Guvernérka státu Oregon Kate Brownová v první polovině března zveřejnila jména členů nového státního poradního sboru pro psilocybin. Možná vám vrtá hlavou, k čemu Oregon potřebuje orgán zaměřený na aktivní látku v psychedelických houbách. Důvodem je prostá skutečnost, že tento americký stát jako vůbec první v zemi hodlá vybudovat podpůrnou infrastrukturu, díky níž by mohlo dojít k zapojení psychedelických hub do běžného života. Jedná se o zcela jedinečný plán. Nejde ani o legalizaci, ani o medikalizaci, nýbrž pouze o léčebné využití pod dozorem školených odborníků, kteří budou uživatele provázet psychedelickou zkušeností v licencovaných zařízeních.
Léčba tripem od 50. let
„Podobně jako ostatní jsem ohledně Nařízení 109 měla od počátku jisté obavy,“ uvedla Brownová v prohlášení, „ale pokud se nám díky tomu podaří pomoci lidem, jako jsou veteráni, pacienti s rakovinou a další, kteří trpí PTSD, depresemi a závislostmi, pak psychedelická léčba pod dohledem stojí za zvážení.“
Nařízení 109 je součástí zákona o tzv. psilocybinových službách, který oregonští zákonodárci schválili loni v listopadu. Prapůvodně se jedná o nápad Toma a Sheri Eckertových, kteří provozovali vlastní psychedelickou léčebnou praxi ve městě Portland.
Ve prospěch houbiček hovoří především výzkumy, které nasvědčují, že psilocybin by dokázal potenciálně ulevit pacientům trpícím silnými depresemi.
Vše začalo, když si manželský pár v roce 2015 přečetl v časopise The New Yorker článek uznávaného odborníka na látky měnící vědomí Michaela Pollana nazvaný „Léčba tripem“, který pojednával o rozvoji výzkumu využití psychedelik jako léku. Manželé se tak poprvé dozvěděli o polozapomenutém výzkumu z padesátých let, kdy se psilocybin v rámci psychiatrie běžně užíval. Americká vláda v minulosti financovala více než sto studií na toto téma, a jak sám Pollan uvádí v knize How to Change Your Mind, LSD terapii podstoupili mimo jiné i spisovatelka Anaïs Niován a herci jako Cary Grant nebo Jack Nicholson. Spoluzakladatel Anonymních alkoholiků Bill Wilson, který přestal pít díky halucinogenním účinkům rulíku zlomocného, chtěl dokonce v padesátých letech začít léčit alkoholismus za pomoci LSD, ale kolegové ve vedení organizace mu tyto plány zatrhli.
Nepromyšlený výzkum
Užívání psychedelik bylo tehdy velmi specifické. Vše probíhalo za přítomnosti školeného zdravotnického odborníka a na konci následovalo sezení, během kterého se psychedelická zkušenost rozebírala. První výsledky působily slibně, nicméně výzkum jako celek příliš promyšlený nebyl. V některých případech se lidé účinků látek báli natolik, že se až přehnaně odevzdávali do rukou psychedelických průvodců. Jeden z tehdejších odborníků se obával, že pacienti na psychedelikách „terapeutům pouze potvrdí jejich nejpříznivější teorie“. K tomu dodal, že přestože opravdu dochází k léčbě, samotný trip je spíše „nihilistický“ a blíží se spíše hypnóze. Než ovšem došlo mohlo dojít k vyřešení těchto palčivých problémů, výzkum byl přerušen a psychedelika se stala součástí alternativní kultury, kde se užívala bez asistence odborných průvodců. V konečném důsledku tak psilocybin skončil v hledáčku administrativy prezidenta Nixona, která jej v rámci kulturní války postavila mimo zákon. Někteří léčitelé se sice stále pokoušeli psychedeliky léčit, nicméně se museli přesunout do ilegality.
Mozek na psilocybinu vykazuje nezvyklou aktivitu, kdy mezi sebou hojně komunikují i ty části, u nichž většinou k neuronovému propojení nedochází.
