Spojené státy americké, tak jak je známe z popkultury a médií, mě fascinovaly už odmala. Když jsem potom začal pracovat jako průvodce, rozhodl jsem se USA navštívit osobně a konfrontovat svoje zdálky získané představy s realitou, v čemž mě podpořila i moje milá. Cílem naší zatím poslední výpravy do Států bylo západní pobřeží, kde je možné legálně nakupovat a užívat konopí.
Naše cesta začala počátkem října 2019 letem do Portlandu, hlavního města státu Oregon. Poslední úsek cesty byl obsluhován menším dvouvrtulovým letadlem, jehož nízká letová hladina nám dala skvělou příležitost obdivovat fantasticky syté barvy začínajícího podzimu. Rudá, oranžová a žlutá opadavých stromů se mísila se zelení jehličnanů a my, znaveni náročnou cestou, jsme se už nemohli dočkat, až si ten spektákl prohlédneme zblízka a řádně zhulení.
První výdejna
Podle mých zkušeností není náročné trávu sehnat ani ve státech, kde legální není. Obdobně jako ve většině Evropy je však potřeba jít štěstí dost naproti, vědět, kam zajít, odhadnout, koho se zeptat, a především mít se na pozoru před potenciálním podvodem nebo represí, což je vše dohromady pochopitelně dost stresující – a stres je opakem toho, co by jeden chtěl pociťovat, když si chce zahulit. Proto jsme byli celí natěšení, až si kuřivo pořídíme legálně a bez problémů, což jsme také podnikli hned, jak jsme si na letišti vyzvedli auto a ubytovali se v motelu na předměstí Portlandu. Jelikož ani já, ani moje přítelkyně jsme nikdy nebyli v Nizozemsku, byla pro nás první návštěva rekreační výdejny úžasným zážitkem hned na několika úrovních.
Hulení tu není výsadou pouze mladých lidí anebo zestárlých hippies – hulí tu zkrátka kdekdo.
Když jsem viděl, jak kvalitně je výdejna graficky a architektonicky zpracovaná, bylo mi hned jasné, že tu musí být tvrdá konkurence. Příjemným překvapením byla excelentní úroveň zákaznického servisu. Zde je však třeba poznamenat, že ta je ve Spojených státech obecně výrazně lepší než u nás – a to do té míry, že vás slušně pozdraví a popřeje vám hezký den i uklízečka na toaletách laciného rychlého občerstvení. Třetí zajímavostí byl typ klientely, kterou jsme ve výdejně potkali, ze kterého bylo zřejmé, že hulení tu není výsadou pouze mladých lidí anebo zestárlých hippies, ale že tu zkrátka hulí kdekdo. A konečně největším zážitkem byly samozřejmě samotné nabízené produkty.
Kolem třiceti druhů sušiny (anglicky označované jako „flower“ neboli květ) prodávaných na váhu i v baleních, desítky různých pochutin, extrakty, předmotané jointy, příslušenství, zkrátka na co si jen vzpomenete. Vzhledem k šíři nabídky různých odrůd a jejich cenovým rozdílům, kdy nejlevnější odrůda stála něco přes 10 dolarů za osminu unce (3,5 gramu) a nejdražší přes 45 dolarů a obsah THC se pohyboval mezi úctyhodnými patnácti procenty a mozek vypínajícími třiceti, jsme si s výběrem nechali poradit od nadmíru ochotné prodavačky, jež nám dala k vybraným odrůdám i přivonět.
Krása a nůžky
Kvůli mé účasti na konferenci jsme v Portlandu strávili nejdelší část naší cesty a zpětně viděno jsme se již tam seznámili s řadou věcí charakterizujících celé západní pobřeží. V první řadě je to ohromující krása krajiny, která je pro mě jako Středoevropana fascinující svou divokostí a rozlehlostí. V Portlandu to byl na jedné straně nekončící oceán, na druhé nedozírný kaňon řeky Columbia, jejíž povodí má velikost zhruba jako celá Francie, a na obzoru trvale zasněžený vrchol stratovulkánu Hood.
Dále je to typická podoba amerických velkých měst. Portland samotný má zhruba 650 tisíc obyvatel, z nichž většina žije v jedno nebo maximálně dvoupodlažních domech, jež se rozlévají okolo malého historického a přilehlého komerčního centra v takzvanou „sídelní kaši“ bez odpovídající infrastruktury a územního plánování.
