Aktuální článek
Wouter Hanegraaff: Bohové vstupují dovnitř

Wouter Hanegraaff: Bohové vstupují dovnitř

  • S nizozemským odborníkem na alternativní spiritualitu jsme se od starověkého Egypta přenesli až k amazonským pralesům, abychom probrali změny vědomí, prožitky božství a smysl života.

Profesor Hanegraaff stihl navštívit Českou republiku během posledních dvou únorových dní. Přijel do Brna jako hlavní řečník mezinárodního workshopu Religious Drugs (Náboženské drogy), který tu spolupořádal brněnský Ústav religionistiky. Po dvou dnech nabitých příspěvky na téma vztahu vědomí měnících látek k náboženství a spiritualitě jsme spolu zasedli k rozhovoru o změnách vědomí, prožitcích božství a smyslu života.

Váš příspěvek byl moc zajímavý. Můžete shrnout jeho hlavní myšlenky?

V podstatě jsem se pokusil vzájemně propojit dva fenomény. Můj příspěvek se týkal římského Aegypta, tedy Egypta pod nadvládou Římanů v prvních staletích našeho letopočtu. Celá tato kultura a spousta jejích praktik, hlavně těch náboženských, byla vědci často interpretovaná jako magická. Uvedl jsem na několika příkladech ze souboru takzvaných řeckých magických papyrů, které editoval německý učenec Karl Preisendanz, že v jeho pojetí se veškeré egyptské náboženské praktiky jeví jako „magické“ a tedy pověrčivé. Z vizí se pak u něj stávají magické vize. Z rostlin magické rostliny. A proč? Protože magie má negativní konotace, odpovídající převládajícím stereotypům o starověkém Egyptu. Je to něco iracionálního a pověrčivého, co stojí v opozici k osvícenské racionalitě. To je ale velmi zkreslený pohled.

Mnoho zkušeností zaznamenaných v tehdejších textech totiž popisuje zvláštní vize, setkání s bohy a další jevy, které by se lidem za běžného vědomí normálně nepřihodily. Vědci to vzali jako důkaz, že ti lidé byli iracionální – buďto si to celé vymysleli, nebo se jim to tedy stalo, ale pak museli být blázni. Zaměřil jsem se proto na několik konkrétních případů. Podle mě je tu dobrý důvod domnívat se, že v nich hrálo roli užívání enteogenů. A pokud je tomu tak, není proč nadále předpokládat, že ti lidé byli blázni – naopak, jedná se o naprosto racionální vysvětlení. Z klinické praxe víme, že pokud dokonale zdravému jedinci podáte LSD, také bude mít zvláštní vize a zkušenosti. A když se podíváme do pramenů, zjistíme, že zde bylo použito kyphi, což je specifický druh kadidla s mírně narkotickými vlastnostmi, používaný po celém Egyptě.

A ten konkrétní případ, který jsem popsal, je možná jeden z nejdůležitějších „trip reportů“ starověku. Popisuje skutečně velkolepou vizi, celou sekvenci vizí, a existuje k němu dokonce i pevně daný recept na „oční barvu“. A ta obsahuje několik psychoaktivních složek.

Prozradíte nám je?

Samozřejmě. Text se jmenuje Mithrova liturgie a mezi dotyčné substance patří modrý leknín (který byl v Egyptě běžný a má prokazatelně halucinogenní vlastnosti), myrha (rovněž obsahuje mnoho účinných látek) a prášek z uctívaného skaraba, tedy brouka hovnivála, a to je otázka. V odborné literatuře se objevuje hypotéza, že tihle skarabové žili na kupkách hnoje, na nichž rostou i psilocybinové houby. Můžeme proto předpokládat, že byli plní psilocybinu. Ale to je jenom spekulace.

Pod dohledem zkušených terapeutů může být jedno nebo dvě sezení s ayahuaskou ekvivalentem mnoha let terapie.