Eckertovi měli s psilocybinem vlastní zkušenosti, takže Pollanův článek a následný osobní průzkum stačily k tomu, aby je jako terapeuty přesvědčily. Věděli, že mohou, ba že by dokonce měli přiložit ruku k dílu, ovšem zákon byl proti. „Nepřáli jsme si nic jiného než se stát odborníky na psychedelika, nicméně to nebylo možné,“ zmínil se mi Tom Eckert, „a tak nám nezbylo než si položit otázku: ‚Smíříme se s tím, že nemůžeme nic dělat, nebo s tím něco uděláme?‘“
Sheri Eckertová pro prodělané operaci v prosinci náhle zemřela, ale Tom vzpomíná, jak se kdysi na túře shodli, že se celému několikaletému politickému projektu plně oddají. „Rozhodli jsme se, že se poradíme se samotnou houbou,“ vzpomíná. Vydali se tehdy do národního parku Mount Rainier, kde se vypravili do lesů a u táboráku si spolu dali psilocybin. Tom se v duchu zatoulal až do daleké budoucnosti a zamyslel se, jak se na naši dobu budou historikové zpětně dívat. „Dospěl jsem k závěru, že je nebude zajímat dávná politika a technologie,“ poznamenal, „ale spíše to, jak jsme byli odcizení od vlastního vědomí.“ Eckertovi nikdy nemohli mít děti a Tom si nyní vybavuje, jak Sheri do ticha pronesla: „I myšlenka může být potomkem.“
Změna osobnosti
Tady se raději na moment pozastavím, než ztratíte nit. Jestli si myslíte, že poslouchat, jak vám někdo vypráví svůj sen, je utrpení, tak jste ještě nezažili někoho popisovat svůj trip. Psychedelická zkušenost nicméně skýtá nevídaný potenciál, a ten chce stát Oregon zužitkovat. „Osobnost je rys, který se zkrátka a dobře nemění,“ řekl mi Matthew Johnson, lektor psychiatrie na Univerzitě Johnse Hopkinse a zástupce ředitele univerzitního Centra pro výzkum psychedelik a vědomí (CPCR). Johnson se podílel na bezpočtu studií, jichž se zúčastnili jak těžce nemocní, tak zcela zdraví jedinci, jimž se po jedné dobře odměřené dávce psychedelik zásadně změnil jak pohled na svět, tak osobnost.
Zkušenost zasáhla především ty rysy osobnosti, které souvisí s otevřeností ke změnám a nejistotě. Respondenti začali přehodnocovat své zažité úsudky, vnímat jiné úhly pohledu a lépe snášet nejasnost a nejednoznačnost. Obecně platí, že s přibývajícím věkem přestáváme být tolik otevření novým zážitkům. Podle Johnsona by tak psychedelika mohla představovat „něco jako zdroj mládí“, který by rozrazil okna naší mysli. Ti, kdo se psilocybinu odevzdají se správnými úmysly a podporou, spolehlivě zažijí hluboké mystické okamžiky, na které budou i po dlouhých měsících a letech vzpomínat jako na nejdůležitější chvíle svého života. „Než jsme začali pracovat s psilocybinem, neexistovala žádná podobná experimentální léčba, na kterou byste se mohli jednoduše objednat a změnit tak svou osobnost,“ podotkl Johnson.
Nařízení 109 ustavuje regulovaná centra, v nichž školení licencovaní pracovníci provedou zájemce tripem a následně jim pomohou psychedelickou zkušenost integrovat.
Ve prospěch houbiček nicméně hovoří především výzkumy z Univerzity Johnse Hopkinse, Kalifornské univerzity a Newyorské univerzity, které nasvědčují, že psilocybin by dokázal potenciálně ulevit pacientům trpícím silnými depresemi, úzkostmi z blížící se smrti a drogovým návykem.
„Dospěl jsem k tomu, že léčbě závislostí by dnes prospěly postupy zaměřené na přeměnu osobnosti,“ uvedl Todd Korthuis, odborník na adiktologii z Oregonské univerzity zdravotních věd a člen zmiňovaného státního poradního sboru pro psilocybin. Jedná se sice jen o předběžné výsledky, nicméně vypovídají o „dramatických změnách v životech pacientů, kteří by tak mohli lépe bojovat s návykem na kokain, metamfetamin či dokonce alkohol nebo tabák.“
Až moc nadějné výsledky?
Prozatímní závěry působí tak dobře, že se tomu ani nechce věřit, tedy minimálně dokud je nepotvrdí další výzkum. Během nedávného experimentu zabývajícího se silnou depresivní poruchou, jehož výsledky zveřejnil žurnál JAMA Psychiatry, za čtyři týdny po dvou psychedelických seancích spojených s psychoterapií začaly u více než poloviny účastníků odeznívat příznaky choroby. Studie z Univerzity Johnse Hopkinse zaměřená na závislost na tabáku zjistila, že dvě třetiny subjektů, které obdržely psilocybin a podstoupily kognitivní behaviorální terapii, po roce přestaly kouřit. Pokud by se stejné výsledky opakovaly i za přítomnosti většího počtu účastníků a v jiných kontextech, účinky tohoto psychedelika by se daly považovat za zázračné. A i kdyby efekty psilocybinu byly jen z poloviny tak dobré, jak dosavadní poznatky naznačují, přesto by to znamenalo převrat v léčbě závislostí.
Dvě třetiny subjektů, které obdržely psilocybin a podstoupily kognitivní behaviorální terapii, po roce přestaly kouřit.
Vysvětlit, čím to, že psychedelika mají tak silné působení, není jen tak. Během vyšetření magnetickou rezonancí si můžete povšimnout, že mozek na psilocybinu vykazuje nezvyklou aktivitu, kdy mezi sebou hojně komunikují i ty části, u nichž většinou k neuronovému propojení nedochází. „Domnívám se, že k zásadním změnám v asociativní síti dochází díky tomu, že člověk na psychedelikách jinak vnímá gestalt, tedy celek své zkušenosti v každém okamžiku,“ poznamenal Johnson. To znamená, že se sluch, myšlení i vnímání liší od normálu, což vede k jedinečným zkušenostem a prozřením. Mnohdy se jedná o starou dobrou psychedelii, jak ji můžete znát z filmu Žlutá ponorka (1968). Příkladem budiž také takzvaná synestezie, kdy máte pocit, že slyšíte barvy a podobně. Mnohdy ovšem trip překoná veškerá očekávání a celé seance je sice náročnější, ale o to mocnější.
Integrace zkušenosti
Když jsem byl mladší, raději jsem se psychedelikům vyhýbal. Strachoval jsem se, že ztratím sebekontrolu, a proto jsem je v zoufalství vyzkoušel až později, když v mé mysli bylo více temnoty než světla. Neměl jsem to tehdy zrovna jednoduché, což se promítlo i do mých tripů, které zbořily stěny kolem mých úzkostí, manželství, zaměstnání, rodiny, záští, sympatií i mně samého.
Nebylo vždy snadné se jim postavit. Vedle extáze a nádhery jsem mnohdy čelil i strachu a silnému odporu. Stejně tak znovu vyplavaly na povrch záležitosti, které jsem se snažil ze všech sil ignorovat. Dříve nesourodé části mého života, hodnot a osobnosti se propojily a já mohl v sobě číst jako v knize. Úzkosti mě sice zcela neopustily, ale uvědomil jsem si, že má životní perspektiva zdaleka není neměnná a představuje za všech okolností pouze taneček mezi chemickými látkami v mozku a mými zkušenostmi. Stačilo pouhých několik gramů psilocybinu a mé vnímání reality se obrátilo naruby, což se mnou sice otřáslo, ale jsem za to vděčný. Nekladu již takový důraz na vlastní úsudek a názory, a naopak jsme otevřenější tajemnu a podivnu.
Podobně ovšem jako v případě tradiční terapie mi psychedelická zkušenost pomohla jen proto, že jsem se svými zjištěními dodatečně po vystřízlivění pracoval. Jakou hodnotu by měl trip, kdybyste po doražení do cílové destinace odmítli opustit hotel? „Ať už je zážitek s psychedeliky jakkoli silný, pokud nabyté poznatky neuplatníte v praxi a nezapracujete na sobě, pravděpodobně na vás nebude mít takový dopad, jaký byste chtěli,“ upozorňuje Eckert s tím, že celá psychedelická zkušenost se může „rozplynout jako sen“.
Bezpečnostní profil
Nebo vás také může pěkně nalomit. Na psilocybinu si nemůžete vypěstovat závislost a stejně tak není známa dávka, jež by byla smrtelná. „Podíváme-li se na jeho bezpečnostní profil, nemusíte se bát, že by vám nebo někomu z okolí vyloženě ublížil,“ přiznal mi Korthuis. To však neznamená, že psilocybin nemůže pošramotit, nebo dokonce trvale poznamenat vaši duši. Jsou známy případy hrůzostrašných tripů, které měly za následek dlouhodobé trauma a ve vzácných případech dokonce i propuknutí psychózy nebo sebevraždu. Zpětně si říkám, že bych ocenil mít po ruce zkušenou podporu, která by mě psychedelickou zkušeností provedla a případně i ochránila. Psychedelika nelze brát na lehkou váhu, v temné sluji se může skrývat drak.
Za čtyři týdny po dvou psychedelických seancích spojených s psychoterapií začaly u více než poloviny účastníků odeznívat příznaky deprese.
Z toho důvodu Eckertovi neměli v úmyslu vracet se k pochybnému užívání psychedelik z konce šedesátých a ze sedmdesátých let, naopak chtěli navázat na psilocybinové terapie z let padesátých a začátku šedesátých. „Chtěli jsme se navrátit k samotným kořenům psychedelických seancí,“ přiznal Tom. Nařízení 109 neznamená, že si zkrátka zajdete do obchodu nakoupit houbičky: naopak ustavuje regulovaná centra, v nichž naleznete školené licencované pracovníky, kteří zájemce nejen provedou tripem, ale také jim následně pomohou psychedelickou zkušenost integrovat. Každý návštěvník absolvuje testy, které odhalí jakoukoli tělesnou nebo duševní potíž, kvůli níž by jej psilocybin mohl ohrozit. Vedle toho je na místě také přítomna okamžitá pomoc pro případ psychologických či jiných komplikací. „Znovuzapojení psychedelik do běžné kultury jsme promysleli do nejmenších detailů,“ podotkl Eckert.
Role MAPS
Jeho snaha zaujala také další skupiny, které se dlouhodobě pokouší změnit zákony o psychedelických látkách. Eckertovým se dokonce dostalo pozvání na setkání Multidisciplinární asociace psychedelických studií (MAPS). Tam se jim podařilo navázat kontakty, kterém jim zaručily finanční pokrytí celého projektu.
Stejně jako v případě tradiční terapie mi psychedelická zkušenost pomohla proto, že jsem se svými zjištěními po vystřízlivění pracoval.
V čele MAPS stojí její zakladatel Rick Doblin. Asociace se již po desítky let snaží oživit výzkum léčebných přínosů psychedelik. Momentálně se pokouší u amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) prosadit MDMA, empatogenní látku, jež slouží pro výrobu extáze, jako potenciální lék posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Doblin oregonskou iniciativu podporuje, ale je si také plně vědom veškerých úskalí. Jak se budou pracovníci center školit? Jaké konkrétní testy budou návštěvníci muset podstoupit? Kromě toho poznamenává, že psilocybin ve zbytku Spojených států amerických i nadále platí za zakázanou látku, a proto proti programu může federální vláda kdykoliv zakročit. Když například v zemi začínaly vznikat první konopné výdejny, běžně se stávaly terčem policejních razií. „Obávám se, že ti, kteří by tím mohli ohrozit svou profesionální licenci, budou mít strach se projektu zúčastnit, a přitom právě je potřebujeme nejvíce,“ zmínil Doblin.
Z jeho poznámek lze vycítit obavy, které jsem zaznamenal u bezpočtu dalších zastánců psychedelických reforem. Děsí se, že pokud toho budou požadovat příliš mnoho za velmi krátkou dobu, ohrozí tím celá desetiletí tvrdé dřiny a pokroku. Stačilo by, aby se do médií dostalo několik zveličených historek o badtripech nebo třeba různých přešlapech či obtěžování ze strany zaměstnanců center, a záhy se můžeme ocitnout zpátky v sedmdesátých letech, kdy se veřejnost vůči psychedelikům obrátila zády. „Je to naše Achillova pata,“ přiznal Boyd, „protože veřejné mínění se může velice snadno změnit. A jestli k tomu dojde, tak nám žádný vědecký výzkum nepomůže.“ Sám se proto zčásti zasadil o to, aby po odhlasování v Oregonu následovalo dvouleté pokusné období, kdy spolu zákonodárci a odborníci důkladně celý program vypracují a postupně jej uvedou do chodu. Opomenuta nebude ani veřejná osvěta.
Racionálně a bez iluzí
Na Nařízení 109 je pro mě osobně zajímavé především to, že se zcela vymyká standardní dichotomii léčebné užití versus legalizace, která definuje americkou reformu protidrogových zákonů během posledních dekád. Psilocybinové pilule se v obchodech prodávat nebudou. Psychedelická terapie se stejně tak nebude týkat jen osob trpících duševními chorobami. Nejedná se ani o nějaký neochotný kompromis, kdy se psilocybin pouze označí za menší zlo, než je válka proti drogám nebo PTSD. Celá reforma se naopak zakládá na myšlence, že psychedelika mohou, ať už jsme nemocní, nebo zdraví, potenciálně změnit život k lepšímu, a proto stojí za to investovat do plánu a školení, díky nimž je budeme moci užívat bezpečně a produktivně. Považovat psilocybinovou terapii za odpověď na všechny společenské problémy nebo nedostatky systému péče o duševní zdraví by bylo bláhové. I tak se o všem jedná o další alternativu pro ty, kteří ji potřebují. Osobní svědectví i vědecké důkazy svědčí o tom, že psychedelika opravdu umí měnit životy, a to samo o sobě více než stačí.
Zdroj: Can Magic Mushrooms Heal Us?