Tím se dostávám k dalšímu význačnému rysu nejenom západních, ale celých Spojených států, a to jsou masivně rozevřené socioekonomické nůžky. Stejný do očí bijící rozdíl, jako je mezi impozantním centrem Portlandu a jeho špinavými předměstími, je i mezi bankovními úředníky v oblecích objednávajících si ve Starbucks kávu za šest dolarů a ušmudlaným žebrákem, jenž je pak u východu marně prosí o pár centů.
Kultura i pivní
Jelikož jsou Spojené státy zemí, do níž přišlo a stále přichází obrovské množství přistěhovalců, mnoho místních hovoří s různými cizojazyčnými přízvuky, a tudíž krásně zapadnete, i pokud máte třeba ten český. Související výhodou je přítomnost kultur z celého světa a jejich kuchyní. Na západním pobřeží jsou to především vlivy korejské, japonské a mexické, ale ve velkých městech potkáte lidi opravdu ze všech koutů planety, což se hodí, protože tradiční americká kuchyně je sice vynikající, ale obecně vzato dost těžká a tučná.
Na západním pobřeží to vyvažují také skutečně vynikající piva, kterých je obrovská nabídka – k roku 2020 bylo jen v Kalifornii, Oregonu a Washingtonu přes 1 500 minipivovarů, jejichž produkty bývají k nalezení i na čerpacích stanicích, které zde často zastávají i roli večerek. Na jihovýchodě se budete povětšinou muset spokojit jen s rýžovým Budweiserem či Coors, zato však za minimální ceny a skladovaným v chlaďácích plných ledu, takže dostatečně studeným, aby vás v tamních vedrech osvěžil.
Předbalené jointy jsou tu vždy bez tabáku, naplněné jemně drceným půl gramem sušiny. Přes své malé rozměry mají překvapivě silný účinek.
Velkou výhodou cestování po Spojených státech je pro milovníky piva hodně velkorysá tolerance alkoholu za volantem: v krvi můžete mít bez postihu až 0,8 promile. To však pochopitelně neplatí pro mladší 21 let, kteří by v USA neměli pít vůbec, a tomu také odpovídají výrazně nižší tolerované limity, obvykle 0,2 promile, v některých státech dokonce nám důvěrně známá 0. Je také důležité vědět, že je striktně zakázáno mít v kabině vozidla jakýkoli otevřený alkoholický nápoj, takže pivo je třeba vypít předtím, než budete pokračovat v jízdě. Otevřený alkoholický nápoj nesmíte až na výjimky mít ani nikde na veřejnosti, což ale velmi pokrytecky vyřeší papírový sáček dobře známý z amerických filmů a seriálů, díky kterému se policie může tvářit, že to nevidí.
Automobilové dopravě je celá země silně uzpůsobena, a tak je řízení po Spojených státech pro našince zvyklého na D1 a úzké uličky středověkých měst celkově extrémně snadné a pohodlné – tedy až na jednu výjimku, ke které se dostanu dále.
Do Seattlu a zase na jih
Po skončení konference jsme se z Portlandu vydali na přibližně tříhodinovou jízdu na sever do Seattlu, hlavního města státu Washington a hudby grunge. Seattle se nachází na členité pevnině mezi Elliotovým zálivem a jezerem Washington a je opravdu nádherný, obzvláště výhledy z okolních kopců na přístav s dominantní věží Space Needle jsou nezapomenutelné.
Prvního večera našeho pobytu v Seattlu jsme jako již mnohokrát ocenili svobodu, již nabízí cestování automobilem. Zašli jsme do lokálního baru poblíž našeho ubytování a dali se do řeči s místními, kteří nám doporučili navštívit nedaleké městečko North Bend a vodopád Snoqualmie, kde se natáčel seriál Twin Peaks. A z neplánovaného výletu do hor posetých Douglasovými jedlemi se stal jeden z nejhezčích zážitků celé cesty.
Co se týče konopí, jsou ve Washingtonu zákony v podstatě stejné jako v Oregonu. Zaujalo nás, že v jedné z výdejen měli na svých produktech popsán nejen procentuální obsah THC a CBD, ale také CBG, CBC a osmi terpenů. Pokud se někdy dočkáme legalizace i v našich končinách, mohlo by jít o způsob, jak si vybrat novou odrůdu, aniž by ji bylo nejprve třeba „nakouřit“.
