Musím prohlásit, že mě v rámci české hudební scény provází až dětinský entuziasmus. Pokaždé, co se ponořím do moře jedniček a nul, jehož výstupem je zvuková vlna, okamžitě mě pohltí mocné nadšení z dalších a dalších projektů, které objevím. Navíc se jeví, že každá kapka v tomto pomyslném moři hraje jinými barvami – není nic příjemnějšího než stará dobrá diverzita. První kapka se jmenuje Metastavy a disponuje enormně příjemnou barvou na poslech. Název kapely je dle mé interpretace stejně inteligentní jako texty. Dojít k překročení stavu, čímž je možno získat větší nadhled o stavu samotném – to jest má reflexe nádherných textů, v nichž se zrcadlí notná dávka zkušeností všech zúčastněných, ačkoli si všechny skladby debutního počinu Až vyrostu udržují poetický nadhled. Každá citlivá duše pak musí být schopna se do takového textu vsáknout. Křišťálově vyklidněný vokál střídá mluvené slovo a celý hlasový projev je poháněn instrumentální směsicí jazzu, soulu i R&B. Metastavy mě při každém poslechu vzaly na exkurzi životem, který jsem nikdy nepoznal, ale i tak jsem jej prožil.
Metastavy si můžete poslechnou na Bandcamp.com.
Velmi čerstvou kapkou v českém moři je rapové uskupení s kořeny na Slovácku jménem Bartleby. Jejich první album #Happiness obsahuje pořádnou nadílku textového kumštýřství, což je vzhledem k slamovým zkušenostem frontmana Ondřeje Hrabala více než pochopitelné. Texty hrají opravdu prim – místy jsou cítit satirou, občas proteče existenční zápas a někdy rozverná legrace. Hudební doprovod má prvky oldschoolovějších hiphopových počinů, ale má jednu obrovskou zvláštnost – pokud se do něj pořádně zaposloucháte, můžete zřetelně rozeznat zvuk cimbálů, který je tak typický pro místo kořenů kapely.
Jak zní unikátní spojení cimbálu a rapu? #Happiness.
Metastavy i Bartleby sdílí velmi silnou textovou složku a jinak to není ani v případě třetí kapky s názvem Sekvoye. Jejich hudbu bych pravděpodobně ztvárnil jako průchod červí dírou anebo jako reinkarnaci vědomí do elektrického impulzu proudící skrze neuronové cesty v lidském mozku. Elektronický a do jisté míry agresivně znějící podklad roztáčí divotvornou fantazii a žene kupředu texty protnuté šikovnou verbální hrou. Ty pak berou naše představy na kosmologickou tour, od nejmenších jednotek digitálního světa přes hory, lesy, betonové džungle až do niterných pekel každého z nás. Tato směsice pak nutí přemýšlet, interpretovat, ponořit se, zavřít oči a hledat v sobě. Je to tam? Chci, aby to tam bylo? Dokud to nezkusíte, tak to vědět nebudete. Pokud tam něco najdete, nelekejte se. Sekvoye jsou důkazem toho, že se není čeho bát, a jestliže by se nakonec zjevilo něco znepokojivého… Bez toho by objev nebyl plnohodnotný.