A pak tu máme zmínku o rostlině zvané kentritis. Kentritis je řecké slovo, popsané v tom receptu. Lidé tehdy museli vědět, co to je, ale my už to nezjistíme a podle toho receptu nic nepřipravíme. Přitom se v něm precizně popisuje, jak vyrobit barvy, které se vtírají do očí nebo kolem očí tam, kde je tenká kůže. Chvíli potrvá, než to zabere, a pak nastoupí vizionářské prožitky. Takže podle mě je to jasné.

Jaké máte důkazy, že se i u tohoto receptu jedná o změněný stav vědomí navozený psychoaktivními látkami? Nenabízí se nějaké lepší vysvětlení těchto vizí?

Zaprvé tu máme onen návod k přípravě, a v něm se uvádí, že je nezbytné vzniklou mast vetřít do očí. Jaké další důkazy potřebujeme? Mainstreamová věda, a to tenhle text studovali skvělí učenci, nenabízí žádné vysvětlení. Jeden z předních odborníků tvrdí, že vdechovali sluneční svit. Přímo ze slunce. Pravda, v tom textu je to tak doslovně uvedeno. Rád bych mu tedy něco vzkázal: Dobře, tak běžte a nadýchejte se světla ze slunce. Vznesete se do vzduchu a budete mít božské vize? Nemyslím si. Takové vysvětlení nestačí. Takže co se mě týká, je tenhle konkrétní případ jasný. U jiných případů už je to složitější.

Lze tedy podle vás uvažovat o změněných stavech vědomí jako o něčem, co je s lidskými kulturami a historií úzce propojené?

Ano, určitě. Pak je ale potřeba rozšířit koncept, nejde jen o změny navozené drogami nebo jinými látkami. Způsobů, jak změnit vědomí je spousta! Lze to provést hudbou, například bubnováním, přetížením smyslů vnějšími stimuly nebo také nedostatkem jejich stimulace…

Smyslovou deprivací?

Přesně tak, smyslovou deprivací. Nedávno jsem recenzoval fantastickou knihu od Yulie Ustinové, rusko-izraelské vědkyně.

Ta píše hodně o šamanismu…

A také o antickém Řecku. O lidech, kteří vstupují do jeskyní. Mnoho dochovaných textů o vizionářích, tedy lidech, kteří měli zjevení, nebo prorocích, jako byl Mohamed, se zmiňují o jednom – všichni dotyční se odebrali do jeskyně. A tam se setkali s andělem Gabrielem nebo jinými bytostmi. Můžete si říct, proč jeskyně, ale to byste skutečně museli jít do jeskyně a představit si, jaké to muselo být ve starověku, kdy lidé neměli prostředky, jaké máme dneska. Je tam naprostá tma. Úplné ticho. Tak intenzivní ticho si v naší civilizaci už ani nedokážeme představit. A v takové situaci si začne mozek nedostatek senzorických vjemů kompenzovat tím, že vytváří halucinace. Mohou být zrakové nebo sluchové, takže uslyšíte hlasy a budete mít vize. Jejich obsah samozřejmě vychází z dané kultury. Pokud žijete v Indii, asi uvidíte indické bohy. V Řecku to pak budou bohové z Olympu. Neříkám, že to vysvětluje všechna zjevení, ale řekl bych, že smyslová deprivace může být celkem zásadní klíč k pochopení některých velkolepých vizí. Yulia Ustinová každopádně hovoří o změnách vědomí v antickém Řecku. Důkazů existuje hodně a v tomto případě jsou obzvlášť zajímavé, protože ve škole nás učili, jak byli Řekové racionální, otcové moderní vědy a tak dále. Skutečnost je ovšem mnohem složitější.

Jestli to chápu dobře, tak rozlišujete mezi spiritualitou a náboženstvím. V čem?