Ze Seattlu jsme se vypravili na hlavní úsek naší cesty, scénickou dálnici 101, jež skýtá fascinující výhledy na krajinu podél celého západního pobřeží USA. Po cestě jsme v oregonské výdejně THC Reedsport podnikli nejlepší nákup za celou cestu. Gram jejich vlastní odrůdy Obama Dawg s nižším obsahem THC, což nám po dvou týdnech konzumace odrůd s obsahem THC hodně přes 20 procent vyhovovalo, prodávali za tři dolary. Abychom jim udělali tržbu, vzali jsme si k tomu ještě Blueberry Haze a Ice Cream Cake, který zase měl vůbec největší deklarovaný obsah THC, se kterým jsme se setkali: 34,39 procenta. Považujeme se s přítelkyní za celkem odolné huliče, ale tady jsme po prvním ochutnání raději motali jen opravdu decentní jointy. Na celý nákup jsme pak na primitivním pinballu vyhráli dvacetiprocentní slevu, která vycházela na 4,20 dolaru. Zastavit se na nákupy v menším městě se zkrátka vyplatí!
Ze San Franciska do Las Vegas
San Francisco se svými proslulými strmými ulicemi, pitoreskním přístavem s výhledem na vězení Alcatraz, kde jsme vedle zakotvených historických bitevníků zahlédli plavat lachtana kalifornského, ikonickým mostem Golden Gate, zahaleným v proslulé husté mlze, čínskou a latinskou čtvrtí plnou života a fantasticky barevných graffiti a vyhlášenou hippie čtvrtí Haight-Ashbury patří mezi nejkrásnější a nejzajímavější města, která jsem měl to štěstí navštívit. Dojem kazí pouze množství lidí bez domova, o které se město i přes stále stoupající výdaje na sociální služby nedokáže postarat, a také vyšší ceny, které se týkají i konopí.
Cestou přes Yosemitský národní park s dechberoucími vyhlídkami a sekvojovým hájem Mariposa Grove, kde si člověk připadá jako trpaslík, jsme dorazili do Údolí smrti, jednoho z nejsušších a nejteplejších míst na Zemi. I v polovině října tam bylo zcela na padnutí. Po krátké návštěvě místních dun jsme raději naším vychlazeným autem pokračovali dále do nevadského Las Vegas, kde jsme se k večeru velmi levně ubytovali v jednom z obrovských klimatizovaných hotelů s kasinem přímo na hlavní ulici Las Vegas Strip.
Spojené státy jsou sice země svobody, ale pro spoustu lidí, které uvidíte na ulicích, to je svoboda umřít hlady.
Jelikož je Strip jednou z pouhých dvou ulic, kde je v USA povoleno otevřené pití alkoholu na veřejnosti (tou druhou je Bourbon Street v New Orleans, kterou jsme také navštívili a která je také velmi intenzivní, obzvláště o víkendu) a navíc je lemovaná kasiny, vskutku jde o místo neřesti, kde leckdo neví, jaké je datum, a někteří dokonce ani to, jestli je den, nebo noc. Vzhledem k celkově značně uvolněné povaze místa jsme si troufli dát pár jointů přímo na Stripu, ačkoli v celém Las Vegas i Nevadě platí podobná omezení jako v Oregonu. To následně vedlo k mé největší zhulenosti za celou výpravu. Kouřili jsme na rohu a kolemjdoucí skupinka mladých dam, také vybavená jointem, nám nabídla, jestli nechceme dát vzájemnou ochutnávku. Což jsme s díky přijali a já se následně půlhodinu nebyl schopen ani rozhodnout, jestli chci jít dál pěšky, nebo hromadnou dopravou. Některé odrůdy zkrátka dokážou překvapit.
Las Vegas určitě stojí za návštěvu – avšak pouze jedinou a krátkou, neboť je to místo fascinující svou naprostou absurditou a jeden ze skutečných symbolů Spojených států. Je to město uprostřed pouště, které by nikdy nemohlo fungovat bez zrůdné spotřeby energie na chlazení klimatizacemi, které je postavené na nepokrytém využívání hrabivosti, hlouposti a sklonů k návyku – a které od svého založení stále čile roste.
Jih Kalifornie: San Diego
Z Las Vegas jsme se vydali jihozápadně zpět k dálnici 101 a do města Carlsbad, pojmenovaném po Karlových Varech kvůli přítomnosti kvalitní minerální vody. Cesta byla toho dne poznamenaná extrémně silným větrem z pouště Santa Ana, který v poryvech házel autem jako hračkou a rozdmýchával v Kalifornii požáry, jejichž dým byl občas vidět na obzoru.
