Aktuální článek
Zapomenutý rozhovor s Jackem Hererem

Zapomenutý rozhovor s Jackem Hererem

  • Ztracený a zase nalezený rozhovor s jednou z největších legend.

Když jsem se nedávno pustil do jednoho nového projektu, nečekaně jsem narazil na ztracený záznam rozhovoru s legendou konopné scény Jackem Hererem. Jack je bezesporu jednou z nejdůležitějších postav v historii hnutí za legalizaci – dost možná byl prvním opravdu globálně známým konopným aktivistou.

Jeho slavná kniha, ve které ostře kritizuje globální válku proti konopí, nazvaná Spiknutí proti konopí aneb „Císař nemá šaty“ (orig. The Emperor Wears No Clothes) se dodnes dočkala již šestnácti vydání a po celém světě se jí prodalo více než 700 000 výtisků. Tento titul se tak stal jednou z nejúspěšnějších knih vydaných vlastním nákladem.

Jack byl sice velký bojovník, ale v roce 2010, právě když celosvětové hnutí pro legalizaci, u jehož zrodu stál, začalo sklízet první úspěchy, podlehl dlouhodobým zdravotním problémům. Následující rozhovor jsem nahrál před 25 lety, ještě než jsem začal pracovat pro magazín High Times. Tehdy jsme si všichni naivně mysleli, že celý svět co nevidět zaplaví zelená vlna legalizace a Jack se stane mesiášem nové konopné éry.

S lidmi, kteří jsou lhostejní vůči nespravedlivým zákonům a nevadí jim zavírání nevinných lidí do vězení, se přátelit nehodlám.

Naše naděje však byly poněkud předčasné a konopí čekala ještě dlouhá a trnitá cesta na výsluní. V pětadevadesátém jsme ale byli odhodlaní vyběhnout na barikády s jointem v ruce – měli jsme pocit, že velká konopná revoluce musí přijít každou chvíli. A přesně v té době vznikl i následující rozhovor.

Konopí se dnes konečně začíná dařit – pomalu, ale jistě se dostává dokonce i do mainstreamu.

Myslíš tím módní průmysl v čele s Ralphem Laurenem? Slyšel jsem, že na konopí má zálusk i ten druhý týpek… jak on se to jen jmenuje?

Calvin Klein. Ralph ve svých kolekcích využívá konopí už dvanáct let a Calvin prohlásil, že první konopné modely by chtěl představit letos v září.

Jasně, Calvin Klein. Prý se do výroby konopného oblečení chce pustit fakt naplno. Osobně jsem pro – syntetických tkanin by se lidstvo mělo zbavit jednou provždy.

Vnímáš konopí především jako odpověď na ekologické otázky?

Konopí pro mě odjakživa bylo především výrazem lidské svobody. Jeho význam pro ekologii ale rozhodně není zanedbatelný – díky tomu, jak je šetrné k životnímu prostředí, by mohlo zásadně ovlivnit kvalitu našeho života. Pointa mojí knihy Spiknutí proti konopí aneb „Císař nemá šaty“ vězí v tom, že konopí je nejproduktivnější rostlinou na světě. V tom nepřeberném množství rostlin, ze kterých lze vyrábět tkaniny, konopí vyniká ve všech ohledech – je nejměkčí, nejteplejší, jeho vlákno dokáže vstřebat nejvíce vody… je to prostě ideální surovina na výrobu tkaniny. A teď si zkus vzpomenout – učili tě to ve škole?

To sotva.

Řekli ti snad, že ještě v minulém století se z konopí vyrábělo téměř vše, na co si jen vzpomeneš – neuvěřitelných 85 procent textilních produktů? Ve škole nás učili jen o lnu, jutě a bavlně. Bavlna přitom až do roku 1820 tvořila pouhou desetinu procenta textilního průmyslu. Většina lidí si dnes přesto myslí, že dřív se látky vyráběly jen z bavlny. Až v roce 1973 jsem narazil na informaci, že konopí, ze kterého se vyrábí třeba lana, i to, které tak rád pokuřuju, pochází z jedné a té samé rostliny. Napsal jsem knihu o marihuaně a ani jsem netušil, že se jedná o konopí!

