„Jen co jsme se dozvěděli, že se lidé ztrácejí ze svých domovů, zavedli jsme systém, v rámci kterého pokaždé spíme někde jinde. Osobně jsem během týdne strávil noc vždy v jiné místnosti, zatímco někdo zase ležel na mém místě. Neděláme to tak poprvé,“ uvádí Ko Myint Kyan Tha, myanmarský demokratický protestující, který v roce 2019 v hlavním městě Yankounu (dříve Rangún) organizoval „Pochod huličů“.
Krvavý puč
Dne 1. února proběhl v zemi puč. Armáda ve státě převzala moc, protože podle ní v posledních listopadových volbách došlo k podvodu. Vojskem podporovanou stranu v nich porazila Národní liga za demokracii. Myanmar (dříve Barma) od roku 1962 ovládala vojenská junta a teprve po roce 2011, kdy zde proběhly první volby, v této jihoasijské zemi s 55 miliony obyvatel začala panovat částečná demokracie.
Během převratu bylo několik hlavních představitelů Národní ligy uvězněno. V domácím vězení skončila i Aun Schan Su Ťij, znovuzvolená předsedkyně vlády a držitelka Nobelovy ceny z roku 1991, již získala za nenásilný protest proti vojenské juntě.
„Každou část rostliny jsme kdysi dokázali zpracovat a měli bychom v tom pokračovat.“
Do popředí demonstrací, jejichž účast překonala rekordy z poslední doby, se dostali také konopní aktivisté. Všichni svorně požadují propuštění premiérky Su Ťij a znovunastolení demokracie.
„Tolik demonstrantů jsme v ulicích neviděli od protestů v roce 1988. Tehdy nechali do lidí střílet, což mělo za následek léta plná nepokojů. Situace se začala zlepšovat teprve před přibližně deseti lety. Mladí protestující si to mnohdy nepamatují, ale demonstrace jsou tady běžnou součástí života,“ vzpomíná vůdce myanmarské Kampaně za konopí U Aun Say Toe. Dnes se do protestujících opět střílí, denně přibývají oběti na životech.
„Obhájci legalizace konopí mohou místním protestům nabídnout své zkušenosti a vliv na sociálních sítích. Jsme v kontaktu se zájmovými skupinami po celém světě a díky tomu jsme schopni šířit zprávy o tom, co se tady právě odehrává – tedy alespoň pokud zrovna máme internetové připojení,“ poznamenává Say Toe v odkazu na fakt, že vojenská junta ovládá i přístup k internetu.
Významná plodina
Konopí pro myanmarskou a dříve také barmskou vládu znamenalo významnou plodinu od okamžiku, kdy si zemi podmanila Britská Indie, jež však v roce 1870 rostlinu zakázala, aby neohrozila své zájmy v obchodu s opiem.
„Vzhledem k současné popularitě CBD plánuje armáda uzavřít smlouvy na pěstování konopí s čínskými společnostmi. A právě proti tomu bojujeme!“
Když Myanmar obsadili v druhé světové válce Japonci, vláda konopí legalizovala a zdanila. V roce 1993 se rostlina nicméně dostala na seznam zakázaných látek spolu s heroinem a metamfetaminem, které ale jak armáda, tak povstalci ve vzbouřeneckých severních regionech země nadále ve velkém vyrábějí.
Zákon o narkotikách a psychotropních látkách z roku 1993, který za drogovou distribuci zavedl nejnižší trestní sazbu pěti let odnětí svobody a v nejhorším případě dokonce až trest smrti, byl vnímán jako způsob, jak si usmířit západní země.
V roce 2018 zákon získal dodatek, který mnozí obhájci legalizace přivítali s nadšením, protože měl vést k dekriminalizaci užívání návykových látek. Uzákoněný dodatek je nicméně v rozporu s jinými myanmarskými zákony, které zakazují držení i malého množství konopí a jiných drog.
„V té době jsem se poprvé zapojil do protestů a začal organizovat Pochod huličů. Sice nám chtěli poskytnout určité svobody, ale v konečném důsledku nás o ně jinými zákony stejně připravili. A takto s námi armáda zkrátka jedná,“ vysvětluje Kyan Tha.
