Nápis na hrobě neznámého muzikanta praví: „Kytary jsou mrtvé.“ Smělé tvrzení, které snad není tak závažné, jak se zdá. Nicméně člověk pletoucí se pod nohy klubům, reproduktorům a hudbě jako takové musí uznat, že se do vod, které byly dříve rejdištěm tradičnějších instrumentů, stále víc zapojuje prvek elektronický. Je to dobře? Je to špatně? Kdo ví, je to vývoj.
Lowmoe
Lowmoe jest duem, které do této evoluce bezvadně zapadá, neboť do strun nikdy nehráblo a k muzice mu dokonale stačí pár blikajících krabiček a uvolněné tancující publikum. Nedávno narozená druhá deska tohoto uskupení mluví ve prospěch rychlejšího bpm, minimalističtějšího přístupu a kontrastního vlnobití linoucího se z membrán k ušním bubínkům. Atmosféra alba Recalibrate je proměnlivá, od pocitu klasičtějších devadesátkových mejdanů pod širým nebem, v širém bunkru či jiné opuštěné struktuře až po ambientně tekuté, leč zrychlené elektronické polaskání. Nutí k pohybu téměř svatovítskému, který je v rámci duševní hygieny chtě nechtě potřebný.
Lowmoe: Let´s Just Not
Vellocet Roll
Abych však nebyl tak tragický ohledně kytar, obě následující uskupení mají k muzice tradičnější přístup, přičemž nijak nezaostávají za potřebami doby a nabízejí to hlavní – fluidum. Vellocet Roll mají toto umění doslova v malíčku. Jejich tóny se linou tělem přes jemné mravenčení na konečcích prstů do nejistého vstávání vlasů na hlavě. Potemnělé valy gradují ex nihilo do pomyslného šílenství, které protíná neurotický saxofon s nařezanými a efekty podrážděnými kytarami. Ta hudba se hodí do každé neo-noirové detektivky vsazené do vykořeněnosti velkoměst anebo k nočním túrám za ukojením touhy po mysticismu. Vokál, který byl v dřívější tvorbě citelný, se stává jen nástrojem k umocnění obskurní atmosféry jejich díla, jež nutí zhluboka dýchat a plout.
Black Tar Jesus
Třetí a poslední kapelou jsou Black Tar Jesus. Po letité pauze obdrželo hudbymilné veškerenstvo dárek v podobě trefně pojmenovaného alba Year Insane. Stejně jako předchozí interpreti ani dehtový Ježíš nezaostává ve věcí onoho nepojmenovatelného kouzla. Chytrá a smutnější kytarovka podněcuje představivost a plní každý prostor hutným rozjímáním a minimalistickým zvukem. Ponurá psychedelie dodává albu na intenzitě, přičemž texty vybarvují příběh nelehkého údělu moderního člověka. Každá doba si zaslouží soundtrack a myslím, že BTJ by v hudebním doprovodu naší doby rozhodně figurovat měli.
Black Tar Jesus Radio Wave Session
