Aktuální článek
Válka proti drogám: Čečensko – Přízrak vnitřních nepřátel

Válka proti drogám: Čečensko – Přízrak vnitřních nepřátel

  • Z novináře se dá hravě udělat narkoman. A narkoman, to je vlastně terorista.

Je horký sobotní den. Třiadvacetiletý opoziční novinář Želaudi Gerijev se nachází v lese. Čerstvého vzduchu si však příliš neužije, vystaven prudkému slunci totiž již pár hodin setrvává v poloze pro výletníka poněkud neobvyklé: vkleče, s rukama svázanýma drátem za zády a s igelitovým pytlem na hlavě, utaženém právě tak, aby se neudusil. Na podzim téhož roku bude čečenským soudem pravomocně odsouzen ke třem rokům v lágru. V jeho batohu totiž strážci zákona údajně nalezli několik gramů konopí.

Na severu horami zvlněného Kavkazu leží malá země Čečensko, autonomní republika Ruské federace a jeden z pilířů ruského islámu. Pro uspokojování imperiálního chtíče ruského dvouhlavého orla bylo Čečensko napříč dějinami oblastí strategicky natolik významnou, že se o ni vedly války dávno předtím, než si ji začali ve svých tweetech američtí přispěvatelé plést s Českem, proti němuž kdysi žádali svého prezidenta o okamžitou a zdrcující leteckou odvetu. Tehdy, v roce 2013, krátce po teroristickém útoku na Bostonský maraton spáchaném bratry Carnajevovými, byla Čečna opět skloňována v novinových titulcích po celém světě. Slovo teror se v mediálním prostoru stalo smutným synonymem pro vysokohorskou baštu potomků dávných kočovníků, kteří kdysi opustili země úrodného půlměsíce, údajné kolébky lidské civilizace, aby nazvali Kavkaz svým novým domovem a zapřisáhli se zásadou můj dům, můj hrad.

Kdo zatají něčí užívání drog, je vystaven veřejnému pranýřování během hlavního vysílacího času na největší televizní stanici.

Dlouhotrvající izolace čečenské společnosti v podmínkách náročného horského terénu, její postupná islamizace a potřeba nepolevující obranyschopnosti vůči nejrůznějším invazím vyústily nakonec do krajně konzervativního nastavení Čečenců, nade všechno ctících kmenové struktury, bezpodmínečnou oddanost vlastnímu náboženství a mimo jiné také tradici krevní msty. Současnou hlavou Čečenské republiky je Ramzan Kadyrov, syn někdejšího zarputilého odpůrce ruského vlivu Achmata Kadyrova a zároveň jeho autokratický nástupník ve velitelské funkci, jenž si co do umění tvrdě a nezastřeně prosazovat vlastní vůli nezadá s lecjakým africkým válečným magnátem.

Represe kvůli orientaci a drogám

Poslední celosvětová vlna nevole proti Kadyrovově tvrdé trestající politice namířené vůči všemu jinakému se vzedmula v únoru 2017, kdy médii proběhla zpráva o podezření z internace, mučení a dokonce poprav LGBT občanů v táborech ne nepodobným těm koncentračním, jichž se měla dopustit právě Kadyrovova klika, krom jiného přímo podřízená Kremlu. Kanadská vláda tehdy reagovala téměř okamžitým nabídnutím politického azylu lidem, kteří se kvůli své sexuální orientaci stali terčem čečenského režimu.

Pronásledování LGBT lidí je jen jednou ze stránek pomyslné knihy příkoří páchaných na čečenském národě. Celou jednu kapitoly této knihy pak tvoří úředně posvěcené nasazování lehkých i tvrdých drog při snaze o kompromitaci čečenské, potažmo ruské opozice z řad novinářů i politiků. Tato kapitola je laické části západní společnosti poměrně neznámá, ale o to tragičtější je svojí rozsáhlostí. Prodej, přechovávání a užívání drog je totiž v Čečně (spolu s podvody) druhou až třetí nejčastější příčinou odsouzení k trestu odnětí svobody – a každoročně se týká deseti procent všech odsouzených.

Veškeré pochybnosti, jež během vyšetřování vyvstanou, se vykládají v neprospěch obžalovaného.

Tato statistika je zarážející především vzhledem ke starosvětskému, konzervativně patriarchálnímu nastavení Čečenců, kterým zejména historicky není užívání omamných látek příliš blízké. Podobně je tomu i v dalších oblastech Kavkazu, na rozdíl například od kulturně poměrně shodného Afghánistánu, proslulého rozsáhlými makovými plantážemi. Afghánský černý trh je též hlavním dodavatelem takzvané afghánky (tj. hašiše) do veškerých zemí postsovětského prostranství.

Lidový paragraf proti lidem

Dá se předpokládat, že dlouhodobě vysoká míra drogové kriminality v Čečensku je výsledkem následování, ba zefektivňování již beztak drakonického celoruského modelu plošného perzekvování občanů nejen za prodej, ale i pouhé osobní užívání omamných látek. Paragrafu 228 ošetřujícímu daný úsek trestního práva se v celém Rusku přezdívá „lidový paragraf“, natolik časté je jeho uplatňování v praxi.

Mluvíme-li výslovně o Čečně, týká se podle oficiálních zdrojů tamní vlády na 97 procent trestných činů, spjatých s paragrafem 228, právě „marihuany a planého konopí“. V roce 2017 bylo tak v Čečně evidováno 1 548 drogově závislých osob a 3 291 lidí, kteří prokazatelně zakázané látky užívali a byly u nich posléze diagnostikovány „neblahé následky“. Pokládají-li čečenské úřady za ony neblahé následky i několikaměsíční uzavírání sporadických uživatelů látky, která jako taková nesporně nezpůsobuje fyzickou závislost, za mříže psychiatrických zařízení, pak s nimi samozřejmě nezbývá než souhlasit.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!