Stejně jako ve všech sousedních zemích se i v Myanmaru konopí užívalo po tisíce let. Z jeho technické varianty se v zemi původně vyrábělo všechno, od oblečení po kuchyňské náčiní.
„Konopí představovalo tradiční lék na úlevu od bolesti a sehrávalo i společenskou úlohu. Semena a listy se přidávaly do pokrmů a teplých nápojů. Každou část rostliny jsme dokázali zpracovat a měli bychom v tom pokračovat,“ zmiňuje aktivistka Elizabeth U Shwe ze skupiny Svobodná Barma, která bojuje za lidská práva místních horských kmenů.
Z technického konopí se v Myanmaru původně vyrábělo všechno, od oblečení po kuchyňské náčiní.
Přestože konopí spadá pod stejné přísné zákony jako heroin, postihy se ve skutečnosti málokdy prosazují. Tráva je snadno k dostání a policie i armáda ji převážně přehlíží, ale k zatčením kvůli užívání i pěstování stejně občas dochází – a jeden takový nedávný případ o místní situaci leccos vypovídá.
V konopí je naděje
Jak uvádí deník Myanmar Times, jehož činnost bylo po puči zastavena, Američan John Todoroki byl spolu se svými místními zaměstnanci zatčen za provozování konopné pěstírny. Během policejního zákroku Todoroki předložil firemní licenci a povolení k pěstování technického konopí za účelem výroby CBD výtažků, jež obdržel od člena lokální samosprávy.
Navzdory tomu byl obviněn z porušení zákona, protože myanmarské právo obyčejné a technické konopí nerozlišuje. Po zaplacení kauce ve výši 240 tisíc amerických dolarů (v přepočtu přibližně 5,3 milionu korun) Todoroki uprchl po uplacení celníků do Thajska. Nyní se už nachází doma v americkém městě Denver. Jeho myanmarští zaměstnanci jsou ovšem stále ve vězení.
Chim Kham, bioložka a obhájkyně konopí, která spolupracuje s místním legalizačním hnutím Mahar (MLMM), se domnívá, že tím armádní představitelé chtěli vyjádřit své stanovisko.
„Vzhledem k současné popularitě CBD plánuje armáda uzavřít smlouvy na pěstování konopí s čínskými společnostmi. A právě proti tomu bojujeme. Jedním z hesel hnutí Mahar je: ‚V konopí je naděje.‘ Tím myslíme, že je v něm naděje pro myanmarské pěstitele a výrobce, jimž se díky konopí podaří přispět i národnímu hospodářství. Odmítáme sem znovu vpustit Čínu, která dělá, co se jí zlíbí. Proto teď všichni vyšli do ulic. Už máme až po krk toho, jak armáda ovládá nás i naši zemi,“ prohlásila.
V popředí demonstrací, jejichž účast překonala rekordy z poslední doby, se ocitli také konopní aktivisté.
Únorový převrat záhy vyvolal občanské protesty. Desítky tisíc demonstrantů se vydalo na pochod do ulic metropolí Yankoun a Mandalaj. Situace podnítila několik dalších souběžných demonstrací a bojkot armády. Po celé zemi se na projev nespokojenosti ozývalo bouchání do hrnců.
Ani po tolika týdnech to nevypadá, že by protesty měly utichnout. Počet účastníků pochodů vzrůstá. Obyvatelé velkých měst v noci hlídkují, aby se navzájem ochránili před nočními únosy ze strany policie a armády.
Mnozí demonstranti drží transparenty s portrétem Aun Schan Su Ťij, o nějž se svým typickým grafickým stylem zasloužil americký umělec Shepard Fairey a který nese slova: „Prosím, zachraňte naši vůdkyni – naši budoucnost a naději,“ což se odráží i v hesle „V konopí je naše naděje“ od aktivistky Chim Kham. Obyvatelé Myanmaru by podle něj měli mít právo nejenom pěstovat konopí, ale zároveň si i vydělávat na živobytí ve svobodné zemi, kde může běžný občan důstojně žít.
Zdroj: Cannabis advocates at the forefront of Myanmar democracy protests
