To nejdůležitější o pěstování v indooru 02

Profilový obrázek
  • O základních pěstebních systémech a kterak plánovat.

V předchozím vydání jsem začal sumarizovat soubor nejdůležitějších informací o pěstování pod umělým osvětlením. A protože se mi ty informace do jednoho článku nevešly, bude tento výčet pokračovat i tentokrát. Vy se tak dozvíte informace, ke kterým se jiní museli prokousat přes řadu neúspěchů a omylů. A takové vědomosti jsou k nezaplacení.

Pěstebním systémem může být samozřejmě označena celá pěstírna, ale já se chci zaměřit na kultivační nádoby a zavlažovací systémy. V tomto případě 100% platí, že čím jednodušší systém, tím menší riziko, že se něco nepovede. Chyby v zavlažování jsou jedny z nejrozšířenějších a mají výrazný vliv na celkový úspěch pěstování. Častěji lidé zalévají rostliny příliš, ale problémy vznikají i při zálivce nedostatečné.

Základní pěstební systém

Základním pěstebním systémem je pěstování rostlin v květináčích se zeminou a ruční zavlažování. To znají všichni, kdo mají doma alespoň jednu živou pokojovou rostlinu. Když zvolíte tento systém a pořídíte si lehký pěstební substrát určený pro konopí (Light Mix, Royal Mix atp.), ušetříte si spoustu starostí. Rostliny stačí zalévat minimálně tři týdny čistou vodou a pak přihnojit. I zde je vhodné použít hnojivo na konopí. Pokud namítáte, že substrát i hnojivo na konopí bude stát nějaké peníze navíc, pak věřte, že se to bohatě vyplatí. Ceny těchto dvou položek jsou navíc poměrně nízké.

Zavlažovací systémy

Ruční zalévání je sice levné, ale jen tak spolehlivé a přesné, jak spolehlivý a přesný je zahradník. Jestli chcete pěstovat v zemině a zároveň zavlažovat automaticky, pořiďte si pasivní zavlažovací systém AutoPot. Je to jednoduchý a spolehlivý systém na zavlažování s nulovou spotřebou elektrické energie. Úplně nejlepší je, když systémem proudí jen čistá voda a hnojiva jsou přidávána přímo do květináčů. Když hadičkami AutoPotu protéká voda s obsahem hnojiv, dochází občas k jejich ucpání. Udržujte proto systém v čistotě a kontrolujte, zda se někde neusazují nečistoty a soli.

Další rozšířenou variantou zavlažování rostlin, ať už v zemině či hydroponickém systému, je závlaha kapénková. Používá se pro zavlažování květináčů se zeminou, kokosem, rockwoolem i různých směsí s keramzitem a perlitem. Velmi rozšířené je i zavlažování samotných rockwoolových kostek kapénkovou závlahou. I tento systém má ale své slabiny. Ty se ovšem nevyhýbají systému žádnému.

Kořeny v RDWC

Při pěstování pod umělým osvětlením je kapénková závlaha vhodná pro menší pěstební nádoby, které je možné rovnoměrně zavlažovat i s pomocí jedné kapiláry. Kapiláry se někdy ucpávají nebo nezalévají úplně rovnoměrně. U většího počtu rostlin je potom obtížnější zajistit rovnoměrné zavlažování rostlin po celou dobu pěstebního cyklu. Kapénková závlaha při pěstování v květináčích nebere žádný ohled na rozdílné potřeby jednotlivých rostlin. Například při ručním zavlažování můžete zalít jen ty rostliny, které to opravdu potřebují. I zmíněný AutoPot má mechanismus, který pustí k rostlině další zálivku až ve chvíli, kdy je ta předchozí spotřebována. Kapénková závlaha, a ani tlaková závlaha, tuto schopnost nemají, pokud nejsou kombinovány s půdními vlhkoměry a řízeny počítačem.

Pokud si ještě neděláte záznamy o pěstování, děláte velkou chybu.

Důvodem, proč tolik lidí kapénkovou závlahu používá, je její nízká pořizovací hodnota, a tím pádem i rychlejší návratnost investice.

Systém reverzní osmózy

Důležitou součástí každého automatického zavlažovacího systémů je úprava vody. Nejnižší úroveň zajistíte filtrem mechanických nečistot. S tím si vystačí každý běžný pěstitel.

Pokud ale chcete mít úplnou kontrolu nad tím, co svým rostlinám dodáváte za prvky, neobejdete se bez systému reverzní osmózy. V takovém případě ale nezapomeňte na zpětnou mineralizaci. Zejména obohacení osmotické vody o vápník a hořčík je pro konopí mimořádně důležité. Vyšší prioritu má úprava vody při pěstování hydroponicky či aeroponicky nežli při pěstování v zemině.

Hydroponie a aeroponie

Vedle zmíněné kapénkové závlahy je pro hydroponické pěstování dostupná celá řada systémů. Z těch rozšířených jsem dlouhodobě používal napouštěcí stoly, NFT systém, DWC a RDWC systém, ke kterým se dá zařadit i Aqua systém. O něco méně zkušeností mám s aeroponickými systémy, ale i tak si je dovolím hodnotit.

Ze všech těchto systémů mám nejraději RDWC systém (Recirculating Deep Water Culture). Rostliny jsou zasazeny v malém hydroponickém květináčku naplněném keramzitem a usazeny do větší pěstební nádoby se živným roztokem. Kořeny jsou do něj celou dobu ponořeny a roztok je neustále okysličován vzduchem ze vzduchovacího kamenu napojeného na kompresor. Všechny pěstební nádoby jsou propojené a čerpadlo mezi nimi zajišťuje neustálou cirkulaci živného roztoku. Roztok protéká i přes kontrolní nádobu, ve které můžete míchat hnojiva, kontrolovat pH i EC a napojit ji na libovolně velkou nádrž s živným roztokem či vodou. Z kontrolní nádoby můžete také vodu ze systému jednoduše vypustit. Tolik popis systému, který pravděpodobně mnozí z vás znají.