Už tehdy jsi o marihuaně napsal nějakou knihu?

Jasně. Vydal jsem ji počátkem roku 1973.

Jaký měla titul?

Jmenovala se Tráva (orig. G.R.A.S.S.: Great Revolutionary American Standard System). Najdete v ní všechno od omalovánek až po rady pro začínající dealery. Je to prostě taková vtipná knížka pro fanoušky konopné kultury. Když jsem ji ale psal, tak jsem o tom, jaké má vlastně konopí využití, neměl vůbec tušení.

Kde ses pak dozvěděl více?

Paradoxně od jedné party mlaďáků. Bylo mi tehdy něco kolem 33 a psal jsem články do asi pěti různých magazínů. Potkal jsem týpky, kteří pracovali pro aktivistickou organizaci Marijuana Initiative, a ti mi vysvětlili, že konopí se dříve používalo na výrobu látek, plátna, lan a dokonce i papíru. V tu chvíli mi došlo, že marihuana a konopí jsou totéž a že tahle rostlina není jen zdrojem příjemných účinků na psychiku, ale i přírodního vlákna s obrovským potenciálem. Historicky se dokonce jednalo o nejpoužívanější surovinu na výrobu tkanin. Pak se ale znelíbila zákonodárcům, přišla kriminalizace a nikdo to ani nepostřehl. Potkal jsi snad už nějakého Američana, co by nadával na to, jaká křivda je, že nám konopí vytrhli z rukou? Štve tě to? Dokud to každého z nás nezačne štvát, bude jim to i nadále procházet.

Jak na kriminalizaci konopí reagoval průmysl?

Rozhodně to tehdy jen tak nepřešli – protestovali a upozorňovali na to, že neférové zdanění semen konopí dotlačí jejich producenty až ke krachu.

Jak to s nimi dopadlo? Zkrachovali, nebo raději začali pěstovat něco jiného?

Nakonec se raději pustili do pěstování jiných plodin. Bojovat se jim nechtělo. To jim ale nedošlo, že konopí je nejlepší plodinou, jakou nám příroda může nabídnout. Pravý význam konopí si nikdo plně neuvědomoval. My jsme ale přemýšleli jinak. Tehdy jsme naplno jeli v LSD. V podstatě jsme jen psali o tripech a hledali sebemenší příležitost k protestu – v různých magazínech a novinách nám vyšlo něco přes třicet článků. Přidali jsme se k prolegalizační organizaci California Marijuana Initiative a nové poznatky ohledně možností využití konopí jsme chtěli využít především k tomu, abychom získali větší podporu a naše oblíbené hulení v očích veřejnosti alespoň trochu očistili. Tehdy každý konopí vnímal jen z jediného úhlu – jak jsme ale začali naši kampaň rozjíždět a jednotlivé dílky celé skládačky se dávaly dohromady, začalo se ukazovat, o jak univerzální a komplexní rostlinu se vlastně jedná. Všechny dílky do sebe pak zapadly jednoho dne v roce 1974 nebo 75, kdy jsme s mým kolegou zrovna byli na LSD. Představ si to – po roce a půl čtení vládních zpráv, statistik v Zemědělské ročence a nespočtu dalších článků a studií z oborů průmyslu a mechaniky v odborných časopisech Popular Mechanics a Mechanical Engineering se nám zničehonic rozsvítilo. Vše, nad čím jsme bádali, do sebe té noci najednou zapadlo.

Během jediné noci?

