Berte tento krátký textový útvar jako line-up festivalu krásných hlasů, neboť hudba schoulená mezi následujícími řádky musí zákonitě pohnout i kamenem.
Billow
Dreampopový celek Billow je krásným příkladem opravdu vyspělé kapely, která své řemeslo ovládá na výbornou. Tóny, jež naplňují prostor, dodávají posluchači jistou nostalgickou satisfakci. Pokud by se v Česku točily dobré filmy zpovídající mladou generaci, kapela Billow by mohla sloužit jako solidní základ pro dobarvení atmosféry. Právě atmosféra hraje v jejich díle obrovskou roli, protože posluchač nakonec poleví pod tlakem vzpomínání. Každý pak rád usedne za okno s šálkem kávy, začne rozjímat o životě, který se mu, pokud bude mít štěstí, promítne do volné sněhové vločky surfující na mrazivém větru. Billow nás zkrátka berou zpět, ať už do snů, či do propasti našich životů, a proto se jejich hudba nemůže nikdy ztratit, může jen dál volně plynout tak, jak to na poslední desce III dělá. Jemnost a zasněná křišťálovost hlasu Lenky Zbořilové podpořená jemnými kytarovými tóny a decentní elektronikou zkrátka funguje.
Billow: Radio Wave Studio Session
Nika
Neméně nadšení však přinášejí i mladší celky či jednotlivci. Písničkářka Nika je přesně takovým zdrojem radosti a přes její útlý věk (osmnáct) uznávám, že mě již dlouho něco nezasáhlo tak silně. Její první singl Bruises z připravované desky je neskutečný. Krásný hlas reprodukuje slova o domácím násilí a jemný klávesový podklad, na který jsme venkoncem zvyklí u každé popové zpěvačky, dokazuje, že to lze dělat i jinak. Ona instrumentální pasáž totiž obsahuje nebývale chytré, a přitom nepřekombinované aranže zasahující místy do jazzových harmonii, přičemž vokály jsou fluidní po celou dobu poslechu. Výsledkem je opravdu chytrá indiepopová skladba s naléhavým textem, propracovaným zpěvem a překvapivým instrumentálním podkladem, který baví bez ohledu na žánrovou vyhraněnost. Pokud se bude i zbytek alba linout v podobném duchu, čeká nás období natěšené insomnie.
Amelie Siba
Dalším fenoménem tuzemska je mladá zpěvačka a kytaristka Amelie Siba. Dílo stvořené touto písničkářkou je velmi něžné, intimní a bez okolků protnuté nevybíravou osobností. Sama tvrdí, že pokud by přeložila své skladby do češtiny, byla by to slaďárna a teenage movie. Nicméně si nemyslím, že je to špatně. Přesně takové písně totiž zaujmou věrnou základnu. V jejich textech je to, co jsme zažili anebo stále zažíváme, a tudíž je velká část populace způsobilá k tomu, aby se s nimi dokázala identifikovat. A to je u tvorby tohoto typu velká výhoda, ne-li nutnost. Přeji příjemný poslech!