Nyní k jeho výhodám. Jedna z hlavních je minimální riziko napadení kořenového systému škůdci. Smutnice nebo třásněnky, které se při pěstování v kokosu a zemitých substrátech objevují pravidelně a nejsou výjimkou ani při pěstování v rockwoolu a NFT, nemají v RDWC systému příliš mnoho místa pro život. Pod vodu nepřežijí a nedaří se jim ani v keramzitu, kterého je navíc v systému minimum. Pěstoval jsem v jedné místnosti společně v RDWC a kokosu. I když došlo k napadení kokosu smutnicemi a riziko přenosu do celé pěstírny tak bylo dost velké, do RDWC systému se jim nechtělo a objevilo se tam jen pár jedinců. Neměly ale možnost kořeny pod vodou napadnout, takže neovlivnily ani zdraví rostlin. Při použití RDWC tedy nemusíte investovat do ochrany před škůdci poškozujícími kořeny ani korunu a ani minutu času.

Další výhodou je stoprocentní jistota, že všechny rostliny mají stejné množství živin a identické podmínky pro život. Nemusíte si dělat starosti s dávkováním živného roztoku. Kořeny mají neustále odkud čerpat živiny i vodu a díky neustálému přísunu kyslíku perfektně prosperují. Jejich stav si můžete kdykoli snadno zkontrolovat pohledem do pěstební nádoby, která se jimi brzy zcela zaplní. RDWC je systém velmi odolný při výpadcích elektrického proudu. I když se zastaví kompresor a čerpadlo, mají rostliny stále dostatek vody. Kořeny netrpí a rostliny nevadnou. Například v aeroponii může delší výpadek proudu znamenat zasychání kořenů, zejména u mladých rostlin.

Jednou z výhod RDWC systému je, že všechny rostliny mají stejné množství živin a identické podmínky pro život.

Některé pěstební systémy nutně potřebují zařízení pro úpravu teploty vody, přesněji řečeno chladič živného roztoku. Zejména se jedná o aeroponické systémy, u kterých snížením teploty zavlažovacího roztoku na 18–20 °C výrazně snížíte riziko uhnívání kořenů, které nemají moc rády teplejší vodu. Chlazení je přínosné i u RDWC, DWC a NFT. I když je to investice navíc, vyplatí se. U aeroponie je zcela nezbytná, osobně ji doporučuji i pro RDWC, nicméně tento systém běží výborně i bez chlazení. Záleží ale také na klimatu v pěstební místnosti. Pokud se teploty vzduchu blíží k 30 °C, je lepší chlazení pořídit.

Povídání o pěstebních systémech mohu shrnout tak, že z mého pohledu je pro hydroponické pěstování optimální RDWC systém a pro organické pěstování a pěstování v zemině obecně systém AutoPot. Znovu musím zdůraznit, že do zavlažovací nádrže AutoPotu není možné přimíchávat organická tekutá hnojiva, protože se tím výrazně zvyšuje riziko ucpávání kapilárních rozvodů. Hnojiva je lepší aplikovat vždy rovnou do pěstební nádoby. V tomto ohledu mi ve spojení s AutoPotem výborně fungují tablety BioTabs.

Při pěstování v zemitých substrátech a kokosu jsou častým škůdcem smutnice.

Plán a záznamy

Pokud si ještě neděláte záznamy o svém pěstování, děláte velkou chybu. Člověk velmi rychle zapomíná, kdy, co, jak a jestli se vůbec stalo. Když pak není úroda taková, jakou člověk čeká, loví v paměti všechny okamžiky, kdy mohla nastat chyba. Mimořádně úspěšnou sklizeň naopak nelze spolehlivě duplikovat, pokud nevíte přesně, jak jste jí docílili. Zaznamenávání všech procesů v pěstírně proto rozhodně patří mezi to nejdůležitější o pěstování v indooru, o tom není pochyb.

Udělejte si dopředu plán pěstování. Denní a noční teploty, relativní vlhkost vzduchu, zavlažování, hnojení, přechod do fáze kvetení, obsah CO2, intenzitu osvětlení, přibližný datum sklizně – to vše si naplánujte předem, týden po týdnu. A pak se plánu držte a měňte ho pouze v nezbytném případě. Připněte si plán na dveře pěstírny, abyste vždy věděli, ve které fázi se nacházíte a co vás ještě čeká. Vyhnete se mnoha nepříjemnostem a navíc se budete ve vašem pěstebním plánu orientovat i v případě, že jste v časové tísni nebo se nemůžete stoprocentně soustředit.

Plán a záznamy o pěstování vždy na konci pěstebního cyklu porovnejte. Jestliže se realita odchýlila od plánu, hledejte důvod, proč se tak stalo, a pokuste se pro příště plán lépe dodržet. Věřte, že tento systém vás bude neustále posouvat dopředu a nutit vás vylepšovat pěstební postup. Samozřejmě je ideální, pokud máte zařízení, které měřitelné veličiny zaznamenává automaticky a dokáže vám je dodat v přehledných tabulkách a grafech. To není zadarmo, zejména pokud byste chtěli automaticky sledovat i obsah CO2 či dokonce zmíněnou intenzitu osvětlení. Výrazně pomůže ale i průběžný denní záznam minimální a maximální teploty a relativní vlhkosti. Takový datalogger s exportem dat do tabulky koupíte za pár stovek.

Přeju vám hodně úspěchů při pěstování a těším se na počtenou v příštím vydání vašeho oblíbeného magazínu!

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!