Přesně tak – dokonce během jediné vteřiny. Víš, jak funguje LSD. Spousta věcí, co tě napadne na LSD, jsou samozřejmě naprosté hovadiny, ale čas od času se ti podaří objevit i něco naprosto převratného! Mysleli jsme si nejprv, že je to jen paranoidní představa. (Zasměje se.) Že až vystřízlivíme, tak nás prostě opustí. Nemysleli jsme si, že jsme právě pochopili podstatu celého toho obřího spiknutí proti konopí. Kdo by nám taky věřil, představ si ten titulek: Šokující pravda objevená na tripu!

Celou dobu jsem si byl jistý, že legalizace nakonec zvítězí.

Napadlo by tě během těch tripů, že se jednou legalizace konopí dostane tak daleko, že z něj začnou vyrábět oblečení i tak velké značky, jako je Calvin Klein či Ralph Lauren? Že i takoví mainstreamoví giganti budou jednou hlásat to, co ty?

Asi mi teď nebudeš věřit, ale když nám kolem roku 73 docvaklo, že marihuana a konopí jsou jedna a ta samá bylina, říkali jsme si, že to tak asi jednou dopadne. Když nám pak na přelomu roku 74 a 75 došlo, že konopí je naprosto dokonalá plodina, která lidstvu může sloužit jako surovina na výrobu papíru, přírodního vlákna, ale i jako potravina, byli jsme přesvědčení, že do roka to budou vědět všichni.

V roce 1980 jsme pak zjistili, že z konopí by se dalo vyrábět tolik paliva, kolik je ho jen potřeba! Říkali jsme si, že tohle přece změní svět! Bylo nám jasné, že se to prostě rozkřikne. Nikdy jsem si nemyslel, že by s konopím začaly podnikat i značky, jako je Calvin Klein, ale celou dobu jsem si byl jistý, že legalizace nakonec zvítězí.

Co se tedy stalo? Proč začíná být konopí populární až nyní?

O velkém konopném spiknutí jsem se rozhodl napsat knihu – Císař vyšel v roce 1985. S kolegou jsme si mysleli, že bude stačit, když všechny ty informace lidem prostě zpřístupníme, a ony už se budou šířit dál samy. Ukázalo se ale, že to byly až příliš dobré zprávy. Nebrali nás vážně, nevěřili tomu.

Co tedy veřejnost později přimělo změnit názor?

Myslím, že velký podíl na tom měl nový šéfredaktor magazínu High Times Steve Hager. K Císařovi se dostal v roce 87, právě když se stal šéfredaktorem, a ta kniha od základu změnila jeho pohled na svět. Nic z toho, co v ní stálo, do té doby nevěděl. Proto se rozhodl, že ji musí dostat mezi lidi. V té době jsme už měli asi milion nadšených čtenářů, kteří našim informacím věřili, ale díky High Times se jejich počet zpětinásobil. Do té doby jsme byli vůči většinovému názoru víceméně v opozici. Téměř všichni včetně uznávaných prokonopných organizací, jako je NORML (Národní organizace pro reformu konopných zákonů), byli přesvědčeni, že se mýlíme.

Nejenže se mýlíte, ale především si mysleli, že jste jen parta pitomců, která jejich úsilí o legalizaci konopí jen ublíží…

Přesně to si o nás nejspíš mysleli.

Jak s uskupením NORML vycházíte dnes?

(Chvíli se odmlčí a pak se potutelně usměje.) Já ti nevím, vztahy se mění – před dvěma či třemi lety mě prohlásili za osobnost roku.

To jako vážně?

To si piš.

Tak to je podstatný obrat.

V roce 1995 mě pak osobností roku zvolila i nadační organizace Drug Policy Foundation.

To si pamatuju.

Mimo jiné mě najdeš i na obálce historicky nejprodávanějšího čísla High Times.

Máš teď pocit, že ti konečně všichni dali za pravdu?

