„Nemáte pocit, že některé drogy jsou ze své podstaty horší než ostatní?“ zazněl dotaz z publika, když skončila přednáška.
Osloveným byl Carl Hart, profesor psychologie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, odborník na minimalizaci rizik užívání návykových látek a jeden z hlavních řečníků psychedelické konference Horizons 2019.
Tazatel přistoupil k pódiu. „Na vlastní oči jsem viděl, jaké katastrofální následky má na narkomany užívání metamfetaminu, a opiáty jsou v tom podle mě ještě horší,“ doplnil svůj dotaz.
„Asi byste si měl uvědomit, že okruh lidí, který tyto látky užívá, je mnohem širší,“ reagoval dr. Hart. „To, co popisujete, jsou příklady lidí, kteří nejspíš užívají všechny jmenované drogy naráz.“
Vyvracení lží
Hartova závěrečná prezentace na každoročním vědeckém sympoziu konaném v newyorském centru Cooper Union nesla název „Vyvracení lží rozšířených v psychedelické komunitě“. Posluchačům z řad vědců, právníků i nadšených laiků mimo jiné vysvětlil i koncept „výjimečnosti psychedelik“, který v důsledku poškozuje celé spektrum uživatelů látek měnících vědomí.
Teorie o výjimečnosti psychedelik tvrdí, že určité látky ovlivňující mysl jsou méně škodlivé, například konopí, lysohlávky nebo ayahuasca, a tudíž jsou pro konzumenty lepší, bezpečnější nebo vhodnější než jiné. Jako jejich protipól je většinou zmiňován heroin, alkohol nebo kokain. Pokud je takovéto vnímání dovedeno do extrému, stigmatizuje nejen určité látky, ale především jejich uživatele.
Je důležité spoléhat se na data, ne na výkřiky politiků.
„Upřednostňování psychedelik jako látek, které by neměly podléhat standardnímu prohibičnímu schématu, na němž je postavena klasifikace a údajná nebezpečnost ‚narkotik‘, dělá zastáncům dekriminalizace drog velké problémy,“ tvrdí Elias Dakwar, profesor klinické psychiatrie na Kolumbijské univerzitě. „Nahrává do karet zastáncům současné prohibice a represivního přístupu a ospravedlňuje válku proti drogám.“
Dvojí drogový metr
Dr. Hart poukázal na absurdnost podobného počínání, kdy jsou chemicky a farmakologicky často příbuzné nebo velmi podobné substance na jedné straně obhajovány jako běžná léčiva – a na straně druhé odsuzovány jako tvrdé drogy.
„Kupříkladu anestetikum ketamin je derivátem PCP, přičemž PCP je psychedelikum,“ vysvětlil Hart. „Přesto se na ketamin díváme v podstatě jako na neškodnou látku, která má řadu léčebných účinků a je hojně užívána rekreačně. PCP je oproti tomu považováno za vysoce rizikové a nikdo proti tomu neprotestuje. Tvrdí se, že jeho užívání často vyvolává násilné chování a agresivitu, což ale jednoduše není pravda.“
Upozornil přitom na tragické případy Laquana McDonalda, Rodneyho Kinga a Terence Crutchera, Afroameričanů, kteří byli zabiti či vážně zraněni při střetu s policií. Strážníci přitom argumentovali tím, že muži byli agresivní právě po požití PCP. „Kde jsou všichni ti příznivci látek měnících vědomí a bojovníci za jejich legalizaci, když obyčejné přechovávání jednoho z takových psychedelik skončí policejní brutalitou?“ ptá se dr. Hart.
Smyšlené hranice
Stejné paradigma platí i pro metamfetamin a MDMA. Obě látky jsou si na chemické úrovni velmi podobné, pohled psychedelické komunity na jejich užívání je ale diametrálně odlišný. „MDMA patří mezi amfetaminy,“ vysvětluje Hart, který se výzkumem obou sloučenin podrobně zabýval. „V řadě ohledů se jejich účinky překrývají, v jiných se liší. Metamfetamin je přesto považován za čiré zlo, zatímco MDMA je často oslavováno, a komunita opět mlčí a nijak tento rozpor neřeší.“
Dr. Carl Hart dále poukázal na to, jak filipínský prezident Rodrigo Duterte zneužil strach veřejnosti z metamfetaminu a získal všeobecnou podporu pro svou brutální verzi války proti drogám. Duterte opakovaně tvrdil, že už po jednom roce užívání metamfetaminu se mozek závislého zmenší a jakákoli snaha o jeho rehabilitaci je marná.
„Kde přišel k takovým nesmyslům? Přečetl si odbornou literaturu a vybral si z ní pouze to, co se mu hodilo. A přitom v konečném důsledku jeho tvrzení nedávají smysl. Právě proto je důležité spoléhat se na data, ne na výkřiky politiků.“
Lži o cracku
Také crack, který je levnějším derivátem kokainu, má ve společnosti nesrovnatelně horší pověst než jeho čistší, ale výrazně dražší příbuzný. Spojené státy v letech 1986 a 1988 uvedly v platnost velmi přísné zákony o minimálních trestech za výrobu, držení a užívání cracku, jež jsou zčásti bohužel stále platné. V Brazílii vedla vládní kampaň o škodlivosti cracku k násilnostem proti černochům a chudým. Skutečnost je však taková, že crack se co do účinků a nebezpečnosti nijak neliší od práškového kokainu oblíbeného ve vyšších vrstvách společnosti.
Privilegování psychedelik podporuje a ospravedlňuje válku proti drogám.
Tvorba smyšlených hranic mezi drogami, které nám vyhovují, a těmi, jimiž pohrdáme, je živnou půdou pro nebezpečná stigmata a stereotypy o jejich uživatelích. „Psychoaktivní substance mají různá negativa a pozitiva,“ upozorňuje dr. Dakwar. „U některých vzniká s opakovaným užíváním silná fyzická závislost, u jiných není toto riziko tak zásadní. Tyto rozdíly ale nečiní některé látky a priori nebezpečnějšími než jiné – zodpovědné užívání s vědomím všech kladů i záporů je možné u všech. Stále samozřejmě platí, že některé drogy jsou v případě zneužití nebo podcenění jejich síly a účinku velmi nebezpečné.“
Minimalizace rizik
Významný faktorem při minimalizaci rizik je zavedení zdánlivě banálních opatření, jako je například zřízení bezpečných míst pro aplikaci drog, testování jejich kvality nebo výměna použitých jehel. Rovněž osvětové programy zaměřené na ochranu uživatelů drog mohou mít při prevenci i řešení problémů, jako je předávkování, kontaminace jehel a šíření nakažlivých chorob, obrovský význam.
Socioekonomické příčiny závislosti
Pokud jde o léčbu závislosti, Carl Hart navrhuje nesoustředit se pouze na terapii jako takovou, ale také na boj se souvisejícími duševními i tělesnými chorobami. Mimo jiné je důležité cíleně oslovovat potenciální rizikové uživatele mezi oběťmi traumatických událostí. Rovněž doporučuje soustředit se na řešení společenských a ekonomických problémů, protože chudoba a bezdomovectví patří mezi hlavní příčiny vzniku závislostí.
„Musíme se postavit proti protežování některých drog na úkor jiných. Nelze přijmout tezi, že některé látky jsou lepší než jiné,“ uzavírá dr. Hart. „Každému prostě vyhovuje něco jiného, a to je naprosto v pořádku.“
Zdroj: filtermag.org
