omega mastné kyseliny a více než dvě stě různých terpenů. Terpeny jsou organické sloučeniny, které se u rostlin vyskytují v širokém měřítku a dodávají jednotlivým odrůdám konopí jejich charakteristickou vůni a chuť. Podle molekulární struktury je dělíme je na monoterpeny (např. limonen, alfa-pinen, beta-pinen, beta-myrcen, geraniol aj.) a seskviterpeny (např. beta-karyofylen, humulen, nerolidol aj.). Stále více odborníků vyzdvihuje významnou roli terpenů v tom, jak konopí ovlivňuje lidský organismus. Výzkum terpenů je sice stále v začátcích, ale faktem je, že různé formy aromaterapie využívá lidstvo odnepaměti.
Někteří pěstitelé se domnívají, že na množství terpenů mají negativní dopad také vysoké teploty, intenzivní déšť nebo prachové částice ve vzduchu.
Dnes již víme, že aktivní látky z konopí vstupují v lidském těle do vzájemné interakce, díky níž se jejich účinky znásobují. Tomuto společnému působení kanabinoidů a terpenů se říká synergický efekt. Rozdílné psychoaktivní účinky různých odrůd se dlouho vysvětlovaly pouze obsahem kanabinoidů, ale to přirozeně odporovalo i osobním zkušenostem uživatelů. Jedním z prvních náznaků souvislostí mezi terpeny a kanabinoidy byl objev, učiněný náhodou při studii zaměřené na placebo efekt. Tehdy se ukázalo, že seskviterpen beta-karyofylen, vyskytující se běžně v mnoha odrůdách, je vázán endokanabinoidními receptory savců stejně jako molekuly kanabinoidů.
Společná syntéza
Vztah mezi kanabinoidy a terpeny ostatně pozorujeme už ve způsobu, jakým v rostlině vznikají (viz schéma Syntéza terpenů a kanabinoidů). Klíčovým prvkem v této rovnici je geranyl-difosfát (GPP) – ester, který je prekurzorem syntézy jak monoterpenů, tak i kanabinoidů. Geranyl-difosfát vzniká kondenzací jedné molekuly IPP (isopentenyl-difosfát) a jedné molekuly DMAPP (dimethylallyl-difosfát). Další syntézou geranyl-difosfátu pak vznikají jednotlivé variace terpenových molekul.
Geranyl-difosfát se ale zároveň účastní procesu, při kterém vzniká kyselina kanabigerolová (CBGA) a z ní další kanabinoidní kyseliny (THCA, CBDA, CBCA), to znamená prekurzory kanabinoidů THC, CBD a CBC (kanabichromen). Kondenzací dvou molekul IPP a jedné molekuly DMAPP naopak vzniká FPP (farnesyl-difosfát), prekurzor seskviterpenů.
Výraznost a početnost těchto procesů, tj. takzvaných terpenových syntéz, je ovlivněna mnoha faktory a liší se i podle části rostliny, ve které probíhá. Jejich různorodost je dána i genetikou, dobou růstu, morfologií rostlin nebo klimatickými podmínkami. Výsledkem je unikátní terpenový profil každé jednotlivé rostliny.
Moderní klasifikace
Tradiční botanická klasifikace, která rozděluje konopí na druhy a poddruhy v závislosti na vzhledu, obsahu THC a geografickém původu (indika, sativa atd.), je pro moderní výzkum zcela nepostačující. Nyní jednotlivé odrůdy rozdělujeme do skupin například podle chemotaxonomického hlediska. Rozlišujeme pět základních chemotypů (chemických fenotypů) podle poměru THCA a CBDA, který závisí na genech zděděných po rodičích. Chemotyp I zahrnuje rostliny s vysokým obsahem THCA a velmi nízkým obsahem CBDA. K chemotypu II patří odrůdy s vyrovnaným poměrem obou kyselin a k chemotypu III ty s velmi nízkým obsahem THCA a vysokým obsahem CBDA. Do chemotypu IV spadají odrůdy s vysokým podílem CBGA a chemotyp V jsou rostliny s téměř nulovým obsahem kanabinoidů.
Různorodost ve tvorbě terpenů je dána i genetikou, dobou růstu, morfologií rostlin nebo klimatickými podmínkami.
Dr. Justin Fischedick jde však ještě dále a ve své studii „Identifikace terpenoidních chemotypů mezi kultivary Cannabis sativa L. s vysokou tvorbou (−)-trans-Δ⁹-tetrahydrokanabinolu“ definuje společné znaky pro různé kultivary právě podle terpenového profilu. Odrůdy tedy rozděluje do pěti hlavních skupin a třinácti podskupin na základě dominantních terpenů a jejich kombinací – viz tabulka Klasifikace chemotypů podle terpenů. Nutno poznamenat, že všechny testované vzorky v jeho studii pocházely z odrůd s vysokým obsahem THC.
Terpeny v čase
Ve výsledném terpenovém profilu sklizeného konopí hraje nespornou roli stáří rostliny a zralost květů. Kolektiv švýcarských a španělských vědců publikoval v roce 2016 výsledky experimentu, který studoval obsah monoterpenů a seskviterpenů v průběhu celého životního cyklu rostliny (viz grafy). Zjistili, že koncentrace monoterpenů v listech v prvních týdnech vegetativní fáze klesala, protože klony byly pořízeny z dospělých matečních rostlin, a následně stoupala po celou dobu růstu. Koncentrace monoterpenů v květech má stejně stoupavou tendenci jako v listech s výjimkou chemotypu I, tedy odrůd s vysokým obsahem THC, kde byl nejvyšší obsah naměřen v devátém týdnu kvetení. Oproti tomu koncentrace seskviterpenů byla po dosažení určité hodnoty stejná po celou dobu experimentu.
Stejnému týmu se podařilo u některých terpenů určit „regresní koeficient“ (viz tabulka 2). Podle tohoto údaje lze odhadnout, zda obsah daného terpenu bude v průběhu růstu stoupat či klesat. Obecně lze říci, že monoterpeny mají pozitivní koeficienty a jejich koncentrace se v průběhu dozrávaní zvyšuje. Seskviterpeny mají zpravidla negativní koeficienty, s výjimkou beta-kurkumenu.
Někteří pěstitelé se domnívají, že na množství terpenů mají negativní dopad také vysoké teploty, intenzivní déšť nebo prachové částice ve vzduchu. Vzhledem k tomu, jak jsou tyto látky těkavé, je to více než pravděpodobné.
Klíč je i v sušení a skladování
Výrazného a čistého terpenového profilu dosáhneme správným sušením a skladováním. Při krátkém skladování výrazněji vyniknou monoterpeny. Při delším vystoupí do popředí seskviterpeny. Správné podmínky pro skladování jsou tma, vlhkost mezi 55 a 62 procenty, stálá teplota okolo 20 °C a minimální přístup vzduchu. Obvyklé je nechat materiál po usušení vyzrát minimálně po dobu čtrnácti dnů.