Myslím, že ani dnes nejsem zrovna všude oblíbený, ale nevzdávám to. Prvního setkání Asociace konopného průmyslu (Hemp Industry Association – HIA), které proběhlo loni v Arizoně, jsem se neúčastnil, protože přibližně polovina až dvě třetiny jejích členů nechtěly mít nic společného s legalizací rekreačního konopí. Šlo jim jen o podnikání a zisk. Většina z nich se sice zpočátku do legalizačního hnutí zapojila, ale časem jim začalo jít jen o peníze. Před legalizací dostaly přednost jejich podnikatelské zájmy. Báli se, že když na legální trh vstoupí příliš brzy, smetou je velké korporáty. Takový názor samozřejmě nesdíleli všichni, ale přibližně polovina se bohužel od legalizace odvrátila. Potom z nich začaly padat naprosté nesmysly – na jednu stranu chtějí legalizaci konopí podpořit, ale na druhou by ji „nechtěli uspěchat“. Tak jsem se nežinýroval a pěkně od plic jsem jim řekl, co si o takovém přístupu myslím a že je mi na blití z pomyšlení, že jsem si s nimi kdysi dával špeka.

Zdá se, že máš pro strach uděláno!

Myslím, že jsem na ně byl ještě hodnej. Těmhle lidem o legalizaci nešlo. Vymlouvali se ve stylu: „Jsme jen obyčejní podnikatelé, kteří se prostě jen připletli do světa konopí.“ Na to jsem jim odpověděl: „Do světa konopí byste se ale bez hnutí za legalizaci nikdy nedostali. Vzpomeňte, kolik konopných společností tady bylo v třicátých letech! A prohibice je připravila o práci! Kdyby po nich nezbylo prázdné místo na trhu, tak byste teď s konopím vůbec nepodnikali. Tradice konopného průmyslu by přirozeně žila dál a na trhu by byla mnohem větší konkurence. Máte to štěstí, že všechny ty prázdné pozice dnes můžete obsadit. Posledních šedesát let v tom lidem bránily zákony a vy mi tu tvrdíte, že za zákony ani za nic jiného nejste zodpovědní a nehodláte s tím nic dělat. Jsou to jen kecy a já s vámi nehodlám mít nic společnýho!“

Nemyslíš ale, že by rozdělení trhu a konkurenční boj mohly nakonec konopí pomoci?

Je mi to úplně jedno. Nějaký trh je mi naprosto ukradený a nemíním s ním ztrácet čas. S lidmi, kteří jsou lhostejní vůči nespravedlivým zákonům a nevadí jim zavírání nevinných lidí do vězení, se prostě přátelit nehodlám. Spravedlnost není něco, co bychom měli brát na lehkou váhu. Nehodlám tolerovat to, že nevinní lidé končí kvůli konopí ve vězení a výrobcům konopného oblečení to je putna. Takoví lidé jsou naprosto odporní a rozhodně jim nepřeji nic pěkného. Pokud je někdo lhostejný k nespravedlnosti zákona a jde mu jen o jeho vlastní úspěch, ani si nezaslouží být součástí konopné komunity a se mnou či kýmkoli jiným sdílet jointa.

Myslím, žes jim to vytmavil hezky.

Na to vem jed.

Zdroj: thedrugtestnews.com


Jack Herer

(18. června 1939 – 15. dubna 2010)

V začátcích podnikal se skleněnými dýmkami, první obchůdek s kuřáckými potřebami otevřel v roce 1973. Záhy se stal význačným konopným aktivistou. Hlásal dekriminalizaci konopí a zdůrazňoval možnosti jeho využití jako paliva, léčiva, potraviny, zdroje vlákna k výrobě textilií a celulózy k výrobě papíru. Světové proslulosti dosáhla jeho kniha Spiknutí proti konopí aneb „Císař nemá šaty“. Dvakrát kandidoval na amerického prezidenta coby nezávislý kandidát, v roce 1988 získal 1 949 hlasů a v roce 1992 to bylo 3 875 hlasů. Příběh jeho aktivismu je zachycen v dokumentu Emperor of Hemp, dostupném na YouTube.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!