Začal jsem prosazovat pojem „spiritualita“ jako vědecký termín. Jeden důvod je strategický. Pokud se podíváte, jak je na tom mezinárodně současná religionistika, tak máme potíže. Musíme se obhajovat, dostáváme stále méně peněz a v médiích mají přednost osobnosti, které velmi sebevědomě mluví o náboženství, ačkoli o něm ví velmi málo. Slavní fyzici nebo psychologové dnes hovoří o Bohu a náboženství, jako by se nechumelilo, a přitom nemají potuchu, o jak komplexní fenomény se jedná. My religionisté jsme nebyli schopni o náboženství vyprávět přesvědčivý příběh, a tak nás obvykle nahrazují teologové. Jedním z důvodů je naše neschopnost vysvětlit širšímu publiku, že náboženství, tak jak ho studujeme my, není žádná teologie. Nejde zde o naši vlastní víru, ale skutečně vědeckou snahu porozumět fenoménu náboženství – historicky, sociologicky a tak dále. Takže si myslím, že religionistika coby věda o náboženství je v očích veřejnosti příliš zatížená jistými stereotypy. Pokud dnes někdo nadaný studuje religionistiku, jeho okolí má za to, že se zabývá nějakými doktrínami a bohoslužbami. Pořád tady panuje velké nedorozumění.

Psychedelické enteogeny umožňují lidem se alespoň dočasně vymanit z nastavení, na které jsou zvyklí, a nazřít jej s odstupem.

Zpátky ke spiritualitě. Jistí sociologové udělali empirický výzkum o tom, co se obvykle chápe pod pojmem spiritualita. A zjistili, že většina lidí to vnímá jako individuální formu religiozity, ve které jde o osobní zkušenosti, osobní praktikování. A pokud si do obrázků v Googlu zadáte slovo „spiritualita“, vyskočí na vás záběry meditujících lidí a nabídky na všechny možné druhy svíček. Takže lidé si podvědomě spojují spiritualitu se světlem v temnotách.

To je pěkná metafora.

Každopádně je to individuální, zážitková praxe, specifický druh religiozity, který by měl být vyčleněn a studován samostatně. Netvrdím, že by měla nahradit náboženství, to jistě ne, ale domnívám se, že i studium spirituality má ve vědě své místo.

A co konkrétně si mám představit pod pojmem „enteogenní“?

To slovo pochází z řeckého entheos, což znamená něco jako božství. Ale ne to, které pochází z nitra, jak to občas bývá mylně chápáno. Ve skutečnosti jde o božství, které do vás vstupuje, takže jste pak posedlí, plně prostoupení božstvím, které do vás vchází.

Z vnějšku tedy vstupuje do nitra.

Ano. A slovo entuziasmus, které všichni běžně používáme, pochází přímo ze slova enthúsiasmos, což znamená totéž. Bohové vstupují dovnitř.

A teď k té definici. Hovořím o enteogenním náboženství v širším a užším smyslu. V širším slova smyslu je to změna vědomí vyvolaná jakýmkoli způsobem – hudbou, tancem, bubnováním, smyslovou deprivací… V užším slova smyslu je to pak změna vědomí navozená určitými látkami.

Proč se podle vás lidé často staví k náboženství skepticky, ale spiritualita jim nevadí? Může to být důsledek procesu sekularizace, oddělení náboženství od státu?

Ano, v naší společnosti již náboženské instituce nemají dominantní roli. Křesťanské církve byly kdysi zcela spojené se státní mocí, ale staly se z nich soukromé podniky. Už od počátku 18. století pozorujeme rozvoj náboženských „supermarketů“. Tento fenomén postupně nabýval na síle a dnes už do supermarketu náboženství a spirituality chodíme všichni. Tlačíte před sebou vozík a říkáte si, teď bych si dal nějakou meditaci, a tak tam přihodíte něco z buddhismu. Ráda bych vyzkoušela nějaké drogy, a tak je tam šoupnete. Vytváříme si směs, která odpovídá našemu osobnímu spotřebitelskému vkusu. Už neplatí, co dříve tvrdili učenci jako Durkheim, že náboženství je pevnou součástí základů celé společnosti. Náboženství má dnes mnoho forem, velmi často jsou individualizované a konzumní. A s příchodem internetu a sociálních sítí se tyto procesy ještě urychlily – stačí se podívat na telefon a jste propojení od jedné věci ke druhé. Sbíráte kousky různých tradic, mícháte je dle vlastních preferencí a něco si z nich vytváříte.

...

Pokračování článku najdete v Legalizace č. 59, která je právě k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!