Další den jsme s krátkou zastávkou v zajímavé státní přírodní rezervaci Torrey Pines pokračovali do San Diega, kde nás při obligátním nákupu ve výdejně poblíž našeho ubytování potěšili předbaleným jointem k prvnímu nákupu zdarma, dalším z příjemných projevů tvrdé konkurence mezi pěstiteli i mezi výdejnami. Předbalené jointy jsou tu vždy bez tabáku, naplněné jemně drceným půl gramem sušiny. Přes své malé rozměry tak mají překvapivě silný účinek.
Poblíž San Diega nás první den při návštěvě přilehlého města Coronado překvapil důsledek výše zmiňované samosprávy okresů a municipalit. Dali jsme si výborný oběd v tamní restauraci a potom jsme si sedli na lavičku uprostřed liduprázdné ulice a zapálili si cigarety. Netrvalo dlouho, zpoza rohu vyjela na kole paní středního věku, nesouhlasně se na nás zadívala a přijela nám sdělit, že „oni si v celém Coronadu odhlasovali úplný zákaz kouření na veřejnosti“. Tabák tam tak v tomto ohledu má stejné postavení jako konopí, jež v Kalifornii obecně podléhá v zásadě stejným regulacím, které jsem popsal pro Oregon. Svoboda někdy paradoxně může vést i k represi a v USA to je občas dobře vidět.
San Diego samotné má zajímavou historii jakožto místo prvního osídlení Kalifornie Evropany, architektonicky hodnotné staré město a také parádní přístav plný všemožných lodí, od luxusních jachet přes plachetnice až k bitevním lodím amerického námořnictva. Přístav lze obdivovat buď z moderního nábřeží s restauracemi a různými atrakcemi anebo ještě lépe ze skalního ostrohu Point Loma, odkud lze v některých obdobích dobře pozorovat i plejtvákovce šedé a keporkaky, kteří kolem proplouvají při svých migračních cestách.
Po dálnici 101 na sever do L.A.
Los Angeles samotné má kolem 4 milionů obyvatel, ale okres Los Angeles, také označovaný jako Větší Los Angeles a zahrnující více než 80 dalších měst, má dohromady téměř 14 milionů obyvatel a rozkládá se na oblasti veliké přes 80 tisíc čtverečních kilometrů. Plné aut. Kombinace zmiňované sídelní kaše, automobilové kultury, obrovské rozlohy a hustoty obyvatelstva způsobuje, že průjezd okresem je každodenní noční můra, na niž vás v Evropě nic nepřipraví. Považuji se za vcelku zkušeného a klidného řidiče, kterého jen tak něco nezaskočí, ale na ten pocit absolutního zmaru a bezmocného vzteku, který se mě jal, když jsem si na zcela plné a téměř stojící šestiproudé dálnici uvědomil, že jsem přejel sjezd a čekají mě čtyři kilometry k dalšímu, kde se musím otočit a šinout si to ke správnému úplně stejně hustou zácpou v opačném směru, nezapomenu nadosmrti.
Pokud však odhlédnu od zoufalé dopravní situace, je Větší Los Angeles fascinující a úžasně variabilní místo, byť podobně jako ostatní velká města západního pobřeží sužované chudobou, bezdomovectvím a problémy s drogami. Navštívit města jako Inglewood a Compton je povinností pro každého fanouška hiphopu, kterého zajímá, jaká atmosféra formovala zakládající postavy West Coast scény. Long Beach, Venice a Santa Monica zase nabízejí parádní procházku nebo projížďku na kole po plážích táhnoucích se, kam až oko dohlédne.
V jedné z výdejen měli na svých produktech popsán nejen procentuální obsah THC a CBD, ale také CBG, CBC a osmi terpenů.
Vydali jsme se i na projížďku po slavném, 35 kilometrů dlouhém Sunset Boulevardu se zastávkami v opulentním Muzeu J. P. Gettyho, v Beverly Hills za účelem okouknout architekturu a dát si v klidu jointa, a ve vyhlášeném In-N-Out, kde jsme si výtečně pochutnali na burgerech a viděli, jak pracuje opravdu vytížený fast food. Mám obrovský respekt pro tamní zaměstnance, anžto takhle rychle jsem dlouho nikoho pracovat neviděl.
Poslední den jsme navštívili centrum samotného Los Angeles, dále korejskou, japonskou a čínskou čtvrť a Fashion District, kde své zboží nabízejí převážně Mexičané. Tato kulturní rozmanitost se mi na Los Angeles líbila ze všeho nejvíc.
Svoboda umřít hlady
Západní pobřeží Spojených států má úchvatnou a rozmanitou přírodu, přívětivé lidi, je kulturně bohaté a oplývá skvělým jídlem, pitím a samozřejmě také konopím. Na dovolenou to pro nás tak byla ideální destinace a cestu jsme si užili tak, jako dosud žádnou jinou. Přesto jsme se však s přítelkyní shodli, že žít bychom tam nechtěli.
Prvním důvodem je naprostá absence ekologického smýšlení, kvůli které se plýtvá zdroji a generuje nechutné množství plastu a odpadu celkově. Druhým důvodem je to, že Spojené státy jsou sice země svobody, ale pro spoustu lidí, které uvidíte na ulicích, to je – slovy Angely Davisové – svoboda umřít hlady. A jak jsme poznali, může to také být svoboda jedné skupiny utlačovat druhou. Z našeho pohledu je proto evropský sociálnější a méně extrémní přístup ke svobodě pro žití nakonec lepší.
Vlastní pravidla v rámci federace
Spojené státy americké jsou federace, z čehož plyne, že jednotlivé státy mají značnou míru autonomie co do svých zákonů. Nebylo-li by tomu tak, konopí by tam pravděpodobně stále bylo nelegální, neboť konzervativní část Kongresu, pocházející zhusta ze států nebo okresů či municipalit, které legalizaci samy zatím odmítají, by ji zablokovala i na federální úrovni. Obdobně v rámci států mají značnou autonomii také okresy a municipality, které tak mají možnost na svém území legální prodej a produkci marihuany navzdory státnímu povolení omezit. Z toho vyplývá, že ačkoli obecně vzato je prodej a užívání konopí k rekreačnímu užití povolen ve všech státech na západním pobřeží, konkrétní parametry tohoto povolení se liší stát od státu a mohou se měnit i město od města – například ve státě Oregon jsou momentálně prodej i výroba zakázány v 98 okresech a městech, i v těch je ale legální konopí držet. Ve zbytku tohoto státu je pak možné zakoupit v licencovaných výdejnách a následně mít u sebe až 28 gramů (jednu unci) sušiny, 5 gramů extraktů či koncentrátů zakoupených od licencovaného výrobce (domácí výroba těchto přípravků je stále zakázána), 450 gramů pochutin, 10 semínek a 4 nedospělé rostliny. Podmínkou je věk alespoň 21 let a prokázání se platným dokladem totožnosti, což pro Američany obvykle znamená řidičský průkaz, ale pro cizince raději pas, neboť někteří prodejci evropský řidičák neakceptují (a to ani v kombinaci s mezinárodním řidičským oprávněním). Ve svých domovech pak v Oregonu mohou tamní milovníci marihuany legálně mít až 224 gramů (8 uncí) sušiny, což už je vzhledem ke kvalitě solidní množství. Povoleno je také předávání konopí mezi uživateli, ale nikoli už přeprodávání.
Jak se chovat na veřejnosti
Klíčovým rysem legislativy regulující užívání konopí na celém západním pobřeží USA je zákaz konzumace na veřejnosti, povolena je pouze v domovech a na soukromých pozemcích. To reálně znamená, že si můžete v klidu zahulit na parkovišti před svým ubytováním, ale už ne na chodníku před tímto parkovištěm. Prakticky však ucítíte marihuanový kouř leckde po městech a nějakou formu represe jsme za celý pobyt nezaznamenali ani jednou. I tak se však vyplatí být opatrný, potenciálnímu setkání se strážci zákona raději předejít a s jointem se někam schovat. Za zmínku stojí také to, že konopí je zakázáno převážet přes státní hranice, a to i mezi státy, jež oba povolují její držení. Naštěstí státní hranice uvnitř USA fungují v podstatě identicky jako hranice mezi zeměmi Evropské unie, takže pokud máte normálně vypadající auto a solidně vyhlížející pasažéry, je šance, že vás zastaví, naprosto minimální, a i kdyby, tak vám nanejvýš zkontrolují doklady. Samozřejmě je zakázáno pod vlivem konopí řídit. Vzhledem k excelentní kvalitě tamních odrůd opravdu není radno před řízením kouřit, neboť i pár potahů může stačit k tomu, že to bude i na zkušeném uživateli z dálky vidět, a postihy jsou značné. Pochopitelně pokud budete kouřit večer a další den budete chtít řídit, bude nějaké THC v krvi stále detekovatelné, ale opět jde pouze o to vypadat a chovat se normálně, a pak vás nikdo testovat